Předchozí (251)  Strana:252  Další (253) |
|
|||
252
|
|||
|
|||
stol. Šd. — T. lesní, bryonia alba, Zaunrübe.
Jg. — Vz Sal. 15. 29., 29. 34., Schd. II. 305., Rstp. 628., 629., Čl. 86., Kk. 222., Čl. Kv. 164., Slb. 490., FB. 36., KP. III. 272. — T. U tykví v Praze. Vz Tk. II. 168. Tykevník, u, m., carica tupaya, der Me-
lonenbaum. Rk. Tykevný, Kürbiss-. T. zahrada, Br.; červ
(= tasemnice). Jg. Tyknouti, vz Týkati.
Tykovice, dle Budějovice, Tikowitz, vsi
a) u Brna, b) u Neveklova. PL. Týkový = tyčkový, Stangen-. T. plot,
hrách. Vz Týka. Na Ostrav. Tč. Tykva, vz Tykev.
Tykvice, e, f. = malá tykev, kleiner
Kürbiss. V. Má hlavu jako t-ci (hlupák). Bern. — T. planá (stříkavá, psí), momor- dica elatorium, der Eselskürbiss. V. — T. zámořská planá, colocynthis, wilder Kür- biss. — T. zemská (kolokvinta, posed). — T. turecká, Cucurbita indica, türkischer Kür- biss. — T. vodní, vz Lekno. Jg. Cf. Sch. II. 305., Rstp. 624., 625., 628., Kk. 222. Tykvička, y, f., kleiner Kürbiss. Vz Ty-
kev. D. Tykvičný = tykevný, Kürbiss-.
Tykvina, y, f. = tykevné listí, das Kür-
bisskraut. Bern. Tykviště, ě, n. = mí kde tykve ro-
stou, das Kürbissfeld. Tykvor, u, m., mom dica, der Balsam-
apfel, rostl. Slb. 491.,.. lk. Tykvoví, n. = mnoho tykví, Kürbisse.
Tykvový, Kürbiss-. T. voda, láhvice. D.
Tyky, pl., m. T. ptáčnické. Vz Tyk. Brt.
— T., jméno pastvin a pole u Petruvce na Mor. Sá. Tykyt, u, m. = tykyta. Posýlám tykyt.
Žer. 352. Tykyta, y, f. = dykyta, Taffet, m. V. T.
dvojitá, voskovaná, žíhovaná. Kh. Tykytový, dykytový, von Taffet, Taffeten-.
T. šaty, Us., plášť. Ros., pentle. Chym. T. hazuka. Prm. IV. 122. 1. Tyl, a, m. T. Jos. Kaj., spis. český.
Vz S. N., Jg. H. 1. 645., Šb. H. 1. 300., Tf. H. 1. 121., 124. 2. Tyl, u, m., Tüll, m. T. bílý, černý,
tečkovaný, kropenatý. Šp. Týl, a (e), m., týlo, a, týlec, lce, n. =
zadní díl hlavy. V. Strsl. tylb, cervix. Fk. II. 572. táhne slovo to ku koř. tu, schwel- len. Mkl. L. 162., B. 120. Der Nacken, das Genick, occiput. Na Mor. týlo. Šd. Mozek v týli. V. Ať mi hlava nesedí v týle (= ať sem mrtev)! Šbk. Hd. II. Nesmiem řéci: Aby jim jazyk týlem vyvlekli. Hus I. 265. Ty nejsi hoden konšelem býti, ale hodens, aby jazyk týlem vyvlekli. NB. Tč. 241. Mo- hutných stromů týl. Hdk. L. kv. 17. Má šátek do týla zavázaný. Vlasy k týlu si začesávati. Dbš. 10. Oči sluší v týle míti. Ctib. Hd. Jazyka vyřezáni aneb týlem vy- tažení. V. — Týl = záda, der Hintertheil, Rücken. T. šatu, knihy, domu. Us. Jg. Tylu podati = utéci. Č. V týl, v bok někomu jíti. Dal. 118. Týlem u předek se obrátiti (utéci). Alx. 1124. V týle stanovém (v zadu). BO. — T., a, m.. osob. jm. |
Týle, ete, n., zastr. = tele, das Kalb. V.
1. Týlec, lce, m. = obhroubné tele, ein
Kalb. Ros. — T. = hlupák, der Tölpel, das Kalb. Ros. 2. Týlec, lce, m. = zadek sekyry, čepec,
der Hackennacken. Jg. Z mladu's mě česal zlatým hřebelcem, včilé mě tlučeš do hlavy týlcem. Sš. P. 532. Kyjanem hlobil na týlec sekery (toporem tloukl na čepec). Klda. 37. Roztlučeme to týlcem. Mor. Šd. — T. = hřbet nože, meče, der Messer-, Schwertrük- ken; meč, das Schwert. Kom. Orb. A s tiem Lupa týlec vytrhl a já odskočiv i vytrhl jsem sekyru z zápasí; Poláček Lupovi týlec z ruky vytrhl a druhému sekérku; A v ty chvíli vběhne syn již častokrát psaný s týl- cem dobytým ke mně do jistby. NB. Tč. 109., 251. Tyleček, čku, m. = malý týlec. — T.,
čka, m., osob. jm. Tyleš, lše, m., osob. jm. Na Slov. Šd.
Týlí, n., der Rücken. T. nože, meče. Vz
Týlec. 2. Tylina, elainus, das Elain, olej bezbarvý,
kyselinou dusičitou v tamaninu tuhnoucí. Vz Rst. 35. Tylko, na Mor. = toliko, nur.
Týlko, a, n. = týlo. Vz Týl. Nesco já
ti (tě) kancafírko, polub mě za týlko. Sš. P. 685. Týlní, -ný, Nacken-, Genicks-. T. kosť.
S. N. X. 183. T. důlek (žlábek), die Genicks- grube. Nz. lk. Tylný = tylý. Ruky silné, nohy tylné.
Mt. S. Týlný = týlní.
Týlo, a, n., vz Týl.
Tyločelistný, hiniomaxillaris. T. čára.
Ssav. 60. Tylokořen, e, m., pachyrhizus, die Rüben-
bohne, rostl. T. rohatý, p. angulatus. Rstp. 408. Tyloň, ě, m. = kdo má široké týlo, ein
breitschultriger Mensch. Mor. Šd. Tylory = Tyroly. Us. Bž. 44., Kb.
Tylosť, i, f. = dužnosť, die Korpulenz,
Fettsucht. Ja. Tylš, e, m., osob. jm.
Tylý; tyl, a, o = vytylý, fett, korpulent.
Tylže, e, f., Tilsit, mě. na Litvě. — Tyl-
žan. — Tylžský. Tym, a, m., osob. jm. Arch. III. 514.
Tým, u, m., vz Tymián, Thymián.
Tyman, a, m., crypturus, pták tetřevovitý.
Krok. I. c. 123. Tymbra, y, f., thymbra, rostl. ožanko-
vitá. Rostl. 245. a. Týmě, vz Tímě. T. hory užší: štít (Spitze),
roh (Horn), zub či kel (Zahn), štít komo- lený (Hut), turně (Thurm v Tatrách), jehlice (Nadel); širší: homole (Kegel), zvon (Dom), hlava (Kopf), šišák (Haube); ploché: kupa (Kuppe, Koppe), lysina (Platte). Š. a Ž. Byl to skvělý okamžik běhu světového, v němž zazářilo týmě národů a to nikoli jasností pozemskou. Ddk. IV. 69. Tymenec, nce, m., v jižních Čechách. Vz
Zřídlo. — T. = špatné počasí, das Unwetter. To byl t.: pršelo, jen třepalo a bláta bylo až po kotníky. U Jižné. Vru. |
||
|
|||
Předchozí (251)  Strana:252  Další (253) |