Předchozí (127)  Strana:128  Další (129) |
|
|||
128
|
|||
|
|||
z concubina; 3. v u: čubr. Ib. 22G. Změny
samohl. i v chromeckém podřečí vz v List. lil. 1894. 79. nn. Změny hl. i v nář. hanác. u Holešova, Kroměř., Přer. a Záboří cf. v Brt. D. II. 11. nn. — I se dlouží v i a) v nom. pl. muž.: holubí, hadí; b) v čísl. tří, čtyři, všecí u Malenovic, Kvasic, Kroměř., Přer., Záhoří, Letovic, Slavkova, Letonic, Brna, Tišn., Kunšt., Žďár. Vz Brt, D. II. 2., 5., 13., 104., 146., 156., 162., 182.. 203., 245., 267. U Kro- měř. ve slově pívo. 13. U Kunšt.: jích, jím, jíma atd. 230. Na Žďársku nedlouží se v: hlina., lipa, sila atd., v inft. kmenů otevřen.: bit, šit. 245. — Písaři staří nečinili rozdílu mezi i (í) a y (ý); teprve od r. 1388. počíná se i od y lišiti. Gb. ib. 207. — U Jemnice zní i mezi i a ě, tu více k ě, tu více k i se kloníc. Po retnicích je před touto hláskou všude slyšeti j: bjič. Vz Brt. D. II. 267. nn. Roz- ličné vyslovování hlásky i na Hané, u Krom., Přer. a Záboří, vz ib. 8., 11. — I se přisulo: osim (osm), ib. D. 82., Sš. P. 341., išel (šel), Brt. D. 137., lacný — laciný, Gb. ib. 227., zemičata. Brn. Brt. D. II. 162. — I odsuto. Vz Gb. ib. 227. V adver, výrazech: na dýl atd. List. fil. 1894. 294. U Krom. a) v inft.: sednout, umět; b) ve slovech: pchať, pchač, pšu, du v idu, Brt. D. II. 13., u Zábř. sloň´čko atd. 125.; u Kruml. ľdi, hľna, bř´tva, z'ma, lac'no, lž'ca atd., n'c, n'ť, maťčko, bratrov' (ale toto pohlcování se již vytrácí), 201., 202., na Žďár. svač'na, koľbať. 245. V Brn., Přer., Záhoří. Vz ib. 13., 162. — Strč. skloň, jmen kmene -i. Vz Rozpravy, Kr. čes. společnosti nauk VII ř. 4. sv. — Í vzniká 1. z i: silný — síla; 2. stahováním. Vz Gb. H. ml. I. 209. nn. — Í psáno: i, ˇy, ý, ii, ií, ij, yy, ýý, ýj, yg. Gb. ib. 207. Také: yew, yw: dušyew — duší, Kv. ol. 334., osm dnyw - dní. Ib. 213. Lit. n- jest zde němé. Gb. ib. 225. U Letovic vyslo- vuje se í velmi zdlouha, Brt. D. II. 104. — Za í bývá e, e, ě, ie, iu: boží — božie, Pass., v srdcích — v srdcech, Ev. ol. 102., na šíř — na šerz, Sal. 729., vníde — wnyude, čísti — čésť, Jaromíř — Jaroměř atd. Gb. ib. 211., 219., 216. V Háj. Herb, a V. Kal. často í, kde nyní i: kniha, blikavý, obílé, Kouřím atd. Vz List. fil. 1894. 298. U Letovic mění se po c, s, z v é, ale jen místy: cép, Brt. D. II. 104.; u Týnce zůstává nebo se mění v é, 91.; taktéž u Slavkova: kleč, v zdrobn.: psék 146.; taktéž u Tišn., Litovle, Konic, Jevíčka, Bystr., Kojet. Ib. 181., 109., 63., 71. V ě místy u Kojet., Přer., Holeš. Ib. 42., 35. li LitovL, Konic a Jevíčka čistého i ani není. 109. Tak- též u Olom. a Prost., tam se mění v é n. i. 66. Cf. ib. 101., 122., 123., 230. Jinde se i hráti v i: u Kojet. a místy u Přer.: hřibe, Brt, D. II. 42.; ú Morkovic: kľič, křiž 63.; u Vyšk. klič 99.; u Litovle, Konic a Jevíčka: ščipat, hlista 109.; u Kruml. klič, libat 204.; u Třeb.: dilo, klič, chodime (skoro ve všech slab. kme- nových i ohýbacích), 224.; u Kunšt. hlina, lipa, 230.; na Žďár.: moc děti, s radosti, chodim, chodime, chodite, polívka atd., 245.; u Letovic v konc. -ík: červik. 104. Cf. ib. 13. (u Krom., Přer., Záhoří), 113. (Zábř.), 156. (u Letonic), 162. (u Brna), 181. (u Tišn.). Mimo to se měnilo í v: aj, ej: cín — cajn, nč. cejn, cícha — cejcha atd. Gb. ib. 211., |
u Třebíče v ej ale jen v několika slovech:
vozejk, cejn atd., Brt. D. II. 224., na Žďár. v slab. li, ři, zi, si, ci, ži, ši. Vz Ib. 245. — Změny hl. í v chromeckém podřečí vz v List. fil. 1894. 79. -í se odsouvá v 3. pl. na -ají na Žďársku: povidaj. Brt. D. II. 245. I spojka má na mor. Kruml. tvary: i, e,
he: otec e (he) matka. Brt, D. II. 202. í přípona komparativu. Vz List. fil. 1895.
313. nn. i-a staženo v á: ďábel z diabel. Gb. H. ml.
I. 565. Dvojhl. ia jest na Mor. dost častá. Cf. Brt. D. II. GS., 111., 161., 181, 206., 231. Na Slov. čte se jako ja: tretia — treťja. Nár. list. 1896. č. 105. odp. -ia v nom. pl.: mužovia = muži. Ht. — ia
m. ie: žriabä. V Ratkovskú. Phľd. 1893.374. Iba — jen. Všetci ti podarujú dačo, iba
ja nie. Slov. Phľd. XII. 291. aj. — I. = chyba, místy v Gemer. Pastr. L. 149. Ibišek. Cf. Ott. XI. 271.
Ibl Čeněk, pro f. a spis., nar. 1831.
Ibrlaf, u, m., v z Ivrlauf (2. dod.).
-ic m. -íc: měsic. V. Kal. Cť. List, fil.
1894. 299. -ica, příp. vlast, jm.: Vašica, Kubica. Kbrl.
Sp. 8. -ice. Jména v -ice odvrhují často v adjek-
tivu í formě -ice: Blov-ice, blovský, pardubský atd. Ale není radno i jinde podobně činiti, ku př. rokycký m. rokycanský atd. Vz Kbrl. Dmžl. 20., Kotk. 135. -ice m. -ice v Háj. Herb.: svetníce. Vz List.
fil., 1894. 299. Ícen m. jícen, j odsuto. Dšk. Jihč. I. 46.
Íciť = jíti. V Trnavsku.
-ícký. V Háj. Herb.: křížovnícký. Cf. List,
fil. 1894. 299. -ičce mění se u Zábř. po I, ř, ž, č v éjce,
ijce: v kapličce — kapléjce, v čepijce. Brt. D. II. 131. -iček m. -íček v Háj. Herb.: košiček. Cf.
List. fil. 1894. 298. -ičko m. -íčko v Háj. Herb.: chmyřičko.
Cf. List. fil. 1894. 298. Ičko (íčko) = nyní. Dšk. Jihč. I. 12., 45.
(u Stříbra). Ičkodle = nyní. Dšk. Jihč. I. 12.,
Ičkon, ičkono, ičkot = nyní. Dšk. Jihč.
I. 12., 19.
-íčký v Háj. Herb.: bělíčký. Cf. List. fil.
1894. 299. Ičkyn = nyní. Dšk. Jihč. I. 12.
Idea. Neb idey jsou silnějšími nežli špatná
hmota; ji síla zničit můž, ty žijou věčně. Bráb. 124. Idejně něco pojmouti. Ztk. 28. (3. vyd.).
Ideologický = idealní a při tom neprak-
tický, snílkový. Dhnl. exc. Idieuk, u, m. = viděk. 1655. Věst. op.
1892. 47. Ídlo a, n. = jídlo. Dšk. Jihč. I. 45.
Idolatrie m. idololatrie. List. fil. 1893.465.
Idre, ete, n. = jádro. Také jidre, hidre,
idro, jidro, hidro v nom., ostatní pády z pra- vidla dle idre. Kruml. Brt. I). II. 215. Idro, vz předcház;. idre.
ie vzniká 1. z krátkého ě: hřěšiti — hriech;
2. z: e, é: otevřen, otevřín; 3. stahováním.
Gb. H. ml. I. 190. |
||
|
|||
Předchozí (127)  Strana:128  Další (129) |