1093

Bunček, čka, m., der Greiner. Vz Bun-
četi. Slez. Šd.

Bunčeti, el, ení = bručeti, brummen, un-
zufrieden sein. U Opav. Klš. — B. = ňuh-
nati. U Místka. Mtl.

Bunčitý kvas, die Zellengährung. KP. V.
181.

Bunčuh, u, m. = bunčuk. Šm.

Bunčuk, u, m. = koňský ohon na tyči,
žerď s koňským ohonem, tur. KB. 314., Fřt.,
Cchch. Na zámku sa b. rozpína. Btt. Sp.
180. Cf. Bunčuh.

Bunda. Zamaštěné bundy maď. pastýřů
Koll. IV. 185. — B. = krátký kabátec volný
bez šosů. Us. Nvk. — B. = toleranc, tvaroh
s máslem smíchaný. U Třebíče. Bkř.

Bundáš, e, m. = sprostý, tlustý chlap;
veliký kousavý pes. Na Hané. Brt., Bkř.

Bundačka, y. f. = loudavá práce, při níž
z místa na místo přecházeti třeba. U Opavy.

Bundať se = loudati se. U Opavy. Klš.

Bnndiola, y, f., die Bundiola (eine Art
Wurst). Šp.

Bundol, a, m., samota u Mělníka.

Buně, ě, f. = bunice, buňka, cella, cel-
lula, die Zelle, v botan. Nz.

Buněčnatý. B. cévy, die Gefässzellen.
Sl. les.

Buněčný. Mezibuněčné průchody, meatus
intercellulares, die intercellulargänge; b. tka-
nina, textus cellulosus, das Zellgewebe, Zellen-
netz; blána, die Zellwand; jádro, nucleus,
der Zelleukern; rostliny (či bezcévné), plan-
tae cellulares, Zellenpflanzen (Kk. 7.); šťáva,
der Zellensaft, Sl. les. B. pletivo, Osv. VI.
56., dutiny, Šv. 12·, stěny. SP. II. 107. Vz
Buničný.

Bunek, nka, m. = ovad, die Bremse.
U Ostravy. Mtl. Vz Buk.

Buněk, ňka, m., os. jm. Vz Blk. Kfsk.
1170.

Bunělka, y, f., cellularia, die Elfenbein-
koralle. Šm.

Buněti, ěl, ění = zuněti, zučeti, zvučeti
(o broucích), summen. Brúk buní. Slov.
Phld. IV. 10.

Bungar, a, m. B. proužkovaný, bungarus
fasciatus, das Parna; modravý, b. caeruleus.
Vz Brm. III. 418., 419., Odb. path. III. 960.

Bunice, e, f., vz Buňka.

Buničina, y, f., cellulosa, der Zellstoff,
die Zellulose; b. rostlinná, der Pflanzen-
zellenstoff, podkožná, das Unterhautzellge-
webe. Sl. les., Šp., Nz. lk. Cf. Kk. 10.,
Schd. I. 396., II. 163., Šv. 140., Buňkovina,
Buňka.

Buničky, vz Buňka. — B., místní jm.
u Čelechovic. Pk.

Buničnatý, cellulosus, Zell-. Nz. lk.

Buničný. B. tkanina nesoumezná, meren-
chyma, unvollkommenes Zellgewebe, rost-
liny (či bezcévné; vz Buněčný), Nz.; b. tka-
nina kůry, das Rindenzellgewebe, Sl. les.,
hmota, die Zellensubstanz, stěna, die Zellen-
wand. Šp. Vz Buněčný.

Bunidlo, a, n., ve skel. hutích, das Römer-
eisen. Šm.

Bunivka, y, f., měkkýš. B. válcovitá,
sali cornaria farciminoides; keřovitá, scrupo-
cellaria scruposa. Vz Frč. 196.

Bunk, a, m. = ovad. Vz Buk. U Opavy.
Brt., Mtl.

Buňka, bunička, y, bunice, e, f., cella,
cellula, die Zelle. B. zvířecí má podobu
zrnečka a obsahuje látku rosolovitou; buňka
rostlinná má podobu měchýřku a obsahuje
v patrných blanách tekutiny, tuhá těliska a
někdy pouhý vzduch ; jsou to částky nedílné,
z nichž se tělo rostlinné skládá. Vz více
v S. N., Rosc. 18., 28., 31., 19, 21., die Zelle.
Celé tělo rostlinné skládá se z bunic čili
cellulí t. j. mikroskopických míšků podoby
a velikosti nejrozmanitější, naplněných te-
kutinou (roztokem slizu, cukru, bílku atd.
ve vodě), ve které zrnka škrobu, kapky
tuku a j. splývají; stěny pak těchto bunic
skládají se všudy a vždycky ze zvláštního
uhlohydratu, nazvaného proto buničinou či
cellulosou. Vz Šfk. 557. Cf. Čs. lk. I. 195.,
II. 61., IV. 160., VI. 22., Kram. Slov. 52.,
Slov. zdrav. 42. B. čichové, die Riechzellen,
stěhovavé či putující, die Wanderzellen, Nz.
lk., chlupová, die Haarzelle, kožní, Haut-,
Šp., vejcevodná, vejcevod, das Organium,
Sl. les., krevní, Ves. I. 4., 84., pohlavní,
vrstva bunic uzlinových (v oku), svalové,
Osv, I. 47., 146., 231., tlustoblanná, skleren-
chymatická, SP. II. 128., nervová, živo-
čišná, chrupavková, kostní, Frč. 2. vyd. 1.
na křídle motýlův: 1 b. střední (plocha
ve středu křídla žilkami neprostoupená, 2.
buňky, jež podélné žilky s pokrajem křídla
zavírají. Stn. I. 8. B. rostlinná, Mtc. 1. 63.,
13., matečná, die Mutterzelle (Schd. II. 158.),
tečkovaná (porovaná), Poren- (Schd. II. 159.),
pylová, Pollen-, vláknatá, celiula spirigera,
Faser-, závitková, c. spiralis, Spiralfaser-,
prodloužená, langgestreckte Z. (KP. III. 325.,
Schd. II. 156.), nesoumezná či nedotýkavá,
merenchymatische Z., soumezná či dotýkavá,
parenchymatische Z. (Schd. II. 155.), zplo-
štělá, plattgedrückt, hvězdovitá, sternförmige
Z., dupkovitá, Tüpfel- (Schd.II. 160.), vzdušná,
Luft-, kruhovitá, Ringfaser-, dřevní, Holz-
(KP. III. 325., Schd. II. 156.), prvotní či vo-
divá (matečná), Leit- (Schd. II. 158.), lý-
ková, Bast- (Schd. II. 156.), náhodná, Neben-,
síťovitá, Netzfaser-, tkaninové, Netz-, po-
hlavní, Geschlechts-. Sl. les. O tvoření buněk
vz Kk. 64., Schd. II. 137., 154., Kk. 3., 4.
B. dvojtečkovaná, Rosc. 21., koulovitá, 19.,
kruhatá, 21., oplozovací, 85., polyedrická,
19., rejdivá, 53., samčí, 47., samičí, 47., scho-
dovitá, 22., tabulkovitá, 19., větevnatá. 19. —
B. bezblanná či primordialní, řasavá, SP.
II. 100., 120., korkovitá, nepravidelná. Schd.
II. 167., 157. B. zakulatělá. Kk. 2. vyd. 5. —
B., die Blase. Voda vařící se vypouští buňky;
Hoši brkem vypouštějí buňky duhobarevné
z mýdlové vody. Ostrav. Tě. — B., os. jm.
ze 14. stol., Pal. Rdh. I. 118.

Buňkati, mucksen. Slov. Ssk.

Buňkorodka, y, f., cystoblastema, das
Zellenkeimlager. Šp.

Bunkovice, míst. jm. Sdl. Hrd. IV. 351.,
352.

Buňkovina, y, f. = buničina, látka, z níž
buňky se tvoří, der Zellstoff, die Cellulose.
Sl. les.. Kod. Vz Buničina.