153

Lyšaj, motýl. Vz Ott. XVI. 525.

Lytář, e, m. = rychtář. Uč. spol. 1897.
XXII. 7.

Lyžešník, u, m. Vz Ležník, Lyžník.

Lyžice, e, f. Úsloví atd. vz v Zát. Př.
328b.

Lyžičník, u, m. = žabník, alisma plan-
tago. Sbor. slov. L 201.

Lzáti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2. 359.
O pův. sr. Zub. v List. Fil. 1901. 28.

Lžíce. Prázdnými lžícemi úst naplniti
nelze. Kom. Ohláš. 160. — L. u sedla Vz
Ott XVI. 258.

Lžícový. L. veselosť při obědě (druh bral
druhu lžíci a uchvátil-li ji, strčil mu ji do
kaše). Hoř. 185.

Lžičák, a, m., Löffelente. Vz Šír IV. 116.,
Ott. XVI. 258.

Lžičkolistý. L. jilm. Wlt. 31.

Lžín. Je ze Lžína (lhář). Us. Kub. 154.

Lžinajímač, e, m. = kdo najímá brance
ze záměrů nekalých. Ott. XVI. 528. Vz násl.
Lživerbiř.

Lžiplatonický. L. idea. Ton. 6.

Lžipolitik, a, m. Ton. 113.

Lživerbíř, e, m. = lžinajímač (předcház. ).

Sr. Gb. H. ml. III. 2. 456., Ott. XVI. 529. —
Změny hlásky m na Hořicku. Vz Hoř. 76.
Na Hornoostravsku vz v Lor. 22. — -m pří-
pona a) 1. os. sg. praes. u pěti sloves: jsem,
dám, vím, jím, mám původně -mi, ve slovanšt.
z toho -mь: damb. List. fil. 1898. 74., Gb. H.
ml. III. 2. 6.; novotvar m. -u, -i: prošu, dě-
lajv, uměju, přehl. dělaji, uměji, proši, nč.
dělam, umím, prosím (podle tvarů, které
měly -m vždycky a právem), asi o 2. čtvrti
XIV. stol., List. fil. 1898. 75., Gb. H. ml. III.
2. 8.; b) 1. os. pl. praes. (m. mъ): chcem,
nesem, ale jen tehdy, když není -m také
v 1. os. sg., jinak by se obě tyto osoby ne-
lišily, 1. os. sg. umím, ale umíme 1. os. pl.
Vz List. fil. 1898. 88., Gb. H. ml. III. 2. £0.,
-mа, -mе, -mу, -mо. — -m т. -n přípona
parte, perft. pass.. · poznám jsem atd. Gb. H.
ml. III. 2. 102. — -mъ, fem. -ma, neutr, -то
přípona partc, prats. pass.: pitoms, -mа, -mо,
1акоmъ (pitomý, lakomý), vědom, vidom,
znám, držim. Gb. H. ml. III. 2. 91. — -m
slabikotvorné; sedm, osm, Dšk. Vok. 65.,
rožmberský.

-mа 1. koncovka a) instr. pl. u, chlap a
dub' m. -у: pánma, volma (v obec. mluvě),
Gb. H. ml. III. 1. 63., 64.; b) dat. a instr.
dualu u, oráč a meč', vz ib. 103., -oma;
c) instr. pl. u, oráč a meč' m. -i: měsícma, vz
ib. 111., -i; d) dat. a instr. dualu u, město':
letma, vz ib. 138., -oma, -ama; e) instr. pl.
u, kosť; kostma, vz ib. 343., 349., -mi;
f) instr. pl. u, město': kolma, slovma, vz
ib. 144., 145., 136., -y; g) dat. a instr. dualu
u, moře': plecma, vz ib. 156., -ema, -oma;
h) instr. pl. u, moře': polma, Us., vz ib. 159.,
i; i) instr. pl. u, ryba' m. -ami: děrma, vz
ib. 182., -ami; k) instr. pl. u, duše': nedělma,
Us., vz ib. 204; l) dat. a instr. dual, u, hosť
a kosť': hostma, kostma, vz ib. 342., 345.; —
2. přípona a) 1. os. dual, praes. m. -va: co
chcema učiniti, Gb. H. ml. III. 2. 16.; b) 1. os.
pl. v nářečích východních: pudema, sednema,
my to víno zaplatíma, Vz List. fil. 1898. 90.,
Gb. H. ml. III. 2. 22., -m, -ту, -то, -те.

Macač = makati, ohmatávati. Slez. Lor. 74.
— M. še s čim = zdlouhavě pracovati. Slez.
Lor. 74.

Macalík Basil, hospod, spis., nar. 1861
Vz Ott. XVI. 533.

Macan Jak., theol. spis.; M. Karel, hud.,
nar. 1858. Vz Ott. XVI. 533.

Macarát jeskynní. Vz Ott. XVI. 533.

Macek, cku, m. Po macku = po hmatu.
Slez. Lor. 74. — M., ckа, m. М. Václ., spis.,
nar. 1849. Vz Ott. XVI. 539.

Macecha, propast na Mor. Vz Ott. XVI.
546.

Maceřizna, y, f. = podíl po matce. Slez.
Lor. 74.

Maceřunka, y, f. = mateří douška. Slez.
Lor. 74.

Máceti = makati. M. rukama. Zaniklo.
Vz Gb. H. ml. III. 2. 338.

Maciště, ě, n. též = krátká stuha u čepce.
Hoř. 91. Sr. Matiště.

Macka, y, f., iringus. Sal. Vest. VII 516a.

Mácnouti = udeřiti. M. koho po gambě.
Vých. Čech. Čes. I. X. 60.

Macocha. Kde m. v domě, tam je aji
očím. Již. Mor. Šeb. 23. Přísloví aitd. vz
v Zát. Př. 102b., 329. — M. Dějiny litera-
tury o propasti Macoše. Vz Mtc. 1900. 172.

Máct = másti. Us. Také mor. Brt. D. I 77.

Macuruv, vrch ve Slez. Lor. 82.

Maczirka, y, f. = svině. Sviňa m. 1757.
Laš. Mus. fil. 1897. 204., 342. Také matírka,
maturka. 1785.

Máčaj Alex., kazatel, XVIII. stol. Vz Vlč.
Lit. II. 1. 48., Flš. Písm. 510.

Maček, čka, m. = kocour. Slov. Zát. Př.
64^a. Sr. násl. Mačka.

Máček Jan, spis., 1770. —1826. Vz Ott.
XVI. 551.

Máčeti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2.
338.

Mačínečka, y, f. = větvička. Šeb. 81.,
288. Sr. Mačinka.

Mačiště, ě, n., vz předcház. Křástek.

Mačka, y, f. = kočka. Slov. Zát. Př. 329.
Sr. předcház. Maček (macek).

Mačkař, e, m. M. skleněných perel. Nár.
list. 1898. č. 247.

Máčkár. M-ři, nadávka Buchlovjanům na
Mor. Mus. ol. XIII. 25.

Maďar. Pořekadla atd. vz v Zát. Př. 270a.



	153

	Lyšaj, motýl. Vz Ott. XVI. 525. Lytář, e, m. = rychtář. Uč. spol. 1897. XXII. 7. Lyžešník, u, m. Vz Ležník, Lyžník. Lyžice, e, f. Úsloví atd. vz v Zát. Př. 328b. Lyžičník, u, m. = žabník, alisma plan- tago. Sbor. slov. L 201. Lzáti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2. 359. O pův. sr. Zub. v List. Fil. 1901. 28. Lžíce. Prázdnými lžícemi úst naplniti nelze. Kom. Ohláš. 160. — L. u sedla Vz Ott XVI. 258.	Lžícový. L. veselosť při obědě (druh bral druhu lžíci a uchvátil-li ji, strčil mu ji do kaše). Hoř. 185. Lžičák, a, m., Löffelente. Vz Šír IV. 116., Ott. XVI. 258. Lžičkolistý. L. jilm. Wlt. 31. Lžín. Je ze Lžína (lhář). Us. Kub. 154. Lžinajímač, e, m. = kdo najímá brance ze záměrů nekalých. Ott. XVI. 528. Vz násl. Lživerbiř. Lžiplatonický. L. idea. Ton. 6. Lžipolitik, a, m. Ton. 113. Lživerbíř, e, m. = lžinajímač (předcház. ).

	M

	Sr. Gb. H. ml. III. 2. 456., Ott. XVI. 529. — Změny hlásky m na Hořicku. Vz Hoř. 76. Na Hornoostravsku vz v Lor. 22. — -m pří- pona a) 1. os. sg. praes. u pěti sloves: jsem, dám, vím, jím, mám původně -mi, ve slovanšt. z toho -mь: damb. List. fil. 1898. 74., Gb. H. ml. III. 2. 6.; novotvar m. -u, -i: prošu, dě- lajv, uměju, přehl. dělaji, uměji, proši, nč. dělam, umím, prosím (podle tvarů, které měly -m vždycky a právem), asi o 2. čtvrti XIV. stol., List. fil. 1898. 75., Gb. H. ml. III. 2. 8.; b) 1. os. pl. praes. (m. mъ): chcem, nesem, ale jen tehdy, když není -m také v 1. os. sg., jinak by se obě tyto osoby ne- lišily, 1. os. sg. umím, ale umíme 1. os. pl. Vz List. fil. 1898. 88., Gb. H. ml. III. 2. £0., -mа, -mе, -mу, -mо. — -m т. -n přípona parte, perft. pass.. · poznám jsem atd. Gb. H. ml. III. 2. 102. — -mъ, fem. -ma, neutr, -то přípona partc, prats. pass.: pitoms, -mа, -mо, 1акоmъ (pitomý, lakomý), vědom, vidom, znám, držim. Gb. H. ml. III. 2. 91. — -m slabikotvorné; sedm, osm, Dšk. Vok. 65., rožmberský. -mа 1. koncovka a) instr. pl. u, chlap a dub' m. -у: pánma, volma (v obec. mluvě), Gb. H. ml. III. 1. 63., 64.; b) dat. a instr. dualu u, oráč a meč', vz ib. 103., -oma; c) instr. pl. u, oráč a meč' m. -i: měsícma, vz ib. 111., -i; d) dat. a instr. dualu u, město': letma, vz ib. 138., -oma, -ama; e) instr. pl. u, kosť; kostma, vz ib. 343., 349., -mi; f) instr. pl. u, město': kolma, slovma, vz ib. 144., 145., 136., -y; g) dat. a instr. dualu u, moře': plecma, vz ib. 156., -ema, -oma; h) instr. pl. u, moře': polma, Us., vz ib. 159., i; i) instr. pl. u, ryba' m. -ami: děrma, vz ib. 182., -ami; k) instr. pl. u, duše': nedělma, Us., vz ib. 204; l) dat. a instr. dual, u, hosť a kosť': hostma, kostma, vz ib. 342., 345.; — 2. přípona a) 1. os. dual, praes. m. -va: co chcema učiniti, Gb. H. ml. III. 2. 16.; b) 1. os. pl. v nářečích východních: pudema, sednema, my to víno zaplatíma, Vz List. fil. 1898. 90., Gb. H. ml. III. 2. 22., -m, -ту, -то, -те. Macač = makati, ohmatávati. Slez. Lor. 74. — M. še s čim = zdlouhavě pracovati. Slez. Lor. 74.	Macalík Basil, hospod, spis., nar. 1861 Vz Ott. XVI. 533. Macan Jak., theol. spis.; M. Karel, hud., nar. 1858. Vz Ott. XVI. 533. Macarát jeskynní. Vz Ott. XVI. 533. Macek, cku, m. Po macku = po hmatu. Slez. Lor. 74. — M., ckа, m. М. Václ., spis., nar. 1849. Vz Ott. XVI. 539. Macecha, propast na Mor. Vz Ott. XVI. 546. Maceřizna, y, f. = podíl po matce. Slez. Lor. 74. Maceřunka, y, f. = mateří douška. Slez. Lor. 74. Máceti = makati. M. rukama. Zaniklo. Vz Gb. H. ml. III. 2. 338. Maciště, ě, n. též = krátká stuha u čepce. Hoř. 91. Sr. Matiště. Macka, y, f., iringus. Sal. Vest. VII 516a. Mácnouti = udeřiti. M. koho po gambě. Vých. Čech. Čes. I. X. 60. Macocha. Kde m. v domě, tam je aji očím. Již. Mor. Šeb. 23. Přísloví aitd. vz v Zát. Př. 102b., 329. — M. Dějiny litera- tury o propasti Macoše. Vz Mtc. 1900. 172. Máct = másti. Us. Také mor. Brt. D. I 77. Macuruv, vrch ve Slez. Lor. 82. Maczirka, y, f. = svině. Sviňa m. 1757. Laš. Mus. fil. 1897. 204., 342. Také matírka, maturka. 1785. Máčaj Alex., kazatel, XVIII. stol. Vz Vlč. Lit. II. 1. 48., Flš. Písm. 510. Maček, čka, m. = kocour. Slov. Zát. Př. 64^a. Sr. násl. Mačka. Máček Jan, spis., 1770. —1826. Vz Ott. XVI. 551. Máčeti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2. 338. Mačínečka, y, f. = větvička. Šeb. 81., 288. Sr. Mačinka. Mačiště, ě, n., vz předcház. Křástek. Mačka, y, f. = kočka. Slov. Zát. Př. 329. Sr. předcház. Maček (macek). Mačkař, e, m. M. skleněných perel. Nár. list. 1898. č. 247. Máčkár. M-ři, nadávka Buchlovjanům na Mor. Mus. ol. XIII. 25. Maďar. Pořekadla atd. vz v Zát. Př. 270a.