Předchozí (680)  Strana:681  Další (682) |
|
|||
Silvestrovský, Silvester-. S. zábava. Us.
Pdl. Sima, y, f. = vrchní žlab okapový. Ott.
II. 431. Simbil, a, m, ciconia Abdimii, pták
Brm. II. 3. 375. Síměnka, y, f., carychium, plž. Vz Ott.
V. 194. Símnouti, símati = sejmouti (ve hře
v karty), abheben. Us. Rgl. Simonides Adam, Slovák, ev. kněz 1718.
Vz Jg. H. 1. 625., Jir. Ruk. II. 216. Símotam = kolébka. Koupil ženě s.
U Kdýně. Rgl Cf. Semotam. Simře. Jak si zjednali v Simři boží
muka. Vz Sbtk. Krat. h. 203. Simulant, a, m., z lat. = voják nemoc
předstírající, Simulant, m. Čsk. Síň. Cf. Mkl. aL. 288., Mkl. Etym. 323. a.
Každý ať před svou síní mete. Sb. učit. — S., Saal. Římská s., vz Vlšk. 511., hostin- ská, hostinná (foyer), Zpr. arch. VIII. 38., nádherná, rozsáhlá, ozdobná. Mus. — S. ušní, vestibulum. Vz Ott. IV. 191. Sinajský. S. liturgie, památka pannonská
písmem hlaholským psaná. Vyd. dr. L. Gei- tler v Záhřebě. 1883. Siňák, a, m. = Sinná Hora v Krkonš.
Řvn. 480. Sinala, y, f. = sinák houba. Slez. Šd.
Sinalbin, u, m., v lučbě. Vz Rm. II. 353.
Sinalokeštík, a, m., Mavo/alta. Vký.
Dle Lpř. tmavokšticí. Sinammin, u, m., v lučbě, Sinammin. Nz.
Sinapin, u, m., v lučbě. Šfk. Poč. 579.,
Rm. II. 391. Sinapism-us, u, m. Vz Sl. zdrav. 338
Sinapius. Vz Horčický a HoRčička.
Sinapový. tf. kyselina. Rm. II. 209.
Sinatý vřed. Vz Mtc. XV. 188.
Sině = zsinale. Zbledla s. (že byla syná).
Kká. Td. 237. Síně, vz Síň.
Sínec, nce, m., Halle, f., Vorbau, m. Nad
sakristií a síncem ponechána stará krytina. Nár. listy 1887. 18/8. Pochován u sv. Haštala v síňci. Let. 441. Siněti. Mkl. Etym. 295.
Singrovka, y, f. = Singrův šicí stroj.
Singularista, y, m. = starousedlý. S-sté,
jimž náleží jmění obecní na Vsetíně. Je jich 227. Vck. Singularní. Každý pocit jest přísně je-
diný n. s-ní. Dk. P. 11. Siniak, u, m. = sinák, houba. Slov. Rr.
Sb. Síniční opona, cortina atrii. BO.
Sinka, y, f. = modřina, blauer Fleck.
Slov. Orl. VII. 218., Syt Táb. 1., Loos. Sinkalin, u, m., v lučbě. Vz Rm. I. 295.
Síňkový, Vorhof-. S. vrátka. Prss.
Sinný. S. Hora v Krkonš. Řvn. 480. Vz
Siňák (dod.). S. svit. Mcha. Máj. 5. vd. 9. Sino. Byla bledá do sina. Us. Vz Siný.
— Čch. Bs 159. Sinokřídlý, mit bläulichen Flügeln. S.
motýl. Čch. Bs. 106. Sinokvět = charpa. Na jihových. Mor.
Brt. Slov. Rr. Sb. Sinol, šinol = sinal. Laš. Wrch.
|
Sinooblakový, blauwolkig. S. Zeus.
Vinař. Sinový, Vorhof-; Saal-. S. dvéře, branka.
Šd. Sinozračitý, ykavxwni?. Vký. U Lpř.
blesko-, jasnooký; subsr. bleskoočka. Sinusoida, y, f = jistá křivka. Vz Vnč.
59., Stč. Zem. 449. Siuusoidalní průmět. Stč. Zem. 449.
Sinusový, Sinus-. S. křivka, Sinuslinie,
Mj., spirala. Vnč. 67. Sinva, y, f. = potok u Miškovca na
Slov. LObz. XVI. 204. Siný. Cf Mkl. Etym. 295. S. bezedno,
dál, Čch., Zr., tvář, Kká, oblak. Mcha. Tys syná jako cibula. Slez. Šd. Sionský Mat., † 1551., biskup českých
bratří. Vz Rk. Sl. Sípání, vz Slov. zdrav. 339.
Sípati. Had poče naň s. Ezp. 598.
Sípěna, y, f. = ženská osípělá, ochrap-
tělá. Mor Šd. Sipěti. Cf. Mkl. Etym. 296., Šf. III. 508.
Síploň, ě, m. = kdo sípá, siplivý. Mor.
Šd. Siplý = chraplavý. Slov. Cf. Czm. 101.
Sipo, a, m. S. útlohrdlý, herpetodryas
carinatus, sipo. Cf. Brm. III. 391. Siptěti Mkl. Etym. 296.
Siptivý = siplivý. Háj.
Síra. Cf. MS. 317., Sfk. Poč. 105.—108.,
Rosc. 36., 37., Rk. Sl., Slov. zdrav. 339.— S. červená, rostl. Vz Červený. Síran. Cf. Šfk. Poč. 111., 128., 157., 209.,
227., 228., 238., 252., 256., 257., 262., 263., 265., 269., 271., 275., 285, 290., 296., 304., 316., 322., 324., 333., 334., 346., 352., 369., 439., Ott. II. 174., V. 487., Rosc. 36., 37., Schwefelsaueres v Sl. les. Sířanka, y, f. (mužíček), Schwefelmann,
m. Hř. Sirecký. S. Hory u Sirého ve Zbirov. Krč.
Sirečník, u, m. = nádoba na sirky, Zünd-
hölzchengefäss, n. Slez. Šd. Siřem, ě, f., míst. jm. Km. 1886. 28.
Sirena. Cf. Slov. zdrav. 339.
Siřený; -en a, o, geschwefelt. S. ječmen.
Us. Pdl. Siřičitan. Cf. Šfk. Poč. 115., 227., 440.
Siřírna, y, f. = místnosť k síření. KP.
V. 336. Siřiti, schwefeln. — co: švestky, víno.
Vz Sirkovati. Sirka. Na Mor.: sirečky, zápalky, škr-
kačky, mašinky, kolíky, škrybačky (laš. škrabačky), živý oheň. Brt. D. 265. Cf. Rk. Sl. Visí s něho sirky (cancoury; o roz- trhanci); Sirku by oň zapálil (o červeném). Us. Tkč. Kdo chce šetřiti, začni od sirky (od nepatrné věci). Us. Kšť. S. červená. Cf. LObz. XVI. 189. — S. = druh jablka. Mor. Brt — S-ky = kousky slámy v po- době sirek, jež při stáčení obilí se objevují. Vysyp sirky do úhrabkův. U N. Bydž. Kšť. Sirkař, e, m., Zündhölzchenmacher, -Ver-
käufer, m. Us. Sd. Sirkovatý puch. Hol. 32.
Sirková, é, f. = pole a louka, z níž
prýští se sirkovica. Vz toto v dod. MzO. 1890. 129. |
||
|
|||
Předchozí (680)  Strana:681  Další (682) |