Odpostiti se za koho. U Brna. Rgl.

Odpouštěcí povolení. J. tr.

Odpouštění služebníka. Vz Sdl. Hr. IV.
169.

Odpoutanosť, i, f. O. člověka od místa.
Osv. I. 171.

Odpoutati se čím odkud. Krasocitem
o-tal se člověk na věky od zvířectva. Vlč.

O. se ode vší učené navyklosti. Mus. 1880.
143.

Odpoutávání-se lidstva od tradicí. Osv.

I. 77.

Odpověď, die Antwort. Cf. Jg. Slnosť.

79. A toho žádám o-di vaší listem vaším
po tomto poslu. Arch. VIII. 11 a j. často.
O-di prosím při tomto poslu Ib. 119. Nejsem
s o. Us. Nemohl jsem Vašnosti na psaní
mně učiněné o. dáti. Žer. L. III. 107. V o.
dáti, dostati. Kos. O. dáti k něčemu. J. tr
Na spěšnou otázku dlouhou o. Exc O o-děch
na otázky, vz Tázací (IV. 34. a). — O.,
die Einrede. O. = obapolné mluvení původa
i pohnaného před soudem, ale hlavně mlu-
vení pohnaného (vzepření). Vstup mu v od-
pověď. Kn. rož. 95., 108., 79. Cf. Cor. jur.
IV. 3. 1. 411., IV. 3. 2. 427. — O. = vypo-
vědění pokoje. Cf. Tov. 115.

Odpovědač, e, m. = odpovídač. Mus.
1880. 555.
Odpovědánie, n., contradictio. Ž. wit.

80. 8.

Odpovědať. Vz Připovídať (dod.).

Odpovědec, dce, m. = odpovědný, úhlavní
nepřítel. O-dci a zarytci přerušili řeč jeho.
Sš.

Odpověděti. — abs. Kdo nechce odpo-
vídati, nemá se nač tázati. Wtr. exc. Snáze
jest se ptáti než o-dati. Bž. exc. Já (po-
hnaný) chci o., z něhož na mne žaluješ.
Kn. rož. 94. — co: vojnu. Arn. 1932. —
koho Hrniechu k němu otpoviedajíc (vy-
hánějíc) ducha zlého. Hr. ruk 25. — komu
(co jak v čem, kde). Oldřich z Hradce
svévolně mně jest o-děl a válku začal. 1450
Pal. Rdh. I. 182. Keď ma nemiluješ, já ti
o-vím (vypovím). Sl. ps. 107. Ženich jí psal,
že doufá, že mu neodpoví (neodmítne). Us.
Vk. Jak pak mu to o-vím (odepru)? Us.
Vk. Drozd žezulici v stráni o-dal; Hled do
kola a sám si o-věz. Vrch. Odpovídatel
tomu (darauf) o-dá. NB. Tč. Knížata, kte-
řížto nám byli o-děli (pomoc vypověděli).
Kar. 66. Tobě v ničemž otpovědieti nemóž
(versagen). Bj. Tobě v ničem neodpoví (ne-
odepře). Sv. ruk. 286. Ciesařovi o. (nepřá-
telství vypovídati). Sv. ruk. 179. v. 452.
Erkuleš Trčka panu Mikulášovi Trčkovi
o-děl, Fehde erklären. Arch. VII. 115. a j.
Jdúce odpovězte Janovi ty věci, které ste
slyšeli; A milosť svú jie tak dlúho odpo-
vědal, dokadž . . Hus II. 14., III. 2. Tvej
prosbě odpovídají (odpírám). Pass. mus.
408. — k čemu. K otázce kladně o. Hlv.
Neodpovídáš ničeho k tomu, co tito ličie
proti tobě ? ZN. K tomu j'mu kněz o-vědě.
Dal. 50. Slyšmy, co je k tomu anděl o-děl.
Krist. 4. b., Pass mus. 276. K listu o. Půh.
I. 207. K němu Christoforos o-děl. Pass.
mus. 358. a j. — nač (čím). Na útok
obranou o. Osv. I. 339. Na něž o. máme.

Pal. Rdh. III. 85. O-děl na svú vieru i na
svú duši. Pč. 26. Nemá jemu o-dati na ten
póhon. Půh. I. 211. Žižka o-děl mu na ta
všecka psaní sám od sebe. Let. 52. — v čem.
Ktož o svých peči zmešká, u vieře jest od-
pověděl (víry se sřekl). Št. Kn. š. 88. —
z čeho (komu kde jak) Za Št. polož:
Kn. š. 98. Má-li jí z toho sukna o-dati čili
nemá podlé práva. NB. Tč. 48. — komu
oč. Půh. I. 201., 205., 386. Aby odpoviedal
prokuratorovi o to, což. . . Arch. VII. 554.
Poněvadž na městské právo o ty sirotky se
dal, nemá jemu paní abatyše o tu věc o-dati
Má jemu o škody o. Půh. II. 575, 227. —
zač. Má tam zač o-dať (umřel). Us. Tkč.
Tvým pánům za ně o-dám (jsem odpovědný).
Kká. Š. 50. Nemá o-dati Janovi za dřevního
svého muže. Půh. I. 311. Musí za všecky
duše o. Hus I. 422. Každý má o. sám za
své činy. Ib. I. 476. — se čeho. Chce-li
kto následovati mne, odpověz sě sám sebe.
ZN. Ktož se svého statku neodpovie, ne-
muož býti muoj učenník. Pass. mus. 283.
A své se kúzedlné viery odpověz. Ib. 429.
Kdo se o-ví všeho, což má, nemuož byti
muoj učedlník; Ten viery pravé se odpo-
viedá. Hus III. 185., 274. Často i Boha se
odpoviedajíc. Št. Kn. š. 8. Odpověz se bludu
svého. Sv. ruk. 353. — proti čemu. Nic
neodpovídáš proti tomu? Drk. 161. a. —
jak: hbitě, krátce, neurčitě, odměřeně, roz-
pačitě, stručně, trefně, urážlivě, vtipně, vy-
hýbavě, zmateně. Us. Pdl. Příroda k tuše
o-dá tuchou. Čch. Bs. 60. Odpověděl mu
od sebe i od své pomoci (vypověděl mu
válku). Arn. 979. O. dlouhou řečí, nelíče-
nými slovy, Us., Pdl., úhrnkem, Lpř., pev-
ným hlasem, Šml., s pláčem, Vrch., s ji-
stotou, do podrobna. Mus. 1880. 458. Pán
o-dá radějie svými skutky než řečmi. Hus
II. 16. Když otpoví po = podlé) dckách.
Kn. rož. 131.

Odpovedlivý = odpovědný — zač. Bol
za túto vec o. N. Hlsk. III. 332.

Odpovědlnice, e, f. = odpovědnice. NB.
Tč. 184.

Odpovědlničí = k odpovědníku se tá-
hnoucí. O. svědek. NB Tč. 184.

Odpovědné, ého, n. = opovědné. Dali o.
na statek jeho. NB. Tč. 191., 38.

Odpovědní zpěv. Vz Odpovědný. Hnoj.

Odpovědnice = modlitebna, oraculum.
Bj — O. = slitovnice (přikryvadlo). Mlč.
65

Odpovědník, der Gegner. Zemský o.
Pal. Rdh. II. 536. O. = kdo nepříteli list
odpovědný zaslal. Ib. I. 182. O-ky v zemi
přetrhovati a zastavovati. Výb. II. 1211.
(1480.). Cf. Mus. 1884. 223., Zř. zem. 116.,
463.—464., 695., Sdl. Hr. IV. 288. — O. =
žalovaný. A my na o-ka potlúkli. Máš-li
které svědomie? Odpovie: Nemám. NB. Tč.
251.

Odpovědnosť za to na se beru. Us. Cf.
Kram. Slov.

Odpovědný, Abspgungs- atd. O. nepřítel
= kdo záští, válku koma ohlásil, Fehde
ansagen. O. list = kterým se nepřátelství
ohlašuje. Pal. Rdh. I. 182., Tov. 134., Sdl.
Hr. VI. 165.

449*



	Odpostiti se za koho. U Brna. Rgl. Odpouštěcí povolení. J. tr. Odpouštění služebníka. Vz Sdl. Hr. IV. 169. Odpoutanosť, i, f. O. člověka od místa. Osv. I. 171. Odpoutati se čím odkud. Krasocitem o-tal se člověk na věky od zvířectva. Vlč. O. se ode vší učené navyklosti. Mus. 1880. 143. Odpoutávání-se lidstva od tradicí. Osv. I. 77. Odpověď, die Antwort. Cf. Jg. Slnosť. 79. A toho žádám o-di vaší listem vaším po tomto poslu. Arch. VIII. 11 a j. často. O-di prosím při tomto poslu Ib. 119. Nejsem s o. Us. Nemohl jsem Vašnosti na psaní mně učiněné o. dáti. Žer. L. III. 107. V o. dáti, dostati. Kos. O. dáti k něčemu. J. tr Na spěšnou otázku dlouhou o. Exc O o-děch na otázky, vz Tázací (IV. 34. a). — O., die Einrede. O. = obapolné mluvení původa i pohnaného před soudem, ale hlavně mlu- vení pohnaného (vzepření). Vstup mu v od- pověď. Kn. rož. 95., 108., 79. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 411., IV. 3. 2. 427. — O. = vypo- vědění pokoje. Cf. Tov. 115. Odpovědač, e, m. = odpovídač. Mus. 1880. 555. Odpovědánie, n., contradictio. Ž. wit. 80. 8. Odpovědať. Vz Připovídať (dod.). Odpovědec, dce, m. = odpovědný, úhlavní nepřítel. O-dci a zarytci přerušili řeč jeho. Sš. Odpověděti. — abs. Kdo nechce odpo- vídati, nemá se nač tázati. Wtr. exc. Snáze jest se ptáti než o-dati. Bž. exc. Já (po- hnaný) chci o., z něhož na mne žaluješ. Kn. rož. 94. — co: vojnu. Arn. 1932. — koho Hrniechu k němu otpoviedajíc (vy- hánějíc) ducha zlého. Hr. ruk 25. — komu (co jak v čem, kde). Oldřich z Hradce svévolně mně jest o-děl a válku začal. 1450 Pal. Rdh. I. 182. Keď ma nemiluješ, já ti o-vím (vypovím). Sl. ps. 107. Ženich jí psal, že doufá, že mu neodpoví (neodmítne). Us. Vk. Jak pak mu to o-vím (odepru)? Us. Vk. Drozd žezulici v stráni o-dal; Hled do kola a sám si o-věz. Vrch. Odpovídatel tomu (darauf) o-dá. NB. Tč. Knížata, kte- řížto nám byli o-děli (pomoc vypověděli). Kar. 66. Tobě v ničemž otpovědieti nemóž (versagen). Bj. Tobě v ničem neodpoví (ne- odepře). Sv. ruk. 286. Ciesařovi o. (nepřá- telství vypovídati). Sv. ruk. 179. v. 452. Erkuleš Trčka panu Mikulášovi Trčkovi o-děl, Fehde erklären. Arch. VII. 115. a j. Jdúce odpovězte Janovi ty věci, které ste slyšeli; A milosť svú jie tak dlúho odpo- vědal, dokadž . . Hus II. 14., III. 2. Tvej prosbě odpovídají (odpírám). Pass. mus. 408. — k čemu. K otázce kladně o. Hlv. Neodpovídáš ničeho k tomu, co tito ličie proti tobě ? ZN. K tomu j'mu kněz o-vědě. Dal. 50. Slyšmy, co je k tomu anděl o-děl. Krist. 4. b., Pass mus. 276. K listu o. Půh. I. 207. K němu Christoforos o-děl. Pass. mus. 358. a j. — nač (čím). Na útok obranou o. Osv. I. 339. Na něž o. máme.	Pal. Rdh. III. 85. O-děl na svú vieru i na svú duši. Pč. 26. Nemá jemu o-dati na ten póhon. Půh. I. 211. Žižka o-děl mu na ta všecka psaní sám od sebe. Let. 52. — v čem. Ktož o svých peči zmešká, u vieře jest od- pověděl (víry se sřekl). Št. Kn. š. 88. — z čeho (komu kde jak) Za Št. polož: Kn. š. 98. Má-li jí z toho sukna o-dati čili nemá podlé práva. NB. Tč. 48. — komu oč. Půh. I. 201., 205., 386. Aby odpoviedal prokuratorovi o to, což. . . Arch. VII. 554. Poněvadž na městské právo o ty sirotky se dal, nemá jemu paní abatyše o tu věc o-dati Má jemu o škody o. Půh. II. 575, 227. — zač. Má tam zač o-dať (umřel). Us. Tkč. Tvým pánům za ně o-dám (jsem odpovědný). Kká. Š. 50. Nemá o-dati Janovi za dřevního svého muže. Půh. I. 311. Musí za všecky duše o. Hus I. 422. Každý má o. sám za své činy. Ib. I. 476. — se čeho. Chce-li kto následovati mne, odpověz sě sám sebe. ZN. Ktož se svého statku neodpovie, ne- muož býti muoj učenník. Pass. mus. 283. A své se kúzedlné viery odpověz. Ib. 429. Kdo se o-ví všeho, což má, nemuož byti muoj učedlník; Ten viery pravé se odpo- viedá. Hus III. 185., 274. Často i Boha se odpoviedajíc. Št. Kn. š. 8. Odpověz se bludu svého. Sv. ruk. 353. — proti čemu. Nic neodpovídáš proti tomu? Drk. 161. a. — jak: hbitě, krátce, neurčitě, odměřeně, roz- pačitě, stručně, trefně, urážlivě, vtipně, vy- hýbavě, zmateně. Us. Pdl. Příroda k tuše o-dá tuchou. Čch. Bs. 60. Odpověděl mu od sebe i od své pomoci (vypověděl mu válku). Arn. 979. O. dlouhou řečí, nelíče- nými slovy, Us., Pdl., úhrnkem, Lpř., pev- ným hlasem, Šml., s pláčem, Vrch., s ji- stotou, do podrobna. Mus. 1880. 458. Pán o-dá radějie svými skutky než řečmi. Hus II. 16. Když otpoví po = podlé) dckách. Kn. rož. 131. Odpovedlivý = odpovědný — zač. Bol za túto vec o. N. Hlsk. III. 332. Odpovědlnice, e, f. = odpovědnice. NB. Tč. 184. Odpovědlničí = k odpovědníku se tá- hnoucí. O. svědek. NB Tč. 184. Odpovědné, ého, n. = opovědné. Dali o. na statek jeho. NB. Tč. 191., 38. Odpovědní zpěv. Vz Odpovědný. Hnoj. Odpovědnice = modlitebna, oraculum. Bj — O. = slitovnice (přikryvadlo). Mlč. 65 Odpovědník, der Gegner. Zemský o. Pal. Rdh. II. 536. O. = kdo nepříteli list odpovědný zaslal. Ib. I. 182. O-ky v zemi přetrhovati a zastavovati. Výb. II. 1211. (1480.). Cf. Mus. 1884. 223., Zř. zem. 116., 463.—464., 695., Sdl. Hr. IV. 288. — O. = žalovaný. A my na o-ka potlúkli. Máš-li které svědomie? Odpovie: Nemám. NB. Tč. 251. Odpovědnosť za to na se beru. Us. Cf. Kram. Slov. Odpovědný, Abspgungs- atd. O. nepřítel = kdo záští, válku koma ohlásil, Fehde ansagen. O. list = kterým se nepřátelství ohlašuje. Pal. Rdh. I. 182., Tov. 134., Sdl. Hr. VI. 165. 449*