225

se odhání: Lehneš! Jdeš ležeť! Jdeš do
boudy! Us. P. blafká, skujíká (jsa bit), Brt.,
skumelí (jsa bit n. hladov). Tč. K vypá-
trání vrahů a zlodějů byli psi cvičeni. dk.
IV. 229. Dostal, že by p. od něho nic ne-
vzal (byl vypeskován). Dch. Neměl, čím by
psa uhodil (ničeho). Us. Dbv. Co p. s kočkou
nebydlete. Dh. 66. Drží slovo, jako p. kosť
(pevně). U Litomš. Bda. Toho, co p. blech,
se štítí. Smržc. Bílému psu říkal cikán (měl
v očích mhlu, byl opilý). U N. Bydž. Kšť.
P. prodal les (nerad-li tam honí) a kočka
zahradu (nemilujíc ovoce). U Bělohr. Bf.
Svój svému a psu kosť. Smil. Je p. krom
duše. K. Ml. 54. Dobre je psovi, ten nevie,
kedy bude žráť. Orl. IX. 246. I pes pomní,
kdo ho krmí. Sb. uč, Lpř. P. štěká a pán
jede. Lpř. Nemíchej se, selský psíku, mezi
dvorské. Lpř. Jak psa krmíš, tak loví. Us.
Bž. Dobrý p. přijde zas (karta se obrátí);
Dobrý p. se ze všeho vylíže. Us. Tkč. Chodí
jako pan p. (bos). Val. Vck. P., co neščeká
a roba, co nekřičí, za nic nestojí. Brt. Kdo
cizímu psu chléb dává, odplaty míti ne-
bude. Mark. Dostaneš, čo pes neľubi: Starý
p. i vtedy šteká, keď nikoho nevidí; Prišiel
k farárovi so žalobou, že jeho žena od neho
bočí a so sluhom psy pasie (s ním drží);
P. nepláva, dokial sa mu pod ocas neleje.
P. nebude hovorit, ale štekať. Slov. Rr. MBš.
P. suku nikdy nepotrhá. Zátur. I dobrý p.
uhryze, jak mu pokuj nědá. Slez. Šd. Je
tam platen, jako p. v kostele. Us. Hnšk.
Neštěká p. pro ves, ale pro sebe. Lpř., Bž.,
Šd. P., který neumí štěkati, přivolá vlky;
Pusť psa pod stůl, poleze i na stůl; Kůň
ovsem, p. chlebem, sokol masem mnohému
se naučí. Bž. exc. Psi mu za uchem vyjí
(umře). Tkč. Aby nový p. hospodáři při-
vykl, dá si hospodář kus chleba pod paždí
na nahé tělo a ten chléb dá psu sežrati.
Mus. 1854. 551. Jak psa přilákati. Vz Mus.
1853. 486. Perou-li se psi o trhu, jde vše
na odbyt. U N. Bydž. Kšť. Ve kterém sta-
vení vyje pes právě, když se zvoní po-
ledne, tam bude brzy hořeti; kde vyje od
půlnoci, tam bude do měsíce pohřeb. Us.
Kšť. V řeči pekelné slovou prý zvony na
věži zlými psy. Kld. Mtc. 1870. 134. P.
u Homera. Vz List. fil. IX. 94. Psí mluva. P.
vrčí na cizince: Varr, varr! Když jej udeří,
hrozí, že požaluje svému pánu: Povím! po-
vím! Brt. D. 68., Km. 1886. 407. — Há-
danka. 1. Proč pes hýbe ocasem? Kdyby
byl ocas silnější, hýbal by on psem. 2. Čtyři
stelou, dva svítí a jeden si lehne (nohy —
oči psí — pes). Brt. Dt. 145., Km. 1886.
736. — 3. Seděl dvojnoh na trojnohu a jedl
nohu. Přiletěl čtvernoh a uchytil dvojnohovi
nohu. Dvojnoh se rozhněval a ulomil troj-
nohovi nohu, hodil za čtvernohem a zlámal
čtvernohovi nohu (švec — verpánek — husí
stehno — pes). Brt. Dt. 159. — Pozn. To
je pod psem, germanismem.: To není na
nic; Je budiž k ničemu; Škoda o tom řeči
a p. Brt. Přišel na psa šp. m.: Přišel na
nic, na mizinu, dostal se na koráb a p. —
P. pastýř = zlý pastýř. Cf. Mrcha člověk,
m. žena. Mor. Brt. — P. = rozpustilý kluk,
který mnoho šatu prodere. Laš. Brt. — P.

veliký a malý = souhvězdí. Stč. Zem. 24.,
25. — P. = dřevěná čubka u vozu. V Plaš-
sku a Plzeň. Prk. Cf. Prasátko. — P., os.
jm. Tk. V. 253.

Pěsek (piezzek), sku, m. = písek. Jako
p. z studnje sje s vodú směsiv vzplývá.
Leg. o 12. apošt. 42.

Pěseňka, y, f. = pěsnička. Slov. Šd., Č.
Ct. I. 262.

Pesika. Šp. má: pesik.

Pesk, u, m. = pysk. Pesky dělati = škle-
biti se, posmívati se. Mor., slez. a slov.
Slavia. Pohád. 24., Tč. Dáti komu p. Slez.
Dhnl.

Peskov, a, m., Pissendorf, ves u Úsova.

Pesky = psovsky. P. živi jsou. Drsk.

Peský. P. zloba, závisť. Ezp. 45., 3001.
P. život, Chč. (Výb. II. 624.), řeč (necudná),
Št Kn. š. 111., 171., Št. N. 100. 2., vracení
(šeredné vrhnutí), Bart. 338., smrť hřiešných.
Ž. kl. (321.). Ze by oni jeho ženě pěti pe-
ských psic nadávali. NB. Tč. 230.

Pěsňa, ě, f. = píseň. Složili pěsňu. Slez.
Šd.

Pěsnička = kořalka. Brt.

Pěsničkář, e, m. = písničkář. Mor. Šd.,
Tč.

Pěsňotvor, a, m. = pěvec, der Säuger.
AlxB. v. 205. (HP. 77.). Vz násl.

Pěsňotvorce, e, m. = pěsňotvor. Šf. III.
188.

Peso, a, n. = váha, das Gewicht. Al
peso = podlé váhy. P. grosso = těžká
váha. P. sottile = lehká v. kupec. Kh.

Pessarium = dělozní věneček. P. vnitro-
děložní, okrouhlé, vejčité, zdvíhací, nálev-
kové. Vz Wld. 116 nn.

Pessi-us, a, m. P. Cyprian. Vz Pešín.

Pessl, a, m. = Petr. Mus. 1887. 517.

Pessmayer Ant. 1782. Jg. H. 1. 608.,
Jir. Ruk. II. 102.

Pesství, vz Pestvi.

Pesstvo, a, n., vz Peství.

Pest, u, m., der Stempel eines Stampf-
werkes. Hř. P. tlukací, der Pochstempel.
Hř.

Pest, i, f. = hana. Cf. List. fil. XII. 335.
Druhú barvu bez všie pesti nesla. Kat. 2325.

Pěst, u, m., zastr. = píst. List. fil. XV.
168.

Pěsť. Mkl. Etym. 239., Šf. III. 633. V MV.
nepravá glossa. Pa. Cf. Rk. Sl. Házeli na
ně kamením s pěsť velikým. Us. Vk. Hlediž,
by nevzal pěstí v nos. Dh. 91. — Na svoju
hlavu, auf seine Faust. U Opavy Klš.

Pěsta, y, f., vz Písta.

Pěstění, n., die Pflege. P. bavlny, Mour.,
nauk přírodních. ZČ. 10.

Pěstěný. P. řeč. Šf. III. 465. a j.

Pesterec, vz Pestřec.

Pestík v bot. Cf. Č. Kv. XXIV., Slb.
XL V., Rst. 462., Rosc. 5., 89., Rk. Sl.

Pestíkatý, Stempelblüthe-. P. květ (sa-
mičí). Vz Rst. 462.

Pestíkokvětný. P. rostliny, plantae epi-
gynae, stempelständige Pflanzen. Nz.

Pestíkonoš, e, m., der Stempelträger,
v bot. Nz., Rst. 462.

Pestíkonošní = na pestíkonoši připev-
něný. Vz Rst. 463.