194

my, wir. Učinil nás a ne ny nás. Z. k. 99. 3.
Č. — -ný, přípona jmen přídavných; nyní
ji na mnoze přípona -ní vytlačila. Vz -ní. —
-ný, ьnъ, řec. -ivo?, lat. -inus, skr. -in nebo
-ina, lit. -inis. Poslední samohláska před touto
příponou odpadá: síla, — silný, chvála —
chvalný, krása — krásný, vz N. Schl. Před
-ný dlouhé kmenové samohlásky se krátívají:
hájiti — hajný, jádro — jadrný, sláva —
slavný, spása — spasný, píle — pilný, vůle —
volný, práce — pracný, smích — směšný,
chléb — chlebný, víra — věrný, hrůza —
hrozný, síla — silný, sůl — solný, tráva —
travný, pýcha — pyšný, vláha — vlažný,
sýr — syrný, Pk.; ale někdy ne: krása —
krásný. Souhlásky pak mění se jako před -ní
(vz -ní): h v ž, ch v š, k v č, c někdy v c :
vláha — vlažný, strach — strašný, skok —
skočný, konec — konečný, ale : moc — mocný,
ovocný. Us. Má-li jméno na konci několik
souhlásek, vkládá se mezi ně e: hanba — ha-
nebný, jahla — jahelný, vápno — vápenný,
prkno — prkenný. T. Také el, tel se vkládá.
Vz -edlný, -telný. Mkl. B. 115. Přípona
-ný, nejvíce při jménech věcných, klade se:
1. místo genitivu přivlastňovacího, vz -í pří-
pona. Oko tělesné, zrno hořčičné, střída
chlebná. — 2. Místo genitivu poďmětného, vz
-í přípona. Místo zázračné, tvrdosť kamenná.

— 3. Místo předmětného genitivu, vz -í pří-
pona. Pokrm tělesný, nakažení obecné. — 4.
Místo genitivu látky. Zemné tělo. Št. Sochor
železný. Plášť soukenný. — 5. Místo genit.
obsahu: Den soudný, stohy obilné, dům radný.

— 6. Místo genit. jakosti: Člověk lehkomy-
slný, muž dobrovolný, syn tvrdošíjný, člověk
mravný. — 7. Místo genit. účelu: nástroj
hudební, sud vinný, zbroj válečná. — 8. Místo
genit. příčiny a původu : osoby úřadné, muž
cizokrajný. — 9. Určuje se jí místo, čas a
způsob, vz -ský. Had vodný, život samotný.
Zk. Skl. str. 308.—315. Vz Mkl., S. N. Pří-
ponu -ný klaďme hlavně; a) ve slovích cizích,
podlé předků našich: falešný (z lat. falsus),
malátný (z fr. malade), subtilný, privatný
(V.), figurný, realný, idealný, materialný,
formalný, normalný, naivný, centralný, kolo-
salný, genialný, liberalný, statný, judicialný,
kollegialný, policejný, musejný. Tak činili
Rusové, Poláci a ostatní Slované veskrz a
tak i praotcové naši; -ní jest často úchylka
našeho století. — b) V zakončení na -ovný,
-evný, nejen od časoslov : milovný, bojovný,
ale i od jmen podstatných: gruntovný, do-
movný, sněmovný, listovný, duševný, bro-
skevný. Tak Rusové, Poláci a ostatní Slo-
vané i staří Čechové. — c) Nápodobně u všech
ostatních, jakostných a číročíře určovacích,
zhusta dle povahy našeho jazyka, místo ge-
nitivu příslušenstva jiných jazykův aneb slo-
žitých slov německého jazyka užívaných, buď-
tež jakákoli a odkudkoli, od údův a částí
těla; nožný, kožný, zákožný, břišný, lebný,
retný, zubný, bederný, čelistný, hřbetný,
lícný, plecný atd., nebo od kterýchkoliv ji-
ných předmětův: obilný, vodný, zahradný,
lesný, jezerný. Od jistých jmen u starých
výhradně jen přídavná na -ný, se tvořila,
nikdy na -ní; tak od jmen ukončených
v 1.: -ice: hraničný, silničný, polovičný;

2.: -iště: ohništný, bahništný, strništný; 3.:
-ba: jistebný, hudebný, prosebný; 4.: -ina:
jistinný, dědinný; 5.: -ec, -ce, -ek, -eka:

slunečný, vaječný, zmatečný atd. Šf. (Něm.-
český slovník vědeckého názvosloví str. XV.)
Ostatně vz -ní. — Jména přídavná na -ný
odvozují se také od časoslov: 1. ve smyslu
činném: bolný trn (který bolí, bolesť působí),
možný člověk, kojná žena, vydatný; 2. ve
smyslu trpném: berný peníz (který se béře),
dojný dobytek, slyšný hlas; 3. znamenají
libost, ochotnost': mluvný kramář, chlubný
člověk, lovný pes; 4. snadnost, možnost:
dobytný, slušný, chvalný, velebný, dojný,
ohebný, neoblomný, neunavný; 5. záporná
znamenají nesnadnost, nemožnost: nehojný
vřed (který se stěží hojí), nevýhřejný pokoj,
nesložné zboží; 6. vyjadřují též časové po-
měry: berný peníz (který se právě béře),
skupné zboží (které se právě v jisté době
skoupiti může). Ch. — Příponu -ný nalé-
záme ve staré češtině ve slovech, kde nyní
bud -ý nebo jiná přípona se klade; krutný,
jarný, tvrdný, chlapný, mładný. Jir. — Ná-
sobná čísla ode dvou po pět příponou -ný
tvořená (dvojný, trojný, čtverný) zjevují se
nejvíce ve složení s předložkou po-: po-
trojné řady, počtverný vůz. Kz., Ht. Sr. m.
252. Přípony -atý а -itý jsou jen ve: dvo-
jatý, dvojitý a trojatý, trojitý. — Vz Tvo-
ření slov.

Nýbrž, nébrž, nobrž. O původu vz Gb.
Hl. 29. 78., Archiv für slav. Philologie II.
699. (Prk.) a Listy filolog. 1877. 291. Touto
spojkou opatřuje se slovo nebo věta, kte-
rými na místě toho, co předcházejícím slovem
nebo větou popíráno, se klade to, co podlé
soudu mluvícího pravé jest. Nehledáme toho,
co nám jest užitečné, nýbrž to, co potřebné.
Kos. Císař nechtěl v zámku ležeti, nýbrž
polem ležel. T. Bůh všecko sám vidí, nýbrž
i lidských srdcí tajnosti zná cele. Kom.
Ostatně vz Nébrž.

Nýdek, dka, m., Neudek, ves u Hranice
na Mor.; Niedek, ves u Těšína, PL.

Nyderland, V., vz Nízozemě.

Nyklšburské panství. Žer. Záp. II. 45.

Nykolinka, y, f., prasium. Rostl.

Nýl, vz Nil.

Nylosť, i, f., der Eifer; die Schmachtnng. Rk.

Nymburk, vz Nimburk.

Nymfa, y, f., z řec, víla, rusalka, polo-
bohyně. Die Nymphe. N. jsou zosobnělé
tvůrčí síly v přírodě. Auloniady, nymfy
v údolích; dryady, n. lesní; leimoniady, n.
luční: limnady, n. jezerní; najady, n. pra-
menův; nereidy, n. vodní; oready, n. Horní,
horské; potamidy, n. říční. Rk. Vz S. N. —
N., pupa, kukle, eine Nymphe, Puppe der
Insekten. Puch.

Nymfe-um, a, n., budova nymfám za-
svěcená. S. N.

Nymfomanie, e, f., z řec, vilná zběsilosť
osob ženských pocházející z neukojitelného
pudu pohlavního. Vz S. N.

Nynej, hlas děti uspávající = dadej, hajej,
spi, schlafe. Jg. Nynej synáčku. Us,

Nynějšek, ška, m., nynější čas, die jetzige
Zeit. Od n-ška, Br., až do n-ška. Zlob. Pro
nynějšek, vor der Hand. Dch.