Předchozí (337)  Strana:338  Další (339) |
|
|||
338
|
|||
|
|||
Dvoupaznehtní, -paznehtný. D. ssavci.
Krok. Zweihufig. Dvoupídní, zwei Spannen lang; -přeží, n.,
Zweigespann, Mus.; -řadně, in zwei Reihen. Dvou-řadný, -řadý, -řádkový, -řadový,
dvojiřadý, zweireihig. D. zuby, Jel.; dvoji- radý klas, V., ječmen, lodyhy (L. ), listí. L. Dvouramenný. Páka d. Sedl. Zweiarmig.
Dvou-ročák, a, m. = dvouleták; -ročí,
n. (=dvouletí); -roční, zweijährig. D. dítě, zvíře, úrok, plat, seznam. Dvou-rohatý, -rohý, dvérohý (V. ), dvou-
rožný, zweihörnig, -spitzig, -krämpig. Jg. Dvourohé vidle, Us., čepice, infule, D., oštíp. Zlob. — Dvou-roký, zweijährig; -ruký, zweihän-
dig, Krok.; -sáhový, zweiklafterig; -sečný, zweischneidig (sekera d. Meč d. Koll. ). Dvou-setní, -stý, der zweihundertste;
-sloupí, n., Säulenverdoppelung; -slovný, zweiwörtlich; -spřež, i, f., Doppelgespann; -spřežný, doppelspännig (vůz). Dvou-stopý, zweischuhig; -stranný,
zweiseitig. D.; -stroj, e, m., ein Werk mit 2 Rädern, (Sedl. ); -stý, der zweihundertste; -tělný, zweileibig; -tisící, der zweitausend- ste; -tvářný, der zweierlei Gesicht, Gestalt hat, Rohn.; -tvarý, zweigestaltig, Krok.; -týhodný (-téhodný), zweiwöchentlich. Dvou-údní, zweigliederig; -uchý, zwei-
öhrig; -ušák, u, m., zweiöhriger Topf, ein Schaff mit 2 Henkeln, D. (nádoba); -věderní, zweieimerig; -věký, zweihundertjährig; -verší, Distichon; -veslný (-veslový), zwei- ruderig; -zlatník, u, m., ein Zweiguldenstück; -zlatovka, y, f. = dvouzlatník; -značnosť, i, f., Doppelsinnigkeit, L.; -značný (d. slovo), doppelsinnig, -deutig; -zub, u, m., Doppel- zahn; -zubný (-zubý, dvojzubý), zweizähnig. Dvojzubé vidle. Ovce dvouzubá. D. Dvou-žejdlíkový, zweiseidelig, Ja.; -že-
natosť, i, f., Zweiweiberei, D.; -ženatý (-žený; dvoj... ), der 2 Weiber hat o der zweimal verehelicht war. Jg. Dvú = dvou, zastr.
Dvúdcat, zastr. = dvacet. Št.
Dvůj, vz Dvojí.
Dvůjče, vz Dvojče.
Dvůr (zastar. dvor), u či a (gt. dvora
hlavně po předložkách: do dvora), dvorec, rce, dvorek, rku, dvorček, dvoreček, čku, m. DvorB, lit. dvaras, skr. dhvara, řec. ö-ra^o- v &at(, óí-, lat. aula, Schl., foras (venku). Fk. 369. Zádvoří, přededvoří. Šp. D. = místo při domě nepřikryté, zahražené i nezahra- žené = předdomí, nádvoří, podvoří, der Hof. V. Vůz stojí na dvoře. Pustiti krávy atd. na dvůr. Us. Běhati po dvoře. Je tu zima jako na dvoře. Rk. Lepší bažant na míse, než když létá po dvoře. Vyšel na dvůr. Us. — D. = stavení s poli, Wirthschaftshof, Meierhof, Meierei. Jg. D. při městě. V. D. veský, sedlský, kmetcí, poplužní, V., panský, šosovní, vladyčí. Gl. 45. Vyžehajú vám dvory. Rkk. Držitel dvoru. V cizím dvoře pěknější jehňata. Vz Kráva, Obilí. Č. Běda tomu dvoru, kde tele (kráva) rozkazuje volu. Č. V svém domě, tu kdež sedie a s ženú svú a s če- ledí dvorem jest. Vš. — D. panský. V Li- bici dvorem seděl. Dal. — D. = místce pří- |
tomnosti panujícího, Hof, Hofhaltung, Hof-
lager. Král tam dvorem sídlí. Správce dvoru královského. V. — D. = sjezd krále na rozličná místa, kde soudil, správu vedl atd. Král měl dvůr v N., byl dvorem, stanul dvorem. D. S ním v městě dvorem byl. V. Král jest tu dvorem. Kom. D. někam položiti. V. Stížnosť ke dvoru. Při dvoře sloužiti. Vrat. Že v rok každý volal jest dvůr. St. skl. Tam dvorem svým býval. Har. — D. = panující vladař, hrál s rodinou neb s kabinetem, der Hof, der Regent mit seiner Familie, mit seinen Ministern usw. Jg. D. na léto z Vídně stě- huje se do Laxenburku. D. římský. — D. = pán s čeledí, vyšší dvořané, Hofstaat, Hof, Hofbediente, Höflinge, Hofgesinde. Jg. Držel veliký d. D. veliký chová. Když se pán směje, i dvůr veselý. Jg. Jest u dvora rád viděn. Nt. — Kat. 2551. — D. = žití, služba dvorská, způsob živobytí dvorského, Hofleben, Hofmanier. Ctnost' a pokora nemá místa u dvora. Blaho tomu při dvoře, komu pluh doma oře. Jg. Dlouho při dvoře, dlouho v pekle. Č. Raději chci sto mil jíti, než bez- děk u dvora býti. Lb., č. Dobrá polívka při dvoře, ale vysoko skákati. Lb., Č. Široká vrata ke dvoru, ale úzká na zad. Jg. Komu propuštění ode dvora dají, na toho vrány kváčí. Vz Neštěstí. Lb. Lépe dobře jísti v komoře, než hlad tříti (mříti) při dvoře. Pk. Vz Rb. str. 26G. — Svým dvorem žíti (na svůj způsob). Jg. — Dvůr králův, Königs- hof, zámek u Berouna. — Dvůr Králové, gt. Dvora Králové (Králové se nemění, je to gt. substantiva Králová, tedy = Dvůr královny, královnin. Vz Hradec Králové), Königinhof, mě. v Kralovéhradecku. — Dvůr nad Labem, dříve: Chvojno. -dý. Přípona adj.: šedý. Cf. tvrdý. Mkl.
B. 206. Dycky = vždycky.
Dych, u, m., dech, Athemzug. Jedním
d-em pracoval. Baiz. Dýchací, Athem-.
Dychadlo, a, n., nástroj k dýchání, Ath-
mungswerkzeug. D.: chřtán (příklop, svazy hlasové, štěrbina hlasová či hlasivka či průduš- nice, plíce). Vz Hlasový. Š. a Ž. Dychánek, dýchánek, nku, dycháneček,
čku, m. D. ovcí = spojení jich hlavami k sobě (když v letě parno atd. ). D. ryb (v zimě se slézajících). Us. — D. = ein Gesellschafts- kreis, spolek, pospolu v kole sezení. Seděti v d-ku. Us. Mají d. = snují něco. Ros., Šm. Jeden d. dýchají (stejně smýšlejí. Vz stran přísloví: Stejnosť). Č. — D. = místo, kde koroptve pohromadě sedíce se zahřívají. Sp. Dýchání, n,, das Athmen. Ústroje k d.:
1. vzduchovody: chřtán, průdušnice n. tru- bice a průdušky n. trubičky; 2. plíce. S. N. D. volné, těžké (soptení), fučivé n. siplivé, frkavé, stenavé, hekavé, vzlýkavé, škytavé. Šp. Vz víc v S. N. Dýchati, vz Dechnouti.
Dýchavec, vce, m., der Keucher. Aqu.
Dýchavice, e, f., asthma, Engbrüstigkeit,
das Keuchen. Těžkost' oddechu, záduch, za- dušina, das Keuchen; 2. trubice k dýchání, chřtán, die Luftröhre. Zánět d-ce. V. |
||
|
|||
Předchozí (337)  Strana:338  Další (339) |