283

Odchýlení, n., die Abwendung. V., Jel.
Bez odchýlení-se od slova svého. Měst. bož.

Odchýlený; -len, a, o, abgewendet. Jg.

Odchýliti, il, en, ení; odchylovati = ode-
hnouti, odvrátiti, abneigen, wegwenden, ab-
wendig machen. Jg. — co, koho: dvéře.
Baiz. — od čeho. Aby neodchylovali zá-
kona božího od srdce svého. V. — co čím
/. čeho: rukou, mocí. — se od čeho (k čemu,
čím). Od starobylé zvyklosti se o. Kram.
Od ctností předků svých se o. Jg. Odchy-
lujeme se od jednoho k druhému. Reš. O.
se k nectnostem. O. se od pravé cesty, od
pravdy. Nt. O. sě svú vólí od zlého. Št.
N. 110., 163. — skrze co. To sě skrze řeči
jejie ot nás odchýlilo. Kat. 3104.

Odchýlka, y, f., odchýlení, die Abweichung.
Odchylky vysvětliti. Krok. Výška vody od-
chylkám podrobena jest. Presl.

Odchylnosť, i., f., die Abneigung, Sych.;
ve smyslu fysiologickém i pathologickém je
značné lišení se od pravidelného tvaru ústrojí
živočišného. Vz S. N.

Odchylný, abweichend, Abweichungs-.

Odchyloměr, u, m. Deklinatorium. Ck.

Odchylování, n., das Abneigen; na Slov.
der Abscheu.

Odchytati, wegfangen. — koho: ptáky.
Vz Chytati.

Odíblati, udiblati co: buchtu, perník =
oškubati, odtrhati, uštípati po malých kou-
scích, herum abzwicken.

Odílkovité rostliny, chlenaceae. Rostl.

Odín, vz Oděný.

Odiosní, z lat., nenáviděný, nemilý, mrzutý,
odiös, verhasst, widrig, unleidlich, widerlich,
abscheulich, ärgerlich.

Odírání, n., die Erpressung.

Odírati, vz Odříti.

Odíti, oději, oděl a odíl, oděn a odín, odít,
(odit, D.), odění; odívati — okolo dáti, do
něčeho obaliti, bedecken, umthun, umgeben,
umlegen; ošatiti, obláčeti, kleiden, an-, be-
einkleiden; v odění, ve zbroj obléci, bewaffnen.
V. — koho čím. Rouchem (slávy) oděje ho.
V. Odieval se měkkým. Chč. 632., 451. Káže
jej nachem odieti. BO. Kůží a masem odíl
jsi mne. V. Pláštěm odíváme se. Kom. Tento
tělo zbrojí a braní, tento mysl lstně, tento
jazyk chytrým mluvením odívá. Jel. Brněni i
a štítem a helmy se odějí (Ez. 23., 24.). BO.
O. se vlnú. BO. — Br. — koho, se v co.
V plášť královský jej odíl. V. Oděna bieše
v králové rúcho a v črvené barvy hedvábie.
ZN. Hřích se odívá v půvabný šat. Jab. 102.
Plášť, veňž sie odieváš. BO. Jeden blázen oděl
v drahé oděnie svój kóň. Výb. I. 240. — koho
z čeho. Nahé odíli z loupeže. V. — se do
čeho: do oděvu. Us.

Oditý (odítý), a, o, oděný, bekleidet. V.
— čím, v co, vz Odíti.

Odiv, u, m., odiva, y, f., divadlo, podívání.
Kat. 2271., 3210. Schauspiel, Abenteuer, selt-
sames Gesicht, Wunder, n. Jg. Co tam půjdu
na odiv lidu ? Státi na odivu (na lešení).' D.
Žena chodí na odiv a úkaz všemu světu.
Chč. 450. Budeš příklad a odiva v národech.
Bart. 351. 39. Položen na odivu (in mira-
culum). BO. Někoho veřejně na odiv vysta-
viti. J. tr. Od katanů na odiv lidem přiveden

byl. Trip. Něco na odiv (odivu) nositi. D.
Zvěšeti na. šibenici lidem na odivu. Br. Na
odivu lidem sobě počínati. D., Šm. Na odivu
jiným chřadl. Br. A způsobím to, aby byli
k užasnutí na odivu jiným. Br. Jer. 25. 9.
Všem na odivu kráčí. Kom. Všem na odivu
jej trestali. Kom. U velikém odivu mluvěsta.
Leg. Bude Babylon bydleme drakové, odiva
(stupor) a hvízdánie (sibilus). BO. Položím
město toto v odivu (in stuporem). BO. Dáti
něco na o. Dch.

Odív, ěvu, m. = oděv. Us. na Ostrav. Tč.

Odívati, vz Odíti.

Odiviti (zastr.), il, en, ení, mit Wunder
begaben. Bibl. vratisl.

Odívka, y, f., přikryvadlo, Decke, f., der
Uiberzug.

Odivný, podivný, wundersam. — O.
útěcha. Št. O. šlechetnosť. Výb. I. 761. O.
potvora; tři korunky o-vné drahosti. Št. —
čemu, komu: všemu světu. Martini.

Odjakživa, odjakživosti, seit Lebens,
seit jeher. Us.

Odjati, vz Odjíti.

Odjatí, odjetí, n. O. úřadu = zbavení, Weg-
nahme, f. V. Vz Odjetí.

Odjatý, ab-, weggenommen. Ktož ob-
žerstvím hřeší, opije se, duši svú zbaví roz-
umu, na těle zemdlí a jako odjatý bude.
Št. Jako o-tý choditi (= jako vytržený).
Výb. I. 343. — čeho: naděje. Jel. Jsem
člověk všie cti o-tý. Výb. I. 158.

Odjed, u,m. = odjedení. Us. u Petrov. Dch.

Odjedení, n., das Abessen. Jg.

Odjedený, abgegessen. Jg.

Odjedlý, kdo odjedl, abgespeist. Vus.

Odjednati koho = odstraniti, verab-
schieden. Odjednal poručníky. Pulk.. Výb.

I. 464.

Odjem, gt. odejmu, m., die Wegnahme. Jg.

Odjemce, e, m., der Wegnehmer. Jg.

Odjemný. Nenáviděti jest též méně milo-
vati, méně sobě vážiti, nedbati, má tedy
význam o. záporný. Sš. I. 100.

Odjeti, odjedu, odjel, etí; odjížděti, ěl,
ění, weg-, abfahren, wegreiten, wegreisen. V.
— abs. Vlak odjíždí. Us. Lodí odjela. Jg.
Nyní právě odjeli. Us. — komu na čem:
na lodí, V., na koni, D., na voze. Us. —
s kým kam. Otjedech s niú domóv. Rkk. 63,
O. s bratrem do Říma. V. — od čeho: od
milé. Er. P. 217. Odjed od nich, bral se
daleko. GR. — odkud proč. Odjel ven ze
země po svých potřebách. Žer. Záp. II. 8. —
koho = opustiti ho. Pana Jetřicha v takovém
způsobu odjel. Žer. — čeho. Zk. Spolu-
poutníci naši, kteří s námi z Jerusalema při-
jeli, nás z Kaira odjeli do Alexandrie. Har.

II. 149. Vz Jeti.

1. Odjetí, n., die Abfahrt, Wegreise, der
Aufbruch. V., Br. — O., die Wegnahme.

2. Odjetí, odjatí, der Verlust, die Weg-
nahme, die Beraubung. Jg. O. skrze nepřátely.
Har. Zima jest o. tepla. Toms. O. sobě něčeho.
Kom. O. hrdla. Jg. O. děvojstva (porušení
panenství). Kn. rož. č. 183. 225.

Odjezd, u, m., odjetí, 1. O. do cizích
zemí. V. Po odjezdu. Háj. Při odjezdu (od-
jížděje) to poručil. Ros. Čas o-du; dávno
před tvým o-dem. Nt.