Předchozí (351)  Strana:352  Další (353) |
|
|||
352
|
|||
|
|||
Tvárna, y, f., Form. Т. na koláče. Ott.
XIV. 346. T. u klempířů. Ib. 347a. Tvarosloví u Palackého. Vz Mtc. 1901.
156. Tvarovitý, geformt. T. merunky. Wlt.
Tvarový. T. změny řeči. Vz Ott. XIII.
136b. Tvarožné, ého, n., vrch u Hovězí na Mor.
Vck. Tvi, vyslov tfi: výraz ošklivosti. Slez.
Lor. 80. Tvorebnosť hmot = tvořivosť. Mas. 1849.
III. 123. Tvořec, řce, m., později tvůrce. Gb. H.
ml. III. 1. 122. Tvoření slov na Hořicku. Vz Hoř. 82.
Tvořítko, a, n. Sýr v t-kách dělati. Fisch.
Hosp. 340. Tvrdá = sklenice plzeňského piva. Us.
fiakristu. Kukla 133. Sr. Měkký. Tvrdníček, čku, m. = mochna stříbrná.
Mus. ol. III. 136. Tvrdnút za kým: za děvčetem (míti je
rád) Mus. ol. 1898. 118. Tvrdný = otužený. Majíce púščin mnoho
okolo sebe tvrdnější jsú. M. Polo (Mus. 1897. 409. ). Tvrdo Ktož t. (pevně) to drží (zachovává).
St. Bes. 43 Tvrdohlavka, y, f. = tvrdohlavá ženská.
Slád. Rom. 118. Tvrdokřídlec, delce, m., scleropterus,
brouk. Т. kulový, sc. globulus, menší, offenus, zoubkovaný, serratus. Vz Klim. 578. Tvrdolebý = svéhlavý. T. hlava. Br. Hod.
182. Tvrdopysk, a,, m. = svéhlavec. Zát. Př. 29a.
Tvrdošín, a, m. = svéhlavec. Zát. Př. 29a.
Tvrdý. Tvrdé к tvrdému nepřiléhá. Ezop.
182. T. šija; T. ako kremeň; Na t. drevo tvrdý klin; Do tvrdého dreva kyjanka; Nerad do tvrdého vŕta; Do tvrdého zaťať; Tvrdé o tvrdé iskrí; Na tvrdú kŕč tvrdý klin; Slov. Zát. Př. 369b. Sr. ib. 239b. T. (kruté) slovo, budívá vzteky. Pal. Děj. IV. 1. 257. — nač. Je t. na učení (nechápavý) Hoř. 95. Tvrdá to hus na šklbanie. Zát. Př. 176b. Sr. předcház Tvrdá. Tvrdza. Sr. předcház. Trudza. T. naň
došla. T. — smrdza. Zát. Př. 369b. Tvrz, vz Hrad.
Tvůj (tvoj, tvuoj). O skloň, vz Gb. H. mi.
III. 1. 491. Na La'šsku. Vz Mus. fil. 1897. 435. U Palackého. Vz Mtc. 1901. 170. Tvůrce, e, т., novotvar m. tvořec Gb.
H. ml. III. 1. 122. Ty. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 522. nn.
Tý, tá, té, obyč. týž, táž, též. O skloň. sr.
Gb. H. ml. III. 1. 448. -tý, konc. u Husa. Vz List. fil. 1900. 225.
Tybetáček, čku, m. = tybetový šátek. Čes.
1. IX. 317. Tybetka, y, f. = sukně z tybetu (tibetu).
Seb. 172. Tyce, tyka = cíl při hrách (meta). Hoř. 82.
Ty čitý. T. uzda. Us.
Týden. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 413.
Úsloví vz v Zát. Př. 232., XIV. D. odst. 3. |
Týdenník, a, m. = hebdomarius, žák tý-
denně ve třídě ustanovený, kterému byl při- kázán na péči pater mendický i s mendiky a všecky jeho úkoly. Vz Wtr. Part. 386., Mendický. Туkа, у, f., vz předcház. Tyce.
Tykač J. Sr. Jub. XXXIII.
Tykadla motýlů, vz Exl. 9., brouků. Vz
Klim. IX. T. motýlů ještě: hřebenitá, pilo- vitá, vřetenovitá, zoubkovaná. Stein. 7. Tykanec = koláč dávaný pastýři o vá-
nocích, o sv. Duše a o sv. Petře. XVI. stol. Mus. 1900. 9. Tykati se. Já se tykám = jsem u cíle,
nesmíš mne uhodit a p. Hoř. 95. Sr. Tyka. Týkati, O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2.
366. Koho se to netýká, nech se toho ne- chytá. Seb. 223. Týková, é, f., pozemek. Pck. Hol 50.
Tykve m. tykev. Gb. H. ml. III. 1. 336.
Tykýtka, y, f. = sukně tykytová. Seb. 172.
Týl Jos. Sr. Jub. XXXIII., Flš. Písm. 565.
Tylcempalcem = budníček menší.
Tylcův, vrch ve Slez. Lor. 82.
Tyle = tyhle. Hoš. 147.
Týmu = proto. Slez. Lor. 80.
Týn Eman. Sr. Jub. XXXIII.
Tynkel, vz Gengel.
Týnohoršovský = z Horšova Týna. Pal.
Děj. III. 1. 491. Tyntuch, u, m. Nebožtíka přikryli t-chem.
Šeb. 2b3. Tyntuchový. T. peřinka. Šeb. 282.
Tynus. En ten tynus, zaverake pinus,
zaverake tyke take zaverake puf! En ten tynus souraka tynus, souraka aja baja tydli, tydli bum! Rozčitadlo v Blansku a v Doubravnicku. Vz Tyny, Dinus, Mus. ol. 1897. 156. Tyny. En ten tyny
sav, rako ryny,
sav, rako, rako rako ryn. Rozčitadlo u Hulína. Vz Tynus, Dinus a Mus. ol. 1897. 156. Typel, plu, m. = dřevěný strop. Tábor.
Kub. 158. Typografie, e, f., z řec. = knihtiskařství;
typograf = sazeč písma; sázecí stroj v knih- tiskařství. Vz Ott. XIV. 444b., 445b. Typothet, а, т., z řec. = tiskař. Ott. XIV.
444b. Tyran, a, m. = chlupatá housenka. Na záp.
Mor. Mtc. 1897. 156. Tyrš Mir. dr. Sr. Jub. XXXIII.
Tyršová Ren. Sr. Jub. XXXIII.
Týti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2. 207.
Tytlík, u, m. Na místě m nebo n nad
samohlasem (samohláskou) položiti můžeš tytlík takto: ba, na, le, ve atd. Hus (Ib. Hus. Orth. 31. ). Vz Tytlování (zde). Tytlování, n. = latinské skratky čili ukra-
cování slov: fř = frater, bň = bene. Wtr. Part. 555. Sr. Tytlík. Týtok. A týtok! a teď! Mor. Čes. 1. 1898.
233. |
||
|
|||
Předchozí (351)  Strana:352  Další (353) |