sb157-05 0..8296

586

Večmárati, hineinschmieren, -kratzen. —
co. Tys to nevepsal, tys to večmáral. Us.
Tč.

Věčně, ewig. V. trvati, ewig. V. Kralo-
val v. a v. Ž. wit. Moj. 18. V. to nebude.
Dch. Odpočívejte tam v. věkův amen. Sš.
P. 491. Aby na něho na Matěje ani na jeho
dědice nesahal nižádným právem časy bu-
doucí věčné. Arch. III. 364. Ježto nám v.
dal. Půh. II. 430.

Věčněbytný, ewig, immerdauernd. Nej.

Věčnec, ence, m., rostl., Kugelamarant,
m., gomphrena. Rostl.

Věčněživotný, das ewige Leben enthal-
tend, gebend. Vký.

Věčniti, il, ěn, ění, verewigen, L.

Večnívající. V. kolo do vozu (železnič-
ného). Zpr. arch. XI. seš. 2. a 3.

Večnívání, n. V. kol do vozu (železnič-
ního). Zpr. arch. XI. seš. 2. a 3.

Věčno, a, n., das Ewige. Beztvárné v.
Dch.

Věčnobytnosť, i, f. = věčnosť, die Ewig-
keit. L.

Věčnobytný = věčný, ewig. L.

Věčnojednorozený, von Ewigkeit ein-
geboren. Fil. zám. 307.

Věčnokrajina, y, f. = nebe, der Himmel.
Pl.

Věčnokvětý, ewigblühend. Koll. I. 225.
V. byliny.

Věčnoplynný, ewig fliessend. L.

Věčnosť, i, f. = neobmezenosť času, tr-
vání věčné, čas ani počátku ani konce ne-
mající, die Ewigkeit. Bůh jest od v-sti. Po
všecku v. V. V. stojí na místě a život sa
umyká vždy. Na Slov. Tč. A ten čas zdejší
jest velmě maličký proti věčnosti boží. Hus
II. 178. — V. = věčné trvání po tomto ži-
votě, onen svět, das Jenseits, die Ewigkeit,
die andere Welt. Odebrati se na v. (umříti).
Us. Jg., Bdl., Šd., Dch. Jak bohatý tak
chudobný do v-sti ide; Co chudobnému
kedy dáš z lásky, z povinnosti, toť Boh
ščedře vynahradí tu i na v-sti. Na Slov.
Tč. Na v. někoho poslati (usmrtiti). Us. —
V. = čas, jehož počátku nikdo nepamatuje,
undenkliche Zeit. To od věčnosti tak bylo.
Bern. — V. = čas napotomní, až do smrti
n. do skonání věcí, immerwährende Zeit bis
ans Ende des Lebens, der Welt. Na věčnosť
z města vyhnán jest. Har. O v. jména svého
připraven. Zlob. Tento list jsme kázali na
věčnou věčnosť naší pečetí potvrditi. Pułk.
Počestnosť trvá na v. Šd. Dobrú noc ti dá-
vám, ale ne na v., aby tebe pominula ta
tvoja falešnosť. Sš. P. 288. Každý statek
svój k věčnosti zřiediti móž svobodně; Kte-
réžby k v-sti trvati měly. Vš. Jir. 284., 356.

Věčnostejnosť, i, f. = večná stejnosť. Jg.

Věčnostejný = věčně stejný, ewig gleich.
Mus.

Věčnověký = věčný, ewig. Nej.

Věčnúcí, zastr. = věčný. Tuž ji pocho-
vachu a jejie duši poslachu do nebes u v.
česť Kat. 3470.

Věčný; věčen, čna, o = který vždy byl a
bude, ewig. Bůh jest věčný. Ja nebanuj, ne-
banuj, ja synečka jedného, ja šak jich máš
po světě až do Boha věčného. Čes. mor. ps.

140. Na božství sluší věřícímu vyznati, že
jest věčné, počátku ani konce nemajíc, neb
jako se jest nepočalo, tak se neskoná na
věky. Hus III. 154. — čím. Kristus jest
věčný božstvím ale nevěčný člověčenstvím.
Hus III. 256. V. původem. Kká. Š. 106. —
V. = který vždy bude, ewig. V. život; v.
spasení, v. radosti účastný; v. smrť, v. za-
tracení, v. oheň, čas (věčnosť). V. Dej mu
Bůh radosť věčnou. Dch. Na věčné věky
nešťastní ostanú. Dbš. Sl. pov. I. 286. Věčná
věc jest horoucí peklo. Km. Všech dobrých
na v-čnou radosť do nebes pozvánie. Pass.
19. Slovo věčné. BR. II. 8. a. Již jest na
hotově pomsta boží časná i věčná. BR. II.
13. b. Jděte zlořečení u věčný oheň; Brzy
libosť mine a dlúho oheň věčný páliti bude;
Aby zde muka časná byla a potom věčná;
Příde ten, jenž věčným ohněm všechny za-
tracence zapálí; Činí mu velikú milosť dada
mu život věčný; Potupivše časné věci k věč-
ným pospiechají; Pomni, že učinil tě Bóh
věčnu, to věz nezhynulú; Když člověk zlé
vóli nepřivolí a tělo své od hřiechu drží,
v pravé pravdě miluje sě k věčnému životu;
Ktož tak v něho věří, ten má v. život. Hus
1. 131., 277., 351., II. 13., 69., III. 23., 107.,
118., 154. (Tč. ). — V. = který dlouho trvá
(do smrti člověka, do vyhynutí národa, do
konce světa), immerwährend, langwährend,
unsterblich. V. přátelství, záští, zlá vůle,
paměť, chvála; K budoucí v. paměti lidské
na jevo vydati. V. To na v. věky nevěřím.
Bern. V. ptání. D. Pakli viněný od požádání
žalobníka skrze ortel byl by osvobozen,
tehdy súdce jeho v právě jeho též braň, ža-
lobníku o tom věčné mlčení ulože. CJB. 425.
Hory věčné, montes saeculi. Ž. wit. Hab. 6.
Na v. odplátku peněz si vypůjčovati (aby
jich nikdy neplatil). Us. Skvrno křesťan věc-
čná. Rkk. Chodí (toulá se) jako věčný žid.
Vz Sbn. 261. Věčná škoda toho!; Odebral
se na věčné odpočinutí, ku věčnému odpo-
činku. Dch. Důkaz pro věčnou paměť, Be-
weis zum ewigen Gedächtniss. J. tr. Věčná
renta. Stč. Alg. 101. Odpočívají věčný sen
(na hřbitově). Šml. Tyto (prostředky) jsme
my od dnešního dne po věčné časy za právo
ustanovili. Zř. F. I. Sv. milý Floriáne, této
dědiny patrone, chraň nás od věčného ohně.
Sš. P. 55. Poklid věčný a mír mají; K věč-
nému mění a požívání. Půh. II. 389., 419.
Žáden člověk není věčný při časném životě;
Čas sa v svete mení a zármutek večný není.
Na Slov. Tč. Plat holý věčný ten slove,
kterýž kto na lidech a na dědinách má zhola
bez drženie lidí těch, na kterýchž ten plat
jest a beze všeho panstvie; Věčý slove
(plat), že ktož jej zapíše na sobě, má jej na
roky obyčejné a dskami zapsané bez pře-
trženie všelikého platiti, dokudž zplacen ne-
bude; Let dánie KMstí jest dvojie: Jedno
ustavičných a (abych tak řekl) věčných,
druhé na čas a pro potřebu některú; Ber-
nart Berka z Násilic dal jest plat svój, pět
kop grošóv platu ročnieho, holého, věčného,
kterýž má na dědictví v Lesoniciech, knězi
Bartošovi na spasenie a vysvobozenie duše
své a předkóv svých; Nebylo by škodné,
aby se též desky menšie na pergaméně psaly