Předchozí (363)  Strana:364  Další (365) |
|
|||
364
|
|||
|
|||
(důstojníky) se Jidáš o Krista umlouval.
Sš. L. 196. U-li se o berni zemskou. Tov. 25. Když (biskup) umlúvá sě o to; Že sú s kněžími o hřiechóv odpuštěnie sě umlú- vali. Hus I. 415., II. 154. (Tč. ). U-vil mě s p. Petrem o držení Berúna; Byl s ním umluven o Hlavatice pány úředníky vyššími; Byl jsem s ním o to lidmi umluven, aby mi střelce toho i s tú zbrojí vrátil; O tu jistinu jest lidmi s ním umluvena; (Oni) mě o to s ním umlúvali. Půh. I. 368., II. 179, 216., 354., 439. (Tč. ). — koho nač. Neb jeho u-vil na. to. Pč. 52. — co komu. On chtěl, aby mu to u-vil (smluvil). U Rychn. — koho kde. U-vil jej tam (na Táboře),
aby hrad Hlubokú zapálili. Pč. 42. Umlu- veno jest před námi, aby... NB. Tč. 29. — jak. Ten má odklad takový učiniti,
kterak podlé rady dobrých lidí umluveno bude. NB. Tč. 101. Bylť se totiž se svými prve u-vil v ten rozum, aby... Ddk. II. 327. Čerpejte umění se všech jazyků, ale mezi sebou umlouvejte se po slovansku. Ant. Marek. — mezi kým. Jakož jest Hynek Krušina mezi námi umluvil. Arch. III. 526. Což jsú přátelé mezi námi u-li, toho mi učiniti nechce; Což by ti mezi námi u-li, to mi slíbil držeti; Mezi panem Sulíkem a Ondřejem tak páni u-li, že... Půh. II. 534., 544., 551. (Tč. ). — aby. Tu mě jest u-vil, abych sestru svú vzal na spolek na své zboží: Mé jest u-vil s Vaňkem, aby mi on Vaněk pomocen byl Půh. II. 308., 562. Vz U. co. — že. U-li páni, že má tak státi; Tak se mnú u-vil, že mi měl dáti 10 mr. Půh. I. 314., II. 359. (Tč. ). Naši ú-li se, že počnou osm dní dříve k vojně se chystati. Ddk. II. 322. — s inft. Vz U. co kým s kým. — se. Již jsem se celý u-vil. Us. Umluvitosť, i, f., die Konvenienz. Nz.,
Pal. Mus. 1846. Umluvitý, konventionell. Nz.
Úmluvně. Konečně a ú. aby vždy bylo
pět mší. 1402. Nách. 327. (Zb. exc). Na Slov. = gesprächig, freundschaftlich. Bern. Úmluvní, -ný, vz Úmluvčí. U-ho listu
forma při dvorském soudu. Vz Jir. Zř. zem. N. 9. Také v tom ú-ném listu stojí jeden artikul; Ve dvú nedělí od dánie tohoto listu ú-ného. Arch. II. 421., III. 243. (Šd. ). Ú. list. Pal. Dj. IV. 2. 438. Na Slov. = gesprächig, freundschaftlich. Bern. Úmluvník, a, m. = úmluvce, affator,
zastr. Rozk. Úmluvnosť, i, f. = vlídnosť, přívětivosť,
zdvořilosť v mluvení, die Freundlichkeit, Holdseligkeit, Gesprächigkeit, Redseligkeit, Feinheit im Reden V., Plk. Úmluvný = řečný, mluvný, přívětivý,
vlídný, gesprächig, freundlich, holdselig, gern mit anderen redend, redselig. V. — v čem. Bud v řeči úmluvný. Jel. — Ú., vz Úmluvní. Umlzati, ablecken. Mor. Tč.
Umňačiti se, sich satt winseln. Na Ostrav.
Té. Umňačkaný = umačkaný. Mor. Šd.
Umňačkati = umačkati. Mor. Šd.
Umňáganý = umačkaný. Mor. Šd.
Umňágati něco = umačkati. Mor. Šd.
|
Umně = rozumně, verständig. A vy také
slyšte u. Kat. 2051. (1871. ). Kněžie zle a neumně sú ho zabili a Pilát křivě odsúdil. Hus 1. 188. Umnělý = rozumný, verständig. Nenieť
neumnělá dievka. M. Umnice, e, f. = logika, die Logik. Krok.
Marek. Umnický = logický, logisch. U. pravda,
zřetelnosť. Krok. I. a. 12. Umnictví, n. = umnice. Mark. Log. 186.
Umník, a, m., der Logiker. Mark.
Umniti (zastr. z uméniti), il, en, ení;
umnívati = uméniti, umenšiti, vermindern, verkleinern, verringern. Umněny jsú spra- vedlnosti ot synóv člověčích. Z. wit. 11. 2. (Č. ). V Gb. vydání čteme však: nebo umen- šeny sút pravdy o. š. č. — čím kde. A tiem (člověčstviem) nic neumnil v sobě. Hr. rk. 165. — čeho. St. skl. Skota jich neumnil. Ž. wit. 106. 38. Že sě jmu světlosti umní. Výb. I. 1142. 16. U. bolesti. Hr. rk. 103., 89. Umno = umně.
Umnosť, i, f., umělosť, die Kenntniss,
Kunsfgewandtheit. Dch., Tatr. II. 10. Umnouti, ul, ut, utí; umínati = semnouti,
auf-, ab-, zerreiben. — co: semenné ku- ličky. Um. les. Umnožiti, il, en, ení, umnožovati, grösser
machen, vermehren. Žalt. wit. 64. 10., 125. 2. — co: bělosť ramen. Kos. Ol. I. 300. — co čím. Umnožil Bůh léto hmyzem a zimu mrazem. Č. M. 451. — se v čem. St. Skl. — se čím. Voda přívalem se umnožuje.
Presl. Umný = rozumný, znalý, verständig, er-
fahren. Mnějí potupiti neumné. Hus 11. 219. — čeho. St. skl. — v čem: v budúcích
věcech. Mus, Výb. I. 176. —U. = srdečný, nábožný, gemüthlich, fromm. — ke komu: k Bohu. Vyb. I. 207., Hr. rk. 65., St. skl. — U. = způsobilý, geeignet, geschickt. — k čemu. Byl k seči umný. Alx. V. 1671. Umocniti, il, ěn, ění; umocňovati = po-
silniti, stärken. — koho. Kom. — (se) v čem. Ve víře tak umocněný, že... Kom. Ostatně, bratři, umocňujte se v Pánu a v moci síly jeho. Sš. II. 139. — čím (k čemu). Duch sv. nás milostí ku panování nad pletí umoc- ňuje; Síla božská, kterou Kristus lidi umoc- ňuje, ukřepuje a posiluje; Petr ujetím takým důvěru neduživcovu umocnil. Sš. I. 82., II. 140., Sk. 37. (Hý. ). — s inft. Zrak jeho divným ducha sv. působením umocněn byl dostihnouti až do třetího nebe. Sš. Sk. 90. (Hý. ). Umočiti, il, en, ení; umáčeti, 3. os. pl.
-ejí, el, en, ení = smočiti, vymočiti, an- feuchten, nass machen; moknouti, nass wer- den, angefeuchtet werden; uscati se, Wasser schlagen. — co čím: len rosou. — koho, se = opiti, sich berauschen. Reš. — kde. Umočiu ma dáždik na hore. Sl. ps. 217. Ve vodě. Umodliti, il, en, ení, erbeten. L. — se.
Už sem se pro všecky u-dlil. Us. Tč. Umodrati, blau werden. Us. Tč.
Umodřiti, il, en, ení. — koho, co, se
čím, blau machen. |
||
|
|||
Předchozí (363)  Strana:364  Další (365) |