Předchozí (956)  Strana:957  Další (958) |
|
|||
957
|
|||
|
|||
Měkčil, u, m., jussiaea, die Jussieue,
rostl. M. peruvský, j. peruviana. Rstp. .546. Měkčilka, y. f., malaxis, das Weichkraut,
rostl. M. kopistitá, m. paludosa, jednolistá, m. monophyllus. Rstp. 1513. Měkčilovitý. M. rostliny, jussieae: měk-
čil, zakucelka, nadhomka. Vz Rstp. 542., 546. Měkčina, mildes Gestein, v horn. Hř. 37.
Měkčiti, vz Mkl. Etym. 189. — co: hněvy.
150. M. někoho. Wtr. To měkčí suchý kašel a chrkání uvodí; To měkčí střeva a červy žene. Háj. LXXVIII., LXXX1V. Měkence = Měkynec.
Měkkavosť, i, f., kleine Weichheit. Šm.
Mekkavý, weichlieh. Brt. D. 155.
Měkko = měkce. Tak je mi m. (zle), ež
neuvěříte. U Star. Jičína. Vhl. Je mi m., měkce — špatně, k vrhnutí. U Miletína. Dvd. Měkkoběb, u, m. = měkký, něžný běh.
Pl. I. 77. Měkkohlav, u, m., sarcocephalus, rostl.
M. .jedlý, s. edulis. Vz Rstp. 804. Měkkohubý = žvatlavý. U Olom. Sd.
Měkkojablník, u, m., achras, der Brei-
apfelbaum. Šm. Měkkokožný, weichhäntig. Šm.
Měkkokrověčný. M—ční brouci, mala-
codermata, Weichkäfer. Brm. IV. 121. Měkkokrovečník, a, m., lagria, brouk.
M. chlupatý, 1. birta. Kk. Br 259 , 260. Měkkoosten = výrostek ostnu podobný
ale měkký, bylinný, nezdřevnatělý. Čl. Kv. XXII. Měkkoostenný, weichstachelig. Slb.
XLIII. Měkkoostnatý, weichstachelig. Vz Rst.
440. Měkkopleťný = měkké pleli.
Měkkoplodka, vz Kram. Slov.
Mékkoploutvý. M. ryby, malacopterygii,
die Weichflosser, Gliederflosser. Nz. Měkkosrdcí, měkkosrdečný, weichherzig.
Šm. Měkkosrdí, n., die Weichberzigkeit. Šm.
Měkkost'. Měkkost', ještoj' lahodna k do-
tčení. Št. Kn. š. 165. Měkkota = bahnitá louka. Rgl. — M.,
y, m., os. jm. Arch. VII. 55. Měkkotiti pole, vz Podmítati. Brf.
Měkkoúdý, weiehgiiedrig. Lpř. Sl. 11. 327.
Měkkounký, vz Měkkoučký.
Měkkovousý, weiches Barthaar habend.
Šm. Měkkozelen. u, m., der Uranit. Šm.
Měkkúnenko = velmi měkce. Mor.Brt. D.
Měkký. Ct. Mkl. Etym. 189. V 7. ř. t.
článku za Ht. polož.: Zv. 26. 5. ř. zd. — M. = netvrdý. M. pažit, m. náručí ženy. Šml. I. 57. Není z m. těsta (citlivý). Šmil. M. koule (bosá, pŕehodil-li někdo na Kužel- níku prkno). Us. Bkř. M. pájka, Kk. Fys.52., tužka, hlína, kov (zlato, olovo), pohovka, srsť. Us. Pdl. — M. souhlásky: c, é, č, ď, ť, j, ň, ř, é, š, ž, ž. —- M. tonorod, škála, stupnice tonů. Zv. Př. k. 10., 11., 16. — jak. M. jako bláto, jako máslo, jako pucheřina. Brt. — kde. Kdo jest v životě měkek. Výb. II. 450. — M. = lahodný atd. M. hlas, Pdl., |
žel, Kká., slitování, Čch. Bs. 138., šíje, Šbr.,
zvuk Šml. I. 40. — M. = slabý. M. žen- skosť. Šml. V. 14. Zima byla měkká a lehká. Kar. 62. — M. = lahodný. Jižní noc tak měkká a snivá. Hrts. — M. = zženilý. Kdo měkkým je, bídně mře. Nrd. Měkkyně. Čl. Kv. 137.
Měkkýš. O m-ších vz Krč. G. 365., 476.,
Brm. IV.2. 183., Vega 11. 341., Hlb. 11. 548., 531., Schd. II. 533. — M. = rak, jenž sho- dil krunýř. Mor. Brt. Mtc. 1878. 36. — M. = měkké jablko. Mor. Brt. — M = kamének ku psaní, skřidlice, u Vsetína, Vck., vz Pi- sák; opuka, Hrt. Mtc. 1878. 36 — M. = nádor misku kožného. Nz lék. — M., druh měkkých jablek. Brl. D. 230. Mekl, a, m. = kdo mečí. To je m. me-
kavá (o koze, i o člověku). U N. Kdyně. Rgl. Měknouti čin;. Tělesa teplem měknou.
Kk. Sklo žárem měkne. ZČ. 1. 282. Mekonan, u, m , mekonsaures Salz. Nz.
Mekonin, u, m., v lučbě. Šfk. Poč. 576.,
Rm. II. 186. Mekoninový. M. kyselina. Vz Rm. II. 186.
Mekonový. M. kyselina. Vz Km. I. 548.
Mekota, y, m. = kdo mečí. Brt. D.
Mekotati se = blyštěti se. Mesíček sa
mekoce ve vodě. Mor. Brt. D. 230. Měkovice, dle Budějovice. Minkowitz,
ves u Velvar. Vz Mikovice, Tk. IV. 163., Rk. Sl. Mekta, y, m. = koktal Us. Kšť.
Mektati = koktati. U Kr. Hn.d. Kšť., Čce. Tkč. — M. = pohybovati. — čím. Moudrý kněz třeba jen ústy mektal a my hříšní se dovtípíme. Č. M. 334. Mektavý, meckernd, Nz. lk.; stotternd.
Kšť. Měkynec, nce, m., Miekinetz, ves u Vod-
ňan. Blk. Kfsk. 1195 Měl, i, f. = sypká země. V tu dobu stachu
na měle dvě stě korábův. St. skl. II. 178. Na n-ielu i na piescitem briehu, in sabulo. List. fil. XI. 168. — Mor. Brt. D., 230. — M. = prachová moučka, das Mehlpulver. Čsk. Tá meľ lebo ta meľa je u nášho ľudu to, co námelu sa z rozličného a pozadného Zrna k potrebe dobytka a ošípaných. Teda to nie prvotiny, len tie zvyšky zrna a mle- tivsi. Slov. Dbá. Phľd. III. 463., Rr. Sb. Mela = hluk, povyk, hřmot, rámus, hádka,
zmatek, rvačka. Kurz., Tč. To vám včera při muzice byla m.; Z hádky povstala m. tis. Šd. -- Cf. Měl (dod.), Mele. Měla. Za Sk. polož.: 72.
Meláč, e, m. = mleč. Slov. Orl. XI. 110.
Meláčka, y, f. = mlečka. Slov. Rr. Sb.
Melafyr. Cf. Krč. G. 153., 604., 605, 644..
651., 711., Bř. N. 242., Schd. 11. 71 , Stč. Zem. 699., Chdt. 25., 33., 42., 43. Melafyrový tuf, Stč. Zem. 708., pahorky.
Hlb. II. 4S. Melák, a, m. = neumalený, hrubý človek.
U Počát. Nvk. Melakonit, u, m. = kysličník meďnatý,
nerost. Štk. Poč. 274. Melám, u, m., v lučbě, das Melam. Nz.,
lim. 1. 134. Melamiu, u, m , v lučbě, das Melamin.
Nz., Sfk. Poč. 403., Rm. I. 134. |
||
|
|||
Předchozí (956)  Strana:957  Další (958) |