1201

Čím = hned jak, jakmile. Také na Mor.
(val., pom.). Čím to vytáhnú, hneď idú
Čím věrně znamená svitať, už jich videť na
poli. Čím dojela do města, složila hrnce.
Brt. D. 171., L. N. II. 64. Čím to uslyšel
vítěz Siládi, hned jej odpověděl. Koll. Zp.
I. 47. = Č. = když. Šak som já to hned
bádala, čím som s tebou sedávala, že tvé
srdce nepokojné. Koll. Zp. II. 215. — Č.,
a, m., ves u Nov. Knína.

Čimborasso. Vz S. N., Stč. Zem. 370.
Nos jako č. = veliký. Us. Kšť. Toť jest pře-
kvapení veliké jako Č. Šmil.

Čimelice. Vz S. N., Blk., Kfsk. 74., Sdl.
Hr. III. 200.

Číměř, e, f. ves u Třebíče. — Č., Scha-
mers, ves u Jindř. Hradce. Jak tam měří
hloubku studně a proč tam mají hodiny
dva ciferníky? Vz Sbtk. Krat. h. 27. Cf.
S. N., Sdl. Hr. IV. 369.

Čimerati se. Kluk se čimerá = počíná
býti čiperným, má se k světu. U Ronova.
Rgl.

Čimerka, y, f. = druh sýkor. U Ronova
Rgl.

Čimhová, é, f., ves v Oravsku. Pokr.
Pot. II. 258.

Čimice, dle Budějovice, Čimitz, ves u Zdib.
Tk. I. 372., 373., III. 50., 51., IV. 172., Blk.
Kfsk. 68.

Čimický vrch. Vz Čimice. Čechy I. 148.

Čimislav, a, m., os. jm. Šf. Strž. II. 539

Čímyšl, e, f. (?), Čimischl, ves u Tur-
nova. Blk. Kfsk. 535.

Čimišník, caragana. Č. obecný, c. arbo-
reseens; písečný, c. altagana. Vz Rstp. 378.,
Čl. Kv. 385, Slb. 542., S. N., Mllr. 89.

1. Čin = skutek atd. Vz S. N., Mkl. Etym.
36. Někoho k činu míti; do činu se dáti.
Dch. Č. zákonodárství, der Gesetzgebungs-
akt. Sl. les. Vědecký č. Dk. Mají ti věz-
ňové na jich činy mukami tázáni býti. NB
Tč. 113. Mají počet vydati z svých činóv.
Št. Kn. š. 15. — Č. = způsob. Jako všudy
jest duše v člověčiem těle, ale velmi činem
v hlavě výbornějším, takéž v nebesiech jest
kakýms činem výbornějším nežli jinde. Výb.
I. 644. 18. (Št.). Ihned by potom uzdraven
tiem činem. Ib 935. 2. Žeť se křivda v pravdu
mísí všemi činy. 15. století. Nemluv takým
činem; Aj toť činí Bóh trojím činem; Všemi
činy hledal, kakby svój lid povýšil. BO.
Přidržal sě všemi činy skutkóv Jeroboamo-
vých; Tiem činem učinil 10 slúpóv jednoho
litie a miery. Bj. Tiem činem mnoho do-
brých zbichu. Dal. 23. Divným činem. Sv.
ruk. 295. Kterým to bude činem, abych
počala synem? Hr. ruk. 179. Avšak vždy
toho čina hledáše, kterak by . . . Žvt otc.
19. b. Rúcho rozličného činu. Alx. V. v.
1225. (HP. 30.). Kterým bych to činem vě-
děti mohl; Neb jest Jesukrista nosil dvojím
činem; Nevěděl, kterým by to činem při-
vedl. Pass. mus. 275., 358, 410. Jeho hanby
všemi činy hledachu. Pass. 875. Trojím či-
nem boj proti němu učinili; Nemohli jsú
žádným činem proti jeho múdrosti zvítěziti;

Mobl-liby jemu kterým činem zrak navrácen
býti. Pass 14. stol. Nerozuměl, kterým či-
nem to móž býti; Jest také náš otec ač ne
týmž činem jako svého syna přirozením
jediného, ale vzvolením; A tak rozličnými
činy viece milujem s právem přievuzné;
Dvojím činem jieme ten chléb ; Žádosť chvály
zdejšie móž býti trojím činem hřiech smr-
tedlný. Št. Kn. š. 12, 17., 42, 53., 164
Trojím činem dávají pokánie. Št. — Č =
příslušenství, jmění. Chaloupka pekařova
se vším činem byla její. Kmk. v Kukátku
II. 258. Odešel se vším svým činem. Mor.
Vck — Č., a, n. = kůň. Koll. Zp. II. 507.
Vz Činko. Za činy vyfrajmarčil jsem sukno.
NB. Tč. 10.

2. Čin. Je to na čin = potřebí, potře-
buji toho. Tak ti na čin (dobře ti tak)!
U Uher. Hrad. Brt. D. 204.

Čina. y, f. = vítr s deštěm n. se sněhem,
lijavec, bouře, vánice, chumelenice, nečas,
boží dopuštění. Us. Drsk. To byla dnes č.!
Petrů, Brnt., BPk., Jdr. V takové čině nejdu
domů. Holk. — Č. Má činu = má co dě-
lati. U Olom. Sd.

Čína, y, f. = železný pás na kládě (na
bidlech) vzadu, aby lépe přitloukala, když
je kláda lehká, die Schiene. V tkadlcovství
Hk.

Číňan, a, m., vz Čína, Vega II. 275, 299.,
304.

Čínať, obsol., anfangen. Ve slož za-, po-
čínať. Ssk.

Činátl, u, m., samota u Třeboně.
Činba, y, f., die Praxis. Slov. Ssk.
Činbár, a, m , der Praktikant. Slov. Ssk.
Činčanosť, i, t., die Niedlichkeit, Schön-
heit. Šm.

Činčaný, vz Činaný, Čenaný.

Činčarara čim čim čim = vrabčí křik.
Us

Činčarovať. Sýkorka činčaruje. Slov.
Hdž. Šlb. 33.

Činčier, u, m. = pouto, olov, die Fessel.
Slov. Lipa II. 259 , Btt. Sp. 13., Dbš. Obyč.
80. Domov, chlapci, robiť, nie po horách
chodiť; veru vás nebudu na č-roch vodiť.
Sb. sl. ps. II. 1. 107.

Činčila, y, f. = polozajíc, eriomys chin-
chilla v Peru, die Chinchilla. Vz Frč. 386.,
KP. III. 353., Schd. II. 416. Rod činčil či
žlaboků. Brm. I 2 470. Č. vlnatá, e lani-
gera, die Wollmaus Brm. I. 2. 470.

Činčiráda, y, f. = okrasa (cetky; s pří-
hanou). Us. u Bydž. Kšť.

Čindrovati = klouzati se na ledě U Opav.
Klš. Vz Čundrovati.

Čindruvka, y, f. = klouzačka. U Opav.

Činec, nce, m., der Thäter. Hus
Činek, die Sperruthe, Schienenruthe. Šp.
Č. na prošlupování. Tkadlec prošlupuje
nohou, sýtař rukou, t. j. činí, aby dráty
osnovní sem tam se střídaly. Hk. Vz S. N.

Činelly, z vlas. cinelli = talíře, tlukací
nástroj hudební z kovu. Mlt.