256

Omylovati, vz Omýliti. Tov. (Vlč. Lit. 207.).

Omyti koho čeho. Ráčil mě mrzkosti o.
14. stol. Mus. 1894. 85.

Omzeti. Trámy omzely (otlely). Brt. D. II.
344. Cf. Mzeti = tlíti.

On. Jeho, j'ho, jho, ho (odsouváním); jemu,
j'mu, jmu, mu. Gb. II. ml. I. 152. O skloň.
u Kojet., Přer., Bystř., Litovle, Konic, Jevíc.,
Zábř., Brn., Tišn., Kruinl., Kunšt., Žd'ár., Jem-
nice vz Brt. D. II. 50., 79., 118., 136., 171.,
192., 216., 237., 255., 272. On užito způsobem
připravovacím (pleonastickým) v prostonárodní
písni: ono se tam procházelo mé potěšení. Er.
ľ. č. 518. A vony ho celičkýho děvečky tam
polily. Ib. č. 735. Způsobem rekapitulují-
cím. Má žena falešná, ona mi odešla. Er. P.
č. 207. — To prší, ono prší; to hřmí, ono
hřmí. Tento střední rod naznačoval také v če-
štině původně vlastně podmět, od něhož pršení,
hřmění atd. pochází. Později nabyly tyto vý-
razy významu adverbialního. Vz Kla. Sklad.
14. On, skloň, na Chromecku na Mor. Yz
List. til. 1894. 278. nn.

Onajs, u, m. = anýs. Phľd. 1894. 597.

Onanovati, onanieren. Sterz. II. 468.

Oňce m. ohnice. Brt. D. II. 70.

Onderek, rka, m., vz Ondřej (3. dod.).

Onderka, y, m., vz násl. Ondřej.

Ondra, y, m., vz násl. Ondřej.

Ondráček, čka, m., vz násl. Ondřej.

Ondrák, a, m., vz násl. Ondřej.

Ondrášek, ška, m, vz násl. Ondřej.

Ondřej, e, m., Andreas. Odtud: Ondra,
Ondrejka, Onderek, Onderka, Ondříček, On-
dřík, Ondřich, Ondrák, Ondráček, Ondrášek,
Ondruch, Ondruš, Ondrouš, Ondroušek, On-
druška, Ondrus, Oneš, Vondrejč, Vonära, Von-
drák, Vondráček, Vondraš, Vondráček, Von-
dřich; Vondrys, Vondrouš, Vondroušek, Von-
druš, Vondruška, Vondrovec, Vondrovic; Voneš,
Vonka, Vonásek, Vonášek, Andrašek, Andrla,
Andrlík, Andres, Andrýsek, Andresík. Kbrl.
Sp. 18. Cf. Kotk. 28. Jsou-li na sv. O-je kapky
na stromech, bude mnoho ovoce; Dá-li se na
sv. O-je (30./11.) do sklenky voda a má-li býti
rok následující mokrý, tož ta voda vrchem
přetéká a zůstává jen mokré dno; pakli má
býti suchý rok, tož voda nevysýchá. Vck. Val.
I. 165.

Ondrejka, y, m., vz předcház. Ondřej.

Ondříček, čka, m., vz předcház. Ondřej.

Ondřich, a, m., vz předcház. Ondřej.

Ondřík, a, m., vz předcház. Ondřej.

Ondrouš, e, m., vz předcház. Ondřej.

Ondroušek, ška, m., vz předcház. Ondřej.

Ondruch, a, m., vz předcház. Ondřej.

Ondrus, a, m., vz předcház. Ondřej.

Ondruš, e, m., vz předcház. Ondřej.

Ondruška, y, m., vz předcház. Ondřej.

Onedlho. Phľd. XII. 389.

Onedobný = oné doby, drivější, tehdejší,
damalig. Phľd. 1894. 24.' 0-bní básníci. 1b.
1893. 296. O. súdce. Ib. 1892. 689.

Onegdajší = onehdejší. Val. Brt. D. II. 356.

Oneiromantika, y, f. = věštění ze snů.
Vz Phľd. 1894. 714.

Onej = onen. Onej domek. Dšk. Jihč. I.12.

Oněmiti koho. Černý. Cenci. 37.

Onen. Užívání tohoto zájm. vz v Kla. Sklad.

89., 140. — O., gt. onoho. Rádby z onohů
(z hovna; eufem.) muškát udělal. Bl. Gr. 297.

Oneskoriť sa. V poli sa o-lo = práce se
opozdily. Phľd. 1893. 149., 1894. 188., 1895.
31., 50. Kňaz na vine, že sa o-ril (i. e. se so-
bašom. Říká se o zmrhalé). Slov. Nov. Př.
653.

Oneš, e, m., z Ondřej. Kbrl. Sp. 9., Čem.
Př. 27.

Onezdravěti. Phľd. 1893. 396.

Onice = onuce. Vz Okrúcati (3. dod.).

Ono. Dám ti en óno (hovno, nic). Mus.
1895. 182.

On ten. Ze se mu onotoho (čehosi) za-
chtělo (o zloději), Žďár. Brt. I). II. 256.

Ontozoïcký. O. zbytky zvířecí. Vstnk. II.
576.

Onuce z on-u-tja. Gb. II. ml. I. 384., 381.
O. od poč. XVI. stol. Wtr. Krj. I. 166. O.
objevuje se již ve strsloven. Krek. Einleitung
in die slav. Literaturgeschichte. 1887. 175.

Onudreti. O-drel sa o kamennú dlážku
kolenom (poranil). Phľd. 1895. 744.

Onutisky, f. = onuce. Slov. Němc. (NZ.
VI. 78.).

00 ztaženo v o, ó: donoho z do onoho, (lo-
pata z doopata, póbědě z po obědě. Gb. II.
ml. I. 565., 232.

Op. Opice z germ. api. Gb. II. ml. I. 419.
Chodí jako opica (o dívce, která si šatku pod
krkem dobře neuvázala). Slez. Věst. opav.
1894. 11.

Opä, opae = opět. Gemer. Pastr. L. 150.

Opáčeti. Dle Bl. Gr. 326. ničemné slovo,
lépe: opakovati, opětovati, obnoviti.

Opačitý. Vz Tanec slez. (3. dod.).

Opadati. Vymeno kráve sa opadá (puká).
Phľd. 1895. 493.

Opadůvka, y, f. = padanka. Jicko. Brt.
D. II. 356.

Opacha. Vojdeme do takej dlhej o-chy.
Phľd. 1896. 165. Železná o. Ib. 233.

Opakovaně. To se děje o. List. fil. 1896.
303.

Opal. O. koňský (nemoc). Léčení ho vz
v NZ. III. 328.

Opalac, e, m., vz Valach (3. dod.).

Opálaný. Slova prázdná a o-ná. 1469. Cel.
Pr. m. II. 16.

Opálati se kde. Krátka sukienka o-la sa
(házela se) okolo nožiek; Na nich sa o-ly
(houpaly) mrtvoly. Phľd. 1892. 262., 1894. 508.

Opálenina. Hojení jí na Mor. Vz Mtc.
1894. 335.

Opálka. Vz Jednokoňka, Párovica, Sypa-
čka (3. dod.).

Opálkář, e, m. = kdo dělá opálky. Duf.
258.

Opantati koho = opentliti, obalamutiti.
Phľd. 1893.691. —co čím. Chci háj řeťazmi
o. (obtočiti). Dbš.

Opar. O. sedlský = sedlák (nadávka. XV.
stol.). Chč. (Vlč. Lit. 171.).

Opařitý = parný. O. słunko. Zlín. Brt. D.
II. 3:4.

Opasek, žen. košile. Vz Spodnica (3. dod.).

Opásť sa = zklamati se. O. se na čem.
Val. Brt. D. II. 356.

Opatek, vz Ohřelélko (3. dod.). .