Předchozí (440)  Strana:441  Další (442) |
|
|||
441
|
|||
|
|||
Tvůj m. svůj také v Kat. 1263. a 2038.
Pověz nám to z tvoj milosti (2038.). Tvůrce. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -a. 30.
Ty. O skloň. u Kroměř. vz Brt. D. II. 24.,
u Kojet. a Přer. 50., u Bystřice 79., u Zábř. 136., u Slavkova 149., v Brněn. 171., u Tišn. 192., u mor. Kruml. 216., u Kunšt. 237., na Žďár. 255., v Chromecku. List. fil. 1894. 278. nn. Tybetka, y, f. = šedý šátek. Slez. Věst.
op. 1891. 9. Tyč. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 76.
Tyckovina, y, f., Stangenholz, n Sterz.
II. 470. b. Tyčkrdle asi z něm. zdrobn. Diskerle,
z řec. díoxog = okrouhlý kotouč kovový k há- zení. Čern. Př. 78. Tydá = tehda. Dač. Brt. D.II. 282.
Týden. O pův. slova z ,týž den' a o jeho
významu vz Mus. fil. I. 318. Týhodní. T. placení. 1597. Kutn. šk. 60.
Tyjce. Na tyjce m. tyčce. Gb. H. ml. I.
524. Týka, y, f. = tyč. Phľd. 1892. 562., 1894.
237. Tykadlo (hmyzu). T-dla brvkatá, mečo-
vitá, stenčená, větvitá, vidličnatá. Vz Ott. XI. 389. a. Týkanec, nce, m., arctocrea, jídlo. Dob.
Dur. 90. Týkati. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 76.
Tykev vína n. láhvice. 1510. Arch. XIII.
342. Tylanglový. T. fiertoch. Sbor. slov. I. 45.
Tylatka, y, f. = druh válečné sekery. Wtr.
Krj. I. 621. Tylec někdy = kord. Wtr. Krj. I. 177.,
274. |
Tylo = příční široká pentle na zadní části
hlavy při pentlení nevěsty a družiček. Cf. NZ. IV. 434. Týměř. Bl. Gr. 251.
1. Týn. Týnem ohradil vinnici. Ev. víd.
113. Marc. 12. 1. Týnka, y, f., vz Ténka (3. dod.).
Týnkový = z týnek, T. plot. Záp. Mor.
Brt. D. II. 439. Týnový. T. plot. Cf. Tynie. Phľd. XII. 317.
Týpl, u, m., z Giebel. "Dšk. Jihč. I. 29.
Typle = trámy na strop. Jevíčko. Brt.
D. II. 404. Tyř, e, m. = Tyrus. AlxV. 1176. (Gb. H.
ml. I. 352.). Tyran. T. dříve se mstí, než uražen byl.
Alf. 76. — T., nadávka úřadníkům a jejich zřízencům (před r. 1848.). NZ. III. 512. Týránek, nku, m. = starčík, senecio, rostl.
Č. Brod. Jím pomáhali si od týrání. Nár. list. 1896. č. 244. feuill. Tyrícek, čku, m., vz Dušník (3. dod.).
Tyřiť = běžeti, Laš. Brt. D. II. 404.
Tyro. Os. ]m. u Kosmy.
Tyrol. Z Ť-lu (sg.) vyhnán. V. Kal. 314.
Tyrola, y, f. = tyrolka (kráva). Tkč.
Tyrpantový, vz Ťurpánový (3. dod.).
Tysek, sku, m. Tesař dělal tysek do štoly
vápenné. XVI. stol. Hrš. Nách. I. 515. Týti. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 75.
Tytlati = cpáti. Čo rád vidím já, to ne-
budem t. druhému. Phľd. XII. 687. Týž. O pův. cf. Šf. Strč. ml. 80. T. vysky-
tuje se někdy v seslabeném významu a bylo by zajisté mylné, všude takovéto užívání po- kládati za germanismus. Vz Kla. Sklad. 152. Lid ho neužívá nebo jen zřídka maje: ten samý. O tom a o skloň. cf. Mus. fil. I. 316., 317. |
||
|
|||
u.
|
|||
|
|||
U původní. Vz Gb. H. ml. I. 18. U pra-
slovanské je střídnicí za jiné hlásky a docho- valo se do češtiny. Ib. 36. nn. — U píše se literou u n. uo a psávalo se také literami c, w. Země buojná. Háj. Herb. 358. a. (Gb. H. ml. I. 263.). Na počátku slov a slabik psá- valo se u a místo něho bývá často au v Háj. Herb, a V. Kal. Učastenství, udolí, neuroda, unor, umluva. Vz List. fil. 1894. 300. — U je střídnicí. Vz Gb. H. ml. I. 251. nn. — U a) m. ľ a 1: nevzau, ňeviďeu, douinou (dolinou), puuch (ptuch), vuasy (vlasy), bou, povedeu, sedeu. lapau; ale: slovo, sladký. Slov. Phľd. 1893. 238., 241., 427. (V Tekovsku, Jastrabie a j.); b) m. ó (ou): luka m. lóka (louka), u Pŕer., Brt. D. II. 36., 37.; c) m. v před souhl.: ouce m. ovce, prauda. U Sliače. Phľd. 1893. 242. — U se mění a) vo: rozom, roz- oměti atd., Gb. H. ml. I. 258.; u Letonic, v Brněn., u mor. Kruml., Kunšt,, Litovle, Ko- nice, Jevíčka, Týnce, Prostěj., Olom.7 Žďársku, Zábř., Letovic: zavři hubo, sod, kos, mocha, |
bodo (budu), žlova, budo, břoch, bok (buk);
ale místy tato změna mizí; obyč. bubák. Brt. D. II. 156., 164., 205., 231., 247., 110., 121., 104. 92., .68., 67.; b) v y: z-mlady (z-mladu), znovy, ::byde (zbude), Gb. H. ml. I. 256., hly- boké, nebydu, u Kunšt. Brt. D. II. 231., po česky. Ib. 247. — U se dlouží a) v Brněn, v o/hóbe, Brt, D. II. 164.; b) v ú: tuze, tule, v Kunšt Brt. D. II. 231.; v ou ve„ slovech: kvíčerou, žaloudek, soukno atd., na Zďár. Brt. D. II. 246. — U se přehlasuje v i. Postup a rozšířen:' této přehlásky vz v Gb. H. ml. II. 275.: břich, ale: čepicu, našu dušu, u Kunšt, Brt. D. II. 231., v Třebíč, se u a ou v ohýba- cích koncovkách jmenných přehlasuje v i (í se krátí): ruži, duši, za peci, naši stodolu, za naši stodolou; po c se u a ou drží: palicou, čepicou, ib. 224. U Kroměř., Kojet., Přer., Litovl., Konic, Jevíčka, Zábř. a Tišn. se u někdy nepřehlasuje. Vz Brt. D. II. 14., 45.. 110., 125., 183., 268. — Změny hlásky v v Chromecku vz v List. fil. 1894. "82., u Dra- |
||
|
|||
Předchozí (440)  Strana:441  Další (442) |