Předchozí (262)  Strana:263  Další (264) |
|
|||
263
|
|||
|
|||
Ubikace, e, f., z lat. = místo něčího pře-
bytu, die Ubikation. Prokázati místo svého přebytu (svou u-ci). J. tr. Ubíliti, il, en, ení, weiss machen. — co
komu čím: kabát vápnem. Ubiněha, y, m., osob. jm. Pal. Rdh. 127.
Ubiové, kmen germanský na pravém
břehu Rýna. Vz S. N. Ubírák, u, m. = prohnutý poříz, das
Krummeisen; hoblík, ostrý, hrubý, der Scharf-, Schrubb-, Bestosshobel, Rauhhobel, D., Šp. Ubírání, n., das Weg-, Abnehmen, Ab-
schöpfen. Jg. Ubíraný; -án, a, o, abgenommen, abge-
schöpft. Jg. Vz Ubrati. Ubírati, vz Ubrati.
Ubíravě peřený, abnehmend gefiedert;
list takový má lístky, jež od dola vzhůru t. j. proti konci řapíku se zmenšují n. p. bedrník obecný. Rst. 510. Ubíravý = který ubírá, abnehmend. Jg.
Ubislav, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. 127.
Ubislava, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. 127.
Ubiti, ubiji atd., vz Bíti; ubíjeti, el, en,
ení; ubíjívati = uprati, schlagen; pomalu utlouci, todtschlagen, zu Tode schlagen; bitím upevniti, zusammen stossen, fest ma- chen. Jg. — co, koho. U. koho. V., Br. U. cestu. A k tomuť mě jest vsadil ubiv mě. Arch. III. 37. Ubili ho tam. Us. Tenť mě jest ubil a kosti ve mně polámal. NB. Té. 108. Ten máz piva hospodáře neubije. Sá. Ubíjel (celník) hruď svoji (= bil se v prsa). Sš. L. 176. Vymýšlejí, jak by čas ubili. Us. Dch. Dobře to ubil (připevnil). Snadno tomu hůl najíti, kdo chce psa ubiti. Prov. — co, koho čím. Někoho ranami u V. Hřeb kladivem. Us. Že mi noční věcí kázal kyji mého hajného ubiti. Půh. I. 280. Kyjem mne ubil. BN. Keď žena muža čep- com ubije. Dbš. 29. — čím jak. Kyji na smrť jej ubichu. Pass. 548., Pass mus. 344., 346. — co z čeho. Ty mi musiš pas ubić z volového ryku. Sš. P. 703. — koho kde. Daže Parom ubil ťa na skutku. Na Slov. Dbš. 44. Ubití, n., das Schlagen, Abprügeln; das
Festmachen durchs Schlagen. V. 1. Ubitý, geschlagen. — od čeho. Osel
od kyje ubitý hýká. Kom. 2. Ubitý, festgetreten. Za bezpečnější
pokládá po starých a ubitých cestách cho- diti než nové sobě stezky prorážeti. Vš. Ubivce, e, m. = pugnator, necator, der
Tödter. U. synóv. BO. I zatratí ty u-ce. ZN. Ubízeti, el, en, ení, vz Ubídnouti.
Ublácený, ublátěný, besudelt, beschmiert,
bekothet. U. střevíce, boty, kolo. Us. Jich se jako ublátěného kola střez. Háj. Ublahati = udobřiti, utěšiti, versöhnen,
stillen. — co: smutek. Koll. Cest I. hl. 1. Ublahoslaviti, il, en, ení, beseligen, be-
glücken. Gníd. — koho čím. Ublátiti, il, cen, ení a těn, ění, ublátí-
vati, ublacovati, mit Koth beschmieren, be- sudeln. — co, se. Us. U. roucho. GR. Ublažilosť, i, f., die Glückseligkeit. U.
prvokřesťanů. Sš. Sk. 34. Ublažiti, il, en, en; ublažovati, beglücken.
— koho čím: láskou |
Ublbaný; -án, a, o, vz Ublbati. Ublbané
šišky (knedlíky). Mor. Šd. Ublbati se = převařiti se, dokud voda
klokočem vře dělajíc bl, bl, bl! Mor. Šd. Ublebtati, ubleptati (-tám, -ci); ublept-
nouti, tnul a tl, utí, ubleptávati, einen Theil herschwatzen, herlallen. — co: nějaké slovo. Us. — Ubleptati koho = blebtáním unaviti, durchs Schwatzen ermüden, zu Tode schwat- zen. Us. Ubledlý, abgeblasst, erblasst, ganz blass.
Us. Dch., Hvls. — čím: líce zármutkem u-lé. Sá. Ublednouti, dl, utí, erblassen. Us., Dch.
Ublinkaný; -án, a, o, vom Speien be-
sudelt. U-né dítě. Us. — U. = kdo ospale hledí, mžourá, očima blinká, bliká. Máš oči u-né. Mor. Šd. Ubliti, bliji, il, it, ití; ublívati = pobliti,
bespeien. — koho, se, speien, sich bespeien. Ros. Ublížení, n., die Beleidigung, Verletzung,
das Unrecht, der Abbruch, Schaden. Vz Ublížiti. V. Na u. něčí dobré pověsti a cti mluviti. V. U. na poctivosti. flar. Bez u. poctivosti. Har., D. Bez u. něčích práv. J. tr. To zas je s u-ním (pomlouvá-li kdo). Us. Vk. U. skutkem, thätliche Beleidigung. J. tr. Ubližitel, e, m., der Schädiger, Beleidi-
ger. Každý ochotně odpouštěj svému u-li. MP. Dj. bibl. II. 95. Jdi svému u-li na po- lovic cesty vstříc a jestli on druhou polo- vičku vykonati nechce, vykonej celou cestu. Kmp. 143. Ubližitelka, y, ubližitelkyně, ě, f., die
Beleidigerin, Schädigerin. D. Ublížiti, il, en, ení; ubližovati = příliš
blízko se dotknouti, ukřivditi, uškoditi, zu nahe treten, Unrecht thun, beleidigen, ver- letzen, schaden, freveln. D., Ros., Jg. — abs. Ublížiti nedati (chrániti). V. Ubližuj, ubližuj, máš-li ubližovat, moja těžká křivda bude k Bohu volat. Sš. P. 491. — co: cestu = přiblížiti, zkrátiti, abkürzen. Bern., na Slov. — komu. Kůň se zabil, ale rytíři se nic neublížilo. V. U. pravdě. D. U. svobo- dám, verletzen. Zř. F. I. B. XI. U. si (má v sobě ublížené i. e. od práce, od nátažky). Us. Bart. Neublíží ani kuřeti. Us. Šd. Ublížil svému zdraví. Us. Dch. Neublížil sem žád- nému, ani vráně ani strace, ani mé milé panence; Neubližuj dětóm, ubohým sirot- kóm; A dyž ho (jazyk) zedere, dá ho oce- lovat a mně nebožátku bude ubližovať, Mně ubohé dceři ubližujú všeci. Sš. P. 138., 161., 432., 491. (Tč. ). Zdá se, že Mečislav také Liuticům ubližoval. Ddk. II. 95. Ako sa mi opovažuješ ubližovať? Er. Sl. čít. 60. Kdo ku zlosti se zbližuje, stavu svému ubližuje; Komu boháč chce ublížiť, to těžko zanedbá; Jak se od ctnosti vzdaluješ, i své chvále ubližuješ. Mor. Tč. Kterýž vám nevážně a lehkomyslně ubližuje; Jest hřích člověku nevinnému ubližovati. BR. II. 24. a., 377. b. Bůh mi nebuď milostiv, chtěl-li sem ublížiti vám. Pal. Dj. III. 3. 84. — kdy. Zármutek v kříži snadno ublíží. Na Slov. Tč. — komu jak. Ublížil králi proti právu příbuznému. Bart. 260. — komu na čem: na cti, pocti- |
||
|
|||
Předchozí (262)  Strana:263  Další (264) |