Předchozí (318)  Strana:319  Další (320) |
|
|||
319
|
|||
|
|||
jmění a osoby se d. mají. Er. D. se věci
(v mluvení = mluviti k věci). Kom. D. se pravdy. Us. Čí kráva, drž se jí rohů i ocasu. Prov. Drží se toho zuby nehty. Jel. Drží se jak opilý plotu. Držel se jeho šlepějí. Jel. On se drží pluhu (je sedlákem). Zlob. Já se držím jeho osoby. D. Drž se rozumu a projdeš celý svět. Drž se starých rady, nedojdeš brzy vady. Prov., Jg. D. se náboženství. Kom. D. se luka. Alx. 1124. Drží se mléka. Br. D. se svého předsevzetí. V. — Pozn. D. se čeho: slibu, něčího slova atd. mají někteří za špatné, poněvadž prý se můžeme držeti ruky, ucha, vůbec hmoty, ale nikdy vlastnosti. Ale toto mínění jest chybné, mámeť ve smyslu přeneseném: D. se náboženství, Kom., něčí rady, Jg., svého přesvědčení. V. — Tedy také dobře: D. se věci (v mluvení = mluviti k věci). — se od čeho (za co). Od smíchu za boky se d. Jg. D. se od hněvu. Kom. — se čeho jak. Toho se vždy pomněte d. s pilností. Štelc. — co kdy (na čem, při čem, před čím, po čem, za koho atd). Někoho na křtu. D., u křtu, Ml., při křtu d. Jg. Před svou smrtí ho držel. Arch. I. 162. Sněm florentský držán byl za papeže Eugenia. Hos. 68. Ob den radu d. Us. Po něm správu bratr jeho držel. Har. Po jeho smrti držel to jiný. Arch. I. 162. — se čeho kdy. Držím se ho v činech svých. Kom. — se po čem. D. se koho po stopě. Alx. 1139. co z čeho: Sjezd z povolení krále d. (1526). Er. — co komu kam: na oči. Šm. — se na koho (lépe: se koho). Koll. — co jak, dle čeho: ruku dle předpisu. Něco podle čtení d. Chč. 607. — se po čem. Us. — koho jak: na krátko. Us. — co bez čeho. Že mi drží bez Boha a bez práva dvór. Půh. 1406. — co přes co. Přes zákaz úřadu něco d. Us. — s adv. Někoho krátce (přísně) d.; ruce zhůru d.; hlavu, tělo zrovna, přímo, prosto; něco pevně; spolu, pospolu, pohro- madě se d.; dobře se d. Jg. — že. Neb oni cele tak drží, že... Br. Drže (mysle), že jest od jiného než od Boha moucha stvořena. Jel. Neb zajisto drží, že. V. — aby. Já nedržím, aby on přišel. Ros. Držím ho, aby nepadl. — Drže někdy = s, nedrže — bez. Vz Přechodník. Držgrešle, e, držgrešlička, y, m., (dle
„Despota") = člověk skoupý. To je d. ! Us. Pfennigfuchser, Knicker. Držhuba, y, f., kdo mlčí, wer schweigt.
Držimý = držemný, pevný, fest. Pamět
jest nedržimá a neústavná. O 7 vstup. Držiště, ě, n., držadlo. Ros. Handhabe.
Držitel, e, m., der Besitzer, Inhaber,
Eigenthümer. Jg. D. statku, domu, hostince, Us., země, dědin, Jg., gruntův, V.; d. pořádný, nepořádný. Pr. měst. Nepořádný d. pořádnému dědici práv býti má. Er. D. nepořádný statku nezdědí. D. násilný statku zděditi nemůže. D. násilný, by mnoho let držel, skrz pravého dědice odehnán bývá, poněvadž násilí protiví se právům. D. zlé důvěry žádného času ne- vládne. Nespravedlivý d. zapisovati nemůže. D. pořádný, vz Rb. str. 266. Držitelka, y, f: Die Besitzerin, Inhaberin,
Hälterin. Držívati, vz Držeti.
|
Držmíšek, ška, m., (míšek = měšec držeti),
skoupý. Us. Der Knicker. Držný = držebný, anhaltend, fest. Jg.
Ds. Z této skupeniny vysouvá se d: dasi
m. dadsi (dáš), věsi m. vědsi (víš), jéd-si = jíš. Vz Vysouvání souhlásek. Kt., Bž. - Ds smě- žďuje se v c: jedenáct m. jedenádst (jeden na desěť). Vz Rozlišování; C (ve vých. Čech. ). Dska, y, dat.: dště, f. Už táhne ode dsky
(= dodělal co vrhcábník, co karbaník atd. ). Vz Prodělání (stran přísloví). Č. Dskám starosť neškodí. Vš. VI. 10. Ostatně vz Deska, a mimo to vz více o dskách zemských v S. N. II., Rb. str. 266. Dščevý, zastr. = dešťový. D. bystřina.
Rkk. 54. Dščíti = pršeti.
Dšťavý, dštivý = deštivý, deštný (zastr.
dštěvý, dšďový), regnerisch. Dšťavý den. V. Dštíti, dštím, 3. os. pl.: dští, dšti, dště
(íc), dštil, dštění, (zastar. dšťovati), dštívati = deštěm spouštěti, regnen lassen, regnen. — abs. Dští (prší slabě). Us. — co: D. budou déšť. Štelc. D. výmluvnosť. Kom. Oblakové dštěte spravedlnost'. Br. Dštíti divy a zázraky. — (co) kam, na co, na koho. Nedštil Hospodin na zemi. Br. I dštilo jest na ně jako prachem maso. Pís. br. Na nás hojnou dštíš své lásky rosu. Puch. — čím. Bůh vodou dštil. L. D. krupobitím, Hlas., rosou, Štelc., sirou, Rk., moudrostí, Kom., ohněm. D. Hory d. budou mstem. Br. — čím kam, na koho. Dštil na ně manou ku pokrmu. Br. Dštil ohněm na Sodomu. Štelc. Dštil jest velikým krupobitím na zemi aegyptskou. Štelc. Milosť nebes na národní roli blahou bude dštíti vlahou. Koubek. — komu. I dštila jim mana. Ps. ms. — s čeho (pro koho) čím. Hospodin dštil s nebe ohněm a sirou. Jel. Onť pro nás chlebem s nebe dštil. Kom. Dšťóv = dešťův. Výb. I.
Dšťové = dešťové (zastr. ).
Dšťovka = dešťovka.
Dšťový — dešťový. Den d. Troj., Háj.
Regen-, regnerisch. Dt. V skupenině dt rozlišuje se'd v s (tedy
se mění dt v st): vlasť m. vladť, krásti m. krád-ti. Vz Rozlišování. D. Du, zastr. = dul (z douti).
Dual, u, m. = dvojný počet. V strčeš.: 1..
4., 5.: pávy, hráča, ženě, róži, kosti, slově, poli, znamení; 2., 6. pávů, hráčů, ženú, róžú, kostiu (-fú) slovu, polú, znamenjú; 3., 7. pávoma, hrá- čema, ženama, róžema, kosťma, slovoma, po- lenia, znameníma. Kz. Staroslovanština má dual ve všech sklonných slovech ve všech pádech a osobách a užívá ho, kdykoliv o dvou věcech řeč jest. U nás trval asi do druhé polovice 16. stol. U některých spisovatelův jeví se i později ještě zde onde dual substantiv. Šb. Omámila syny, vy sta mé starosti podpora. Pass. Z těch čtyř kol dvě spolu běžele. Kat. 2784. Jemu sta biele koleně jako dřevo ztvrdle. Pass. Na svú kolenú poklekši. Kat. 3323. Vidita moji oči. Kat. 3293. Spě svoji ruce krásně, vznesši svoji oči jasně; Vě sirobu nesle mnoho let; Netbajta, vstaňta a sě ne- lekajta. Kat. 3324., 332., 2544. Nyní se užívá dualu jen při některých jménech, znamenají-li dvojité částky těla: oči, uši, ruce, rty, prsa, |
||
|
|||
Předchozí (318)  Strana:319  Další (320) |