Předchozí (306)  Strana:307  Další (308) |
|
|||
307
|
|||
|
|||
zejte, das Weitere vereinbaren. Soudn. kn.
opav. 1461. Žoldnéři, s kterýmiž není o službu uhozeno a o škody, aby s nimi uhozeno bylo vedlé slušnosti. 1471. Mus. 1847. II. 193. Srovnaj se a uhoď s prodávajícím o správu. Vš. 157. Arcibiskup přijel a s králem vedlé JMti. vůle o všecky věci uhodil. Arch. V. 330. Úfáme pánu Bohu, že tu v naši po- moc tak s nimi uhodíme, ježto se nám i vám líbiti bude. Pal. III. 2. 7. Mansfeld vinšoval si toho, aby s hrabětem Bukvojem o túž věc uhodili. Skl. V. 59. —Jel., Ctib., St. skl., Reš. — odkud. Z konopi ven u. = trefiti, vyjíti. Ros., Mus. — (se, kde) kam. Hrom uhodil do stromu. Us. Jakoby kámen do vody uhodil (hodil). Bern. Nevím, kterak jsem do tohoto místa k vám uhodil (přišel). Solf., Háj. U-dil do živého, hat den Nagel auf den Kopf getroffen. Dch. To by musil do toho hrom u., abych já tomu neudělal konec. Us. Všk. Tvůj vinek zeleny, ten se ti proměni, tak jak by uhazel do vody kameni. Sš. P. 378. U. se do hlavy. D. U. něčím do terče. Na schodech do nohy se uhodil. Ml. Prosíme, uhoďte mezi námi; Já dobrého nebiehám, což by mezi námi dobří lidé dobrého uhodili. NB. Tč. 150., 290. Neb na tom sněmu, doufáme, že vždy uhodíme, co bude k obecnému dobrému. Pal. Dj. IV. 1. 7. V zákonitém shromáždění se může o to u. Sš. Sk. 227. A jestližeby již psané osoby o další záští mezi nimi u. mohli, buď chvála pánu Bohu. Arch. I. 223. Neb bych mezi vámi rád pěkně chtěl u. Arch. II. 15. Bzenecký uhodil na ulici jed- noho tovaryše v hlavu. Dač. II. 25. Jeden z lidu v hluk střelu spustiv i uhodi krále mezi šíjí a plecí. BO. — se oč: o stůl. Us. — se přes co: přes kapsu se u. = štědrým býti. Us. Úhodka, y, f. = uhodnutí, das Errathen.
Slez. Šd. Uhodlati = uchystati, bereiten, zurüsten.
— co do které doby. Něco toho do té doby se uhodlá. Ros. — co k čemu jak. Syn to, co úradou otce ku spasení lidskému uhodlal, ve skutečnosť uvozuje. Sš. J. 87. Uhodniti, il, ění = hodným či důstojným
učiniti, würdig machen — koho (co) čeho. Tím již u-dnil otroctví jejich; Toho Bůh uhodnil a udůstojil milosti své. Sš. II. 138: Sk. 165. (Hý. ). Uhodno = libo, es ist gefällig, es be-
liebt. Omyl. 7. Uhodnosť, i, f., das Willfahren, die Ge-
legenheit. Div. z. och. Uhodný = způsobný, hodný, gut, tauglich, tüchtig; libý, gefällig, beliebig, gelegen Jg., Koll.
Uhodnouti (místy uhádnouti), dnul a dl,
uf, utí = hádáním trefiti, enträthseln, errathen, treffen. Jg. — abs. Uhodls. D. Tuším sem, má milá, tuším sem uhádl. Sš. P. 357. Žiaden člověk nevie, ani neuhádne, za ktorým šu- hajkom moje srdce vadne. Sl. ps. 41. Nebude za těžké uhodnouti, která strana obdržela vrch. Ddk. II. 203. — co: smysl něčeho, D., pohádku. Br. Člověk sám nemůže všecko u. (dovésti). Reš. To žiaden duch neuhádne, nevie. Mt. S. Jeho meno žiadná živá duše |
uhádnouť nemohla. Er. Sl. čít. 70. — co
odkud: nemoc z obličeje. Berg. — kam = trefiti. Na Mor. Neuhodnete tam, je tam cesta lesem. Brt. Já už tam uhodnu, když raně ukážete cestu. Šd. — mezi kým. Páni, jáť vás prosím, abyste mezi námi ráčili u. NB. Tč. 150. — komu. Počkej, však já ti uhodnu (= povím, zač toho loket)! Us. Msk. — s infinit. Kdo komu jámu kope, sám do ní upadne a nevím, zdali s nej, kdy chce, vyskočiť uhádne. Na Slov. Tč. Uhodnutí., n., das Errathen, Treffen. Stran
přísloví vz Černý, Oko, Trn, Vlk. Uhodnutý, uhádnutý; -ut, a, o, errathen,
getroffen. Jg. Uhojení, n., das Heilen. Uhojený; -en, a, o, geheilt. Us.
Uhojitelný, heilbar, widerlegbar. Celé
obvinění to potkává se s odpory neuhoji- telnými. Pal. II. 1. 171. Uhojiti, il, en, ení, heilen. Ježto rány
z boje nedaly se u. Pal. Dj. IV. 2. 477. (Šd. ). co čím. Tč. Uhojniti, il, ěn, ění, uhojňovati, vermeh-
ren. — co čím. Us. Tč. Uhokynařiti, il, en, ení, uhokynovati,
als Höckler erwirthschaften. Ros. Uholdovati, erpressen, erbetteln. — co.
Ros Úholičky, dle Dolany, pův. Hoholičky,
ves ve Smíchovsku. Vz S N. Uholiti, il, en, ení = oholiti, wegscheren,
abrasiren. — co komu kde. Us. Úhon, u, m. = průhon, der Vichweg. — Ú. = honění, die Jagd. Ú. na někoho uči- niti. Zlob. — Ú., der Streit, die Streitig- keit. Aby o řečený újezd zase strk a úhon nevznikl. Er. Reg. 145., Gl 346. — Ú., úhonek = lup, plen. Vký. Vz Úhonek. Úhona, úhonka, y, f. = škoda, vada, po-
rušení, kaz, poskvrna, die Verletzung, das Gebrechen, der Fehler, Schade, Nachtheil. V. Ú-nu míti, udělati; beze vší ú-ny. V. Klisna přišla k ú-ně Sych. — Ú. = moralně: hanba, chyba, poskvrna, der Schandfleck, Tadel, Fehler, Wandel, Makel, Flecken. On jest bez ú-ny; život vésti mezi lidmi bez úhony; není na světě člověka bez ú-ny. V. Ú-nu bráti, vzíti, najíti, to by jednotě ú-nu přinésti mohlo. Kom. Bez ú-ny se chovati; aby mu v tom nikdo ú-ny dáti nemohl. Br. Bez ú-ny živu býti. D. Na své pověsti ú-nu trpěti. Schön. Ú. ovšem na samém Petrovi zůstává. Sš. II. 23., 24. Žádný mi v tom úhony dáti nemohl. BR. II. 538. b. To velikou ú-nu jména jeho při- neslo. V. Všude ú-nu najdeš. Kom. Na všem ú-nu a nedostatek najde. Ler. Vedl na mne všeliké ú-ny. Us. V úřadě tak jest se choval, že ú-ny sobě žádnej na něm bráti nemůže. Žer. 323. Tak můž ú-nu vzíti světec. Sš. Sm. bs. 177. Na duši k ú-ně přijíti. Sych. Ú-ny prostý, tadellos. Dch. Panna bez ú-ny jest veliké ceny. Prov. Úhonce, e, m., der Schänder.
Úhončivý = kdo vše jen na oko dělá.
U Ronova. Rgl. Vz násl. Úhončlivý, aufsässig. Šm.
Úhonek, nku, m. = co uhoněno, kořisť,
die Beute, der Fang. Reš., Jel., Vš. Ú-kem |
||
|
|||
Předchozí (306)  Strana:307  Další (308) |