!351

Hovorčeves, vsi, f., Howořowitz, ves
u Zdib. S. N. X. 250.. Tk. I. 607., III. 76.,
112., IV. 171., V. 161., 174., Tf. Odp. 267.

Hovorčivý, gesprächig. Slov. Ssk.

Hovorčovice, ves v Pražsku. Vz Blk.
Kfsk. 951.

Hovořiti. Vz Šrc. 202 Celý svět h-ří,
man spricht allgemein. Ht. Sl. ml. 163. —
s kým o čem. Dch. — ke komu. Šml.
Jáť jsem, jenž h-ří k tobě, Jesus Kristus
ukřižovaný. Výb. I. 442. 22. (14. stol.). —
na koho. Uhynula na salaši slanina, h-li
na našeho Martina. Sš. P. 713. — kde.
V písenkách ať si hovoří. Hdk. C. 56. —
komu. Každý prst jí hovoří. Jrsk.— jak.
Na půl slova h-li (ticho, tajemně). U Rychn.
H. k někomu s dvoRností. Kká. Td.

Hovorius Eliáš, f asi 1606. Vz Jír. Ruk.
I. 257.

Hovorka, y, f. = hájovna u Kostelce
n. Orl.; mlýn u Pelhřimova. — H., y, m.,
os, jm. Blk. Kfsk. 965.

Hovorna římská. Vz Vlšk. 495.

Hovornica, e, f., geschwätziges Weib.
Ssk.

Hovorník, a, m., der Plauderer, Gesell-
schafter. Lpř. Sl. II. 2.

Hoza = rychle. Na Strání. Kch. — H.
Frant, prof., nar. 1843. Vz Tf. H. 1. 3. vd.
190.

Hozel = uzel. H. trávy. Vz Noša. Mor.
Brt.

Hození oštěpem. Lpř. Sl. I. 24. Asi na
h. kaménka. Koll. I. 243.

Hozi-us Mat. f 1588. Tf. H. 1. 3. vd. 73.,
Jir. Ruk. I. 257.

Hoznek. 1836. Jg. H. 1. 2. vd. 565.

Hoznice, Haslitz, ves v Litoměř. Blk.
Kfsk. 911.

Hoža. Pacholci přivítají stárka pozdra-
vením: Hoža, stárku náš! V Podluží. Brt.
L. N. JI. 75.

Hôže hô! Hô, sivoň, hejk hore, turoň!
Volání na voly. Phld. VI. I.

Hóžky, louka u Lověšic. Pk.

Hr. Nejsó-li tam (nepřátelé), hr na ně;
só-lí tam, cófnem. Mor. Brt.

Hra = lehké, volné zaměstnání bez váž-
ného účelu, na rozdíl od práce. 2. H. zištná.
3. Ukazování jakékoli cvičnosti a zručnosti.
Vz S. N., Kram. Slov., Mkl. Etym. 95. H.
barev, Osv. I. 638., NA. V. 474., Nz., Bř.
N. 70., vln, Vrch. Myth. I. 216., stínů, pří-
rody, Nz., nástrojní, das Instrumentalspiel,
se zpěvy, vaudeville, na housle, na 4 ruce,
Hud., závodní, Wett-, pastýřská, Schäfer-,
Mour.; hry scenické (divadelní), gladiator-
ské (šermiřské), vodní (provozované na lo-
dích), athletské (zápasní). Brt. Čít. pro IV.
tř. 191. O hrách v starší době vz Tk. II.
345., 530. O h. římských a řeckých vz ve
Vlšk.: Hra, Hry (str. 495.). H. ve slovích,
divadelní, pastýřská, dobrodružná, osudová,
kouzelná. Vz Jg. Slnosť. 78., 139., 141., 153.,
121., 153. H. a protihra (v dramatě). Dk.
Aesth. 74. Hry isthmické, nemejské, defské,
olympijské, Lpř. 9., slavnostní, v předplacení,
Abonnements-Vorstellung. Us. Pdl. H. na
barvy, na rychtářa, na řemeslníky, na tabáč-
níky, na kozu, na kokša, na klupanou, na

císaře, v míč, o fazole, na kaprála a babu, na
lidušku a p. na Mor. vz Brt. L. N. 60.—70.
Hry s nemluvnětem, chlapecké, dívčí, spo-
lečné. Vz Er. P. 541. O hrách dětí vz Čes.
mor. ps. 35.-50., 11.—12., Er. P.2. 80.,88.,
96., Brt. v Km. 1886. 262. a násl. Hry a
písně k nim vz Sš. P. 721. Hry dramatické
české, vánoční, velikonoční. Vz Jir. Ruk.
I. 264.— 267. Do nejisté hry dáti, aufs Spiel
setzen. Dch. My hry nesúdime. NB. Té. 109.
Bojím se, aby h. ta o tebe nebyla. Vš. XVI.
Zlú hru někomu připraviti. BN. Jako na
jhře řiekají zaviežíce oči a uděřiece: Kdo
v tě? Hus II. 79. Hrou dluh vzešlý neb
herní věci páni nesoudili. Vz Zř. zem. Jir.
691.

Hrab = habr, carpinus, die Hagebuche.
Vz Rstp. 1402., Slb. 281. - Němc. IV. 326.,
Brt. V MV. nepravá glossa. Pa. — H. Jak.,
děkan, 1616. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 565., Jir.
Ruk. I. 258.

Hraba, y, f. — motyka, kopáč. Hk.

Hrabačice, dle Budějovice, Ebersbach,
ves v Sasku. Vz S. N., Blk. Kfsk. 1319.

Hrabačka také = hřeblo, die Kratze.
Hrk. H. = lopatka na vyhrabování popela
zpod kotla. Val. Brt. — H. = hrabání, das
Rechen. Najati nádennice na h-čku. Us. Té.

Hrabačov, a, m., ves u Jilemnice. Vz
S. N., Sdl. Hr. V. 241.—245.

Hrabaeus, vz Hrab.

Hrabalka, die Wegwespe. H. natalská,
pompilus natalensis; cestní, p. viaticus, ge-
meine W. Brm. IV. 308., 310., 311. H. do-
mácí, agenia domestica; menší, a. punctum.
Brm. IV. 312.

Hrabané, ě, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
120., Tk. VII. 412., S. N. X., Blk. Kfsk.
179., Sdl. Hr. V. 328.

Hrabati. Cf. Mz. v List. filol. 1880. 192.,
Mkl. Etym. 75. — co: vodu hrabala, piesok
viazala. Koll. Zp. I. 339. — se kam. Kam
se hrabeš (zdlouha jdeš), wo krabbelst du
hin? Dch., Bkř., Brt. D. 215. - co odkud.
Z rumu lupič hrabe plen. Kká. K sl. j. 132.
— čím. Kóň zemi kopytem hrabe. BO. —
se kde. H. se ve vlasech, v knihách; Myš
hrabe se v slámě. Dch. — s čím. Staré
babě dejme hrábě, aby s něma (správně:
jimi) h-la. Sš. P. 668.

Hrabčiti, il, en, ení = nohama hrabati.
Kůň hrabčil. Phld. V. 61.

Hrabě z Graf a to z středlat. grafis a to
z řec. yqácQeiv. Bdl. Dle Mkl. Etym. 76. ze
strněm. grāvjo. Cf. S. N., Kram. Slov. Titul
teprv po bělohorské bitvě v Čechách za-
vedený. Ib. Pana hrabě z Hardeku. Žer. 11.
P. Franz, hrabě od sv. Jiří. Zř. mor. 1604.
Petr z Jankova stál k svému právu, ale od
pana hrabě žádný nebyl. Půh. II. 251. —
H. Jos., hudebník, nar. 1816. Vz S. N. X.

Hrábě. Vz Zhlaví. Kram. Slov. V MV.
nepravá glossa. Pa. H. koňské, Pferderechen,
Šp., americké (prohrabávač), švédské, hustě
a řídce zubované. Us. Pdl. Přijdu, i kdyby
h. padaly. Sá. Starej babě dajte hrabě, aby
dobre hrabala. Sl. sp. 39. Na hrabě = zápas
na prsty, kdo silnější (chycení-se dvou za
4 prsty mimo palce, jeden dlaní vzhůru,
druhý dolů obrácenou). Vz Na pazůrky,