Předchozí (319)  Strana:320  Další (321) |
|
|||
820
|
|||
|
|||
Odvečeřeti, el, ení = večeři skončiti, od-
byti, das Nachtmal endigen. Když odvečeřeli, šli do zahrady. Ros. — Lom. Odvečeří, n., der Nachmittag mehr gegen
Abend. Us. u Berouna. Dch. Abenddämme- rung. Mřk. Odvěčný. O. Hospodin = od věků jsoucí,
seit undenklichen Zeiten bestehend, Hank., svět. Měst. bož. Pohoří od věčnými lesy po- kryté. Svět. O. slovo, tajemství, rození. Sš. L. 104., 105. Odvedenec, nce, m., der Rekrut. Tpl.
Odvedení, n., die Ab-. Fort-, Weg-, Ent-
führung. O. panny;. D. — Až do o. své neviny (Darlegung). Schön. O. k vojsku, Assentirung. Us. Odvedený; den, a, o, abgeführt. O. na
vojnu, assentirt. Odvěký = odvěčný. Již jednou stal se
konec křivdě o-ké. Pal. Radh). III. 226. Odvěniti, vz Obvěniti. — co komu. Věna
jí odevzdáno od paní báby a přátel 10000 zl. s náležitou knížecí výpravou, proti tomu od pana ženicha odvěněno jí též 10000 zl. a za- psáno na panství novohradském. Břez. 228. Kteréž jsem byl odvěnil 15 kop. Brikc. Muž od věnuje ženě o třetinu výše. Bdl. Odvěrati, zastr. = odvírati, vz Otevříti.
Odvěravý, otvírající, öffnend. Ras.
Odvěs, u, m., závaží, der Senkel. Bc.
Odvěsiti, il, šen, ení; odvěšovati, odvěšeti,
el, en, ení = svěsiti, weg-, los-, abhängen, absenken. Aesop. — O., odundati, odděliti, weghängen, trennen. Kom. — O., das Hängen beendigen. Ros. Odveslovati, wegrudern. — kam: do
rákosu. Odvěsna, vz Odvěsný.
Odvěsný. O. přímka nebo odvěsna, y, f.,
die Kathete, Jg., odvěsná, é, odvěsnice, f. Nz. Odvěsná dopadu (světla, paprsku). Sedl. V trojhraníku přímoúhelném jsou dvě odvěsny a jedna přepona. Sedl. Strany v pra- voúhlém trojúhelníku činící pravý úhel jsou odvěsny. Prm. Druhá mocnosť (čtverec) pře- pony n. podpony rovná se součtu druhých mocností (čtvercův) obou odvěsných. Nz. Odvěkový. O. provazec či šňůra, v horn.
Be, Odvésti, odvedu, veď, veda (ouc), vede,
veden, ení; odváděti, ěl, ěn, ční; odvoditi, il, zen, ení; odvozovati = pryč vésti, hinweg-, ab-, fortführen, abholen, wegleiten; odraditi, abhalten, abziehen, abführen, abbringen, ab- mahnen; odevzdati, dáti, abgeben, abliefern, übergeben, überliefern, aufgeben; odmítati, zamítati, odpor vésti, widerlegen, ablehnen; dokázati (nevinu), seine Unschuld erweisen, ausführen. Jg. — Hospodin mrtví i živí, do rovu přivodí i otvodí. Bj. -.co: peníze (za- platiti, bezahlen, abführen). Úředník měsíčně odvádí peníze, daň. Jg. Nováčky o. Vodu, Us., dluh, V., činži, úroky, Us., počty, Šm.; křivé nářky, Jg., nevinu o. (dokázati). Trip. -- co, koho na co, do čeho, ke komu, v co (kam), čím. Svědky kolika se uvolíš žalobu uvésti nebo odvésti (widerlegen), to- lika proveď nebo odveď, jinak při svou ztratíš. Kol. 28. Koně do konírny, na stranu, Ros., ke kováři. Us. Záboj otvede je (muže) v úval. |
Rkk. 7. Otvedechu zmilitka u kamenný hrá-
dek. Rkk. 66. A ona toho žádným svědomím neprovedla a ten také žeby žádným svědo- mím toho neodvedl. Vl. zř. 110. Někoho strkem, Řad. stav., postrkem, Us., řečmi o. Tkadl. Nuzností potřeby vinu od sebe od- vedl. V. O. koho na vojáka. Sš. P. 576. To- liko 10 zlatých mu na ty peníze odvedl. Žer. Záp. II. 155. Summu k pokladnici o. J. tr. Práci tovaryšem odv. Us. Někoho na vojnu, k stavu vojenskému o.J. tr. Vodu do kašny, děti do pokoje o. Us. Čím to odvodí (wider- legen)? V. On mé žaloby ničímž neodvedl. Ros. To jsem odvodil (dokázal) úředníky. Půh. ol. 1412. O. koho chytrostmi. Kat. 2957. Koho pod co. Er. P. 174. Dobrotú (zlého) o. = odraditi, aby se nestalo. Št. 57. Vojsko do zimního tábora o.; nováčky k vojenské službě, k jízdě. Nt. Peníze k pokladnici o. Šp. — co, koho od čeho: od bludu, od hanebného života; od předsevzetí někoho o.; o. od sebe žalobu, V., někoho od pokání, Solf., od naříkání. Br. Původ rodu od koho odváděti; slovo od kořene o. Nt. O. od práva, von der Klage listig abbringen. Půh. ol. 1412. O. koho od hřiechu. Št. N. 48. To od čtení žádného o. nemá. Ler. — se, koho čeho: boží služby. Št. Chtě (Vojtěch) liud pohan- ských obyčejův o. Dal. 55. Odvedl se stavu manželského (strhl). Pass. — koho jak od čeho. Lid s pilností od něho odvozoval. V. — co komu (do čeho). Do rukou jsem mu to psaní odvedl. Jg. Odvedl mu peníze, Ros., dluh. V. — co odkud kudy: vodu z rybníka troubou, splavem o.; z hospody koho, Ml., vodu z dolu o. Vys. Z něčí řeči něco odvoditi. Dch. Kůň odvede ti ocas z ruky. Db. — koho kam: za moře, Šm., za dům, za les. — koho za co: za ruku, Us., koho za rekruta. Sš. P. 570. — se s kým. Vyšel k němu a odvedl se s ním na stranu (šli spolu na stranu). V. Odvedl se s ním soukromí. Háj. — kdy. Budou již s neděle odváděti. Us. Dch. — co jak. Pe- níze na hotově odvedli. Žer. L. I. 45. — se proti komu. A tím, že proti dovozující straně se řádně neodvedl = odvodu neučinil. 1452. Odvedl ho mimo nadání bez vůle ot- covy mezi pátou a šestou hodinou po stezce pod skálu, aby nepřátelům ušel. — s adv.: tajně, kradmo. V. Odvět, u, m., rus. = odpověď, Antwort,
f. Šf. V odvět dal Ostrý. Km. (Kos. v Km. 1875.) Odvet, u, m., odveta, y, f., die Wieder-
vergeltung. Zákon nový na místo o-tu žádá odpuštění. Sš. Mt. 83. V řízení božím vládne odveta. Sš. L. 74. — O., Ersatz, m. Odvětek, tku, m., die Folgerung. O od-
mítnouti, verwerfen. Sš. L. 174. Odvětitel, e, m., der Vergelter. Rk.
Odvetiti, il, ení = odplatiti, Gleiches mit
Gleichem vergelten. — komu čím: milostí stvořiteli o. Ms. R. — se. Kdo se neodvetí, ten se neposvětí. Č. 115. — se komu v čem. V milování může se stvoření svému stvoři- teli odvetiti. V. Odvětiti, il, ěn, ění, odvčtovati, absondern.
— co. Odvěť tu směť (=odděl). Us. — se čeho = odříci se. Aniž my se ho (slova pa- |
||
|
|||
Předchozí (319)  Strana:320  Další (321) |