360

Hráznina, y, f., das Plackwerk im Wasser-
bau. Šm.

Hřaznouti, hřaznu, hřězneš = váznouti.
Jichžto panosť hřězne. Rúd. 41. b.

Hrázový. H. zeď, die Dammmauer, Bc.,
útes. NA. V. 551. H. pištěl, die Perinaeal-
fistel (vz Hráz, čásť těla), kýla, der Damm-
bruch, die Perinaeocele. Nz. lk.

Hrázsko, a, n., Hrasko, ves u Mšena.
Blk. Kfsk. 199.

Hrazský. H. poprava = hlavní poprava
země české, jejížto soud na hradě pražském
byl, odkudž hrazskou popravou slula. O statky
pozemkové jen k této popravě hnáti se
mohlo. Bdl. Vz více v Kn. rož. vydal Bdl.
117.

Hrázský Mlýn u Unostě.

Hražák, a, m., os. jm. Arch. IV. 342.,
Tk. II. 233., III. 190., V. 241.

Hražany v Táborsku. Vz Blk. Kfsk.
385.

Hraždie, n. == raždí. Slov. Ssk.

Hražditi — hraditi, verzäunen. U Olom.
Sd.

Hražební uměni, způsob. NA. III. 172.

Hražení, vz Hrazení, Bž. 195., S. N. Pa-
sažemi hražení = dočasné prozatímní polní
h., na rozdíl od h. stálého, permanentního.
S. N. XI. 25., NA. III. 136. Úhelnovité h.,
die Polygonalbefestigung. Čs. lk.

Hrb, der Höcker. Vz Mkl. Etym. 63. H.
prsní či přední, lordosis. Nz. lk. Vz S. N.,
Slov. zdrav. Koř. grъb, incurvare, retro-
flectere. Vz Mz. v List. filol. 1880. 196. —
H. = pole neúrodné, hrdelné. Brt., Pk. Za
Hrbem = pole v Ústí u Vsetína. Vck. —
H. = kopec. Mor. Mtc. 1878. 33. - H., a,
m., os. jm. Mus. 1880. 372.

Hrba vojákov. Lipa I. 83. Chlapec, který
prvý ráz mraveniště zočil, s otázkou k otcu,
odkud hŕba tá, přiskočil. Zbr. Báj. 3. Ne-
početná hŕba; Slováci naši sú h. chlebar-
ského ludu; Hrby knih; Juryš něsol hrbu
šálov; Pred jeho domom stávaly hrby ludu.
Ntr. IV. 38., 86., 113., 251,, V. 348. Ně-
kterých pobili, na hrbu metali. Koll. Zp. II.
426. Cf. Hrbočka.

Hrbáč, zabrus, der Getreidelaufkäfer,
Wurzellaufkäfer. H. osenní, z. gibbus, Kk.
Br. 43., Brm. IV. 46., Frč. 191., Sír II. 61.

Hrbáček. Kamenný sklípek, v něm plno
červených slípek a žádný jich nevyžene,
leda starý h. (pec — uhlí — pohřeblo).

Hrbači, několik domků u Vsetína. PL.

Hrbálek, lka, m. = hrbáček, hrbatý. Mor.
Šd.

Hrbáň, ě, m. = hrbatý. Slov. Rr. Sb.,
Zátnr.

Urbana, dle Káča = hrbatá ženská, na-
dávka. Slov. Šd. — H. = hrbatá ovce. Mor.
Brt.

Hrbát, u, m. — hřbet. Mor. Ziak.

Hrbatina. Nehádej se, h-no. Sš. P. 691.
Vz Hrbatý.

Hrbatiti. Člověk se musí celý den na
poli h. Olom. Šd.

Hrbatý, buckelig. H-tá se s krejčím hádá,
že ji ušil křivý záda. Nehádej se, hrbatino,
je s tím tělo tvoje vinno. Sš. P. 691. Ne-

bohatý jako h-tý, co má, to nosí. Mudr.
170. H-ho hrob opraví. Bž.

Hrbec, bce, m., der Hügel. Travnatý h.
Wtr.

Hrbeěkatý, höckerig. H. plod okurky.
Rst. 415.

Hrbek, bka, m., os. jm. 1512., D. ol. VII.
515. — H. Em., gymn. řed., čes. spisov. —
H. Jan Vil, hudebník, 1861. Vz S. N. X.

Hřbeleátko, a, n. = hřbelce. Koně oče-
sává zlatým h-tkem. Sš. P. 753.

Hřbelce 5-9řádkové. Us. Pdl.

Hřbelcový, Striegel-.

Hrbeň, a, m. = hřeben hor, der Berg-
kamm. Slov. Phld. IV. 252.

Hřbet ruky, der Ballen. H. vlny mořské
(vrchol). Stč. Zem. 755. H. oslí (druh go-
tického oblouku). NA. I. 63. H. knihy (plá-
těný, kožený). Us. Pdl., Dch. H. podešvice
dělí se v dolejšek či obzu t. j. useň okolo
ohonu a po stehnách, ve tři dolejšková
mesla a v jádro. Matj. 53. H. plátna. Složí-li
se plátno v půli, slove to místo, kde je slo-
ženo, hřbet: odtud hřbetovati = hřbet při-
hladiti. Hk. — H. hory = nejhořejší třetina
pohoří. Blř. H. vysoký; h. výšiny. Sl. les.
— H. zvířat. H. brouků, Kk. Br. 5., motýlů,
Kk. Mot. 4., koně, KP. I. 450., jelení, pro-
střední. Sl. les. — H. člověka, záda. Sv.
ruk. 314. H. = zadní čásť hrudníku. Stff.
Postavil medicínu za hřbet (nepil jí). Šml.
Nepostačujú-li klepeta (ruce), musíš nad-
staviti hřbeta. Sš. P. 706. Pohrůžky za h.
klásti (nevšímati si jich). Skl. V. 135. Polib
ho, kde h. své poctivé jméno ztrácí (v řiť)
U Rychn. Dhn. H. někomu držeti (pomáhati
mu). Bart. Někoho na svůj h. bráti. Bart, —
H. plechu, Sl. les., čepele. Vz KP. I. 533. —
H. = zadní kámen v zápravě peci vysoké,
der Rück-, Hinterstein. Km. — H. v horn. —
jalová žíla. NA. IV. 127. — H. = chrapoun,
sedlák, sprosťák, surovec. Brt., Dch. — Kozí
hřbety, Ziegenrücken, lesnatý vrchol u Trut-
nova. Krč. — Cf. Chřbet.

Hřbeták, u, m. = bota. Sbtk. Krat. h.
39.

Hřběti. Za Výb. I. polož: 288., 291. —
kde. Biskup hřbí v kostele. Pass. 779. Tu
ještě i dnes jeho sv. tělo hřbí. Pass. mus.
376. Zvědúc, že jich mnoho tu hřbí. Št. Kn.
š. 284. (310., 311.). Svatých těla tam hřebí.
Otc. 298. a. Tu kdež (tělo) hřbí. Kar. 116.
Tělo dlúho v hrobě hřbělo. Mst. 352.

Hřbetina, y, f, das Rückenleder. Rk.

Hřbetiny, pl., f. = úprava luk, které
svahu nemají, k záplavě. NA. IV. 88.

Hřbetistý = hřbetitý.

Hřbetiti se = práti se, biti se. Čce.
Tkč.

Hřbetnatý. H. hory, Rückengebirge. Sl.
les.

Hřbetní čásť, Šp., pancíř, Rückenpanzer,
pruh, -reif, švih, -schwinge, tyč, -stange,
choboty, -wülste. Nz. lk.

Hřbetoštítník, a, m., galeruca, der Furcht-
käfer, brouk. H. kalmarský, g. calmariensis;
hlohový, g. crataegi; čárkovaný, g. lineola,
Kk. Br. 387., jilmový, g. xanthomelaena,
der Ulmenfurchtkäfer; kalinový, g. viburni,
Schneeballen-F. Brm. IV. 212.