957

Měkčil, u, m., jussiaea, die Jussieue,
rostl. M. peruvský, j. peruviana. Rstp. .546.

Měkčilka, y. f., malaxis, das Weichkraut,
rostl. M. kopistitá, m. paludosa, jednolistá,
m. monophyllus. Rstp. 1513.

Měkčilovitý. M. rostliny, jussieae: měk-
čil, zakucelka, nadhomka. Vz Rstp. 542.,
546.

Měkčina, mildes Gestein, v horn. Hř. 37.

Měkčiti, vz Mkl. Etym. 189. — co: hněvy.
150. M. někoho. Wtr. To měkčí suchý kašel
a chrkání uvodí; To měkčí střeva a červy
žene. Háj. LXXVIII., LXXX1V.

Měkence = Měkynec.

Měkkavosť, i, f., kleine Weichheit. Šm.

Mekkavý, weichlieh. Brt. D. 155.

Měkko = měkce. Tak je mi m. (zle), ež
neuvěříte. U Star. Jičína. Vhl. Je mi m.,
měkce — špatně, k vrhnutí. U Miletína.
Dvd.

Měkkoběb, u, m. = měkký, něžný běh.
Pl. I. 77.

Měkkohlav, u, m., sarcocephalus, rostl.
M. .jedlý, s. edulis. Vz Rstp. 804.

Měkkohubý = žvatlavý. U Olom. Sd.

Měkkojablník, u, m., achras, der Brei-
apfelbaum. Šm.

Měkkokožný, weichhäntig. Šm.

Měkkokrověčný. M—ční brouci, mala-
codermata, Weichkäfer. Brm. IV. 121.

Měkkokrovečník, a, m., lagria, brouk.
M. chlupatý, 1. birta. Kk. Br 259 , 260.

Měkkoosten = výrostek ostnu podobný
ale měkký, bylinný, nezdřevnatělý. Čl. Kv.
XXII.

Měkkoostenný, weichstachelig. Slb.
XLIII.

Měkkoostnatý, weichstachelig. Vz Rst.
440.

Měkkopleťný = měkké pleli.

Měkkoplodka, vz Kram. Slov.

Mékkoploutvý. M. ryby, malacopterygii,
die Weichflosser, Gliederflosser. Nz.

Měkkosrdcí, měkkosrdečný, weichherzig.
Šm.

Měkkosrdí, n., die Weichberzigkeit. Šm.

Měkkost'. Měkkost', ještoj' lahodna k do-
tčení. Št. Kn. š. 165.

Měkkota = bahnitá louka. Rgl. — M.,
y, m., os. jm. Arch. VII. 55.

Měkkotiti pole, vz Podmítati. Brf.

Měkkoúdý, weiehgiiedrig. Lpř. Sl. 11. 327.

Měkkounký, vz Měkkoučký.

Měkkovousý, weiches Barthaar habend.
Šm.

Měkkozelen. u, m., der Uranit. Šm.

Měkkúnenko = velmi měkce. Mor.Brt. D.

Měkký. Ct. Mkl. Etym. 189. V 7. ř. t.
článku za Ht. polož.: Zv. 26. 5. ř. zd. —
M. = netvrdý. M. pažit, m. náručí ženy.
Šml. I. 57. Není z m. těsta (citlivý). Šmil.
M. koule (bosá, pŕehodil-li někdo na Kužel-
níku prkno). Us. Bkř. M. pájka, Kk. Fys.52.,
tužka, hlína, kov (zlato, olovo), pohovka,
srsť. Us. Pdl. — M. souhlásky: c, é, č, ď,
ť, j, ň, ř, é, š, ž, ž. —- M. tonorod, škála,
stupnice tonů. Zv. Př. k. 10., 11., 16. — jak.
M. jako bláto, jako máslo, jako pucheřina.
Brt. — kde. Kdo jest v životě měkek. Výb.
II. 450. — M. = lahodný atd. M. hlas, Pdl.,

žel, Kká., slitování, Čch. Bs. 138., šíje, Šbr.,
zvuk Šml. I. 40. — M. = slabý. M. žen-
skosť. Šml. V. 14. Zima byla měkká a lehká.
Kar. 62. — M. = lahodný. Jižní noc tak
měkká a snivá. Hrts. — M. = zženilý. Kdo
měkkým je, bídně mře. Nrd.

Měkkyně. Čl. Kv. 137.

Měkkýš. O m-ších vz Krč. G. 365., 476.,
Brm. IV.2. 183., Vega 11. 341., Hlb. 11. 548.,
531., Schd. II. 533. — M. = rak, jenž sho-
dil krunýř. Mor. Brt. Mtc. 1878. 36. — M.
= měkké jablko. Mor. Brt. — M = kamének
ku psaní, skřidlice, u Vsetína, Vck., vz Pi-
sák; opuka, Hrt. Mtc. 1878. 36 — M. =
nádor misku kožného. Nz lék. — M., druh
měkkých jablek. Brl. D. 230.

Mekl, a, m. = kdo mečí. To je m. me-
kavá (o koze, i o člověku). U N. Kdyně. Rgl.

Měknouti čin;. Tělesa teplem měknou.
Kk. Sklo žárem měkne. ZČ. 1. 282.

Mekonan, u, m , mekonsaures Salz. Nz.

Mekonin, u, m., v lučbě. Šfk. Poč. 576.,
Rm. II. 186.

Mekoninový. M. kyselina. Vz Rm. II. 186.

Mekonový. M. kyselina. Vz Km. I. 548.

Mekota, y, m. = kdo mečí. Brt. D.

Mekotati se = blyštěti se. Mesíček sa
mekoce ve vodě. Mor. Brt. D. 230.

Měkovice, dle Budějovice. Minkowitz,
ves u Velvar. Vz Mikovice, Tk. IV. 163.,
Rk. Sl.

Mekta, y, m. = koktal Us. Kšť.
Mektati = koktati. U Kr. Hn.d. Kšť.,
Čce. Tkč. — M. = pohybovati. — čím.
Moudrý kněz třeba jen ústy mektal a my
hříšní se dovtípíme. Č. M. 334.

Mektavý, meckernd, Nz. lk.; stotternd.
Kšť.

Měkynec, nce, m., Miekinetz, ves u Vod-
ňan. Blk. Kfsk. 1195

Měl, i, f. = sypká země. V tu dobu stachu
na měle dvě stě korábův. St. skl. II. 178.
Na n-ielu i na piescitem briehu, in sabulo.
List. fil. XI. 168. — Mor. Brt. D., 230. —
M. = prachová moučka, das Mehlpulver.
Čsk. Tá meľ lebo ta meľa je u nášho ľudu
to, co námelu sa z rozličného a pozadného
Zrna k potrebe dobytka a ošípaných. Teda
to nie prvotiny, len tie zvyšky zrna a mle-
tivsi. Slov. Dbá. Phľd. III. 463., Rr. Sb.

Mela = hluk, povyk, hřmot, rámus, hádka,
zmatek, rvačka. Kurz., Tč. To vám včera
při muzice byla m.; Z hádky povstala m.
tis. Šd. -- Cf. Měl (dod.), Mele.

Měla. Za Sk. polož.: 72.

Meláč, e, m. = mleč. Slov. Orl. XI. 110.

Meláčka, y, f. = mlečka. Slov. Rr. Sb.

Melafyr. Cf. Krč. G. 153., 604., 605, 644..
651., 711., Bř. N. 242., Schd. 11. 71 , Stč.
Zem. 699., Chdt. 25., 33., 42., 43.

Melafyrový tuf, Stč. Zem. 708., pahorky.
Hlb. II. 4S.

Melák, a, m. = neumalený, hrubý človek.
U Počát. Nvk.

Melakonit, u, m. = kysličník meďnatý,
nerost. Štk. Poč. 274.

Melám, u, m., v lučbě, das Melam. Nz.,
lim. 1. 134.

Melamiu, u, m , v lučbě, das Melamin.
Nz., Sfk. Poč. 403., Rm. I. 134.