Okorati. Mkl. Etym. 302.

Okoratka, y, f., wedelia, die Wedelie,
rostl. Vz Rstp. 882.

Okořeněnosť, i, f., die Bewnrzelung.
Listy zahradn. 1883. 119.

Okořeněný; -ěn, a, o, gewürzt; kořeny
opatřený, mit Wurzeln versehen. Dlj.

Okořeňování-se výrostků keře vinného,
das Wurzelfassen. KP. IV. 153.

Okořín. Rk. Sl.

Okorování. Přebíravé o. Šf. Strž. I. 305.

Okorunka, y, f. = slunečko brouk, coc-
cinella septempunctata. Mor. Brt.

Okorunovati, bekrönen. Jrč.

Okorý = okoralý, opelichalý. O. slepice.
Mor. u Uher. Hrad. Brt. Dt. 205.

Okosený; -en, a, o = pokosený. O. louka.
Brt. N. p. 319.

Okosiřený; -en, a, o = kosířkem (pérem)
ozdobený. Jen ten pacholek (šohaj) směl si
kosířkem klobouk ozdobiti, který se nelekal
zápasiti oň se kterýmkoli pacholkem. Neboť
každý o-ný pacholek měl právo otázati se
ho, je-li pacholek zaň, kterýmižto slovy
pozýval za pasy. Brt. L. N. II. 25.

Okositi, beschneiden, stutzen, behauen;
pokositi, abmähen. Hrany jich jsou dovnitř
ostře o-ny. ZČ. III. 48. O. vlasy = vzadu
zarovnati. Na mor. Slov. Brt. D. 241.

Okosloví, n., die Ophthalmologie, Augen-
lehre. Šd.

Okostice, die Beinhaut. Zánět o-ce. Nz.
lk., Čs. lk. IX. 288.

Okosticový, periostealis. Nz. lk.

Okostnice, e, f. = okostice. Šm.

Okošatěti, ěl, ění = košatým se státi,
buschig werden. Strom o-těl. Us. Pdl.

Okotálený, abgerollt. Dch.

Okotěšný. O. pomněnka, Č Kn. š. 258.,
dílo, rozřadění skupin, Koll. III. 286., 272.,
oasa. Nár. listy. — Čch. Dg. 612.

Okotoky. Sdl. Hr. III. 132.

Okoukati něco, begucken, absehen. Us.
Dch. — se = rozhlednouti se, obeznámiti
se. Počkejte jen, až se okouká. Us. Rgl.

Okoun (okkun), rumbus. 1380. Mus. 1885.
565. Cf. Brm. III. 3. 41., 46., Mkl. Etym.
220., Kram. Slov., Rk. Sl. O. vařený, pe-
čený, na modro vařený, s francouzskou
omáčkou, s kapounovou omáčkou, marino-
vaný, smažený atd. Šp.

Okouněč, e, m., der Gaffer. Vik.

Okouněti. Šf. III. 559., List. fil. XI. 349.
Vz Okoun. Schválně po vsi o-něl. Ehr.
Okúnie-li ona, on jest nemocen. Hus I. 202.

Okouník, a, m., sebastes, der Ulkfisch.
O. severní, s. norvegicus. Brm. III. 69.

Okoupati se v řece = vykoupati se.
Obz. 1889. 52.

Okoupiti co. Okúpil stateček za babko.
Na Hané. Neor. — Sl. let. V. 322.

Okoušecí, Schmeck-. O. ústrojí. Šv. 49.
Okú pil půl cechu.

Okouvati, vz Okouti. Šm.

Okouzlivosť, i, f., bezaubernde Kunst.
Dch.

Okouzlivý. O. krása. Hdk.

Okouzlující, bezaubernd. Us.

Okov = vědro. Rb. Dáme vám my, dáme,
tri okovy vína, bude toho roku dobrá tokaj-

čina. Koll. Zp. I. 62. — O. = pouta, vin-
cula. Ž. wit. 2. 3., 104. 18., 149. 8.

Okova, vz Okuj. Bern.

Okovaný. O. kopyto, Us., nožíky, lžičky.
St. Kn. š. 78. — jak Dvéře těžce o-né.
Vrch. — O., gefesselt. Ž. wit. 67. 7. a j. —
(kde) čím. Jsa v žaláři o-ván řetězy. Pož.
416. Sv. Petr byl řetězy o-ván. Pass. mus.
390.

Okovati koho čím: řetězy. Pass. mus.
357.

Okovec na jehly, der Pilotenschuh, Pdl.,
na ruce, vz Ruka.

Okovice. Sdl. Hr. VI. 209.

Okovitka, y, f. = líh, silice, aqua vitae.
Zase víťaziť budú sudy o-tky alebo pálenky.
Slov. N. Hlsk. IV. 111.

Okovka, y, f. = kování. O. tůn, Tonnen-
gerippe. Hř.

Okovnáček, čku, m. = vědérce. Slov.
Phľd. VIII. 149.

Okový = oční, Augen- Slov. Bern.

Okožec, žce, m., sebipira, die Sebipira,
rostl. Vz Rstp. 448.

Okožeň, žně, f., marignia, die Marignie.
rostl. Vz Rstp. 344.

Okožka, y, f., vz Pokožka. Ves. I. 81.

Okr. Vz Šf. Poč. 346., Ocher.

Okráčka, y, f. = poslední kus pole, který
se má zaorati. U Star. Jičína. Vhl.

Okřada, y, m. = ušumělý, schátralý člověk.
U Kr. Hrad. Kšť. Vz Okřásta.

Okrádač. Pred domácím o-čom zámky
ani stráže nieť. Slov. Rr. Sb.

Okraj = kraj. Okraj lodi, moře, roury,
Flantschen, mince. Us. Poznámky na okraji,
Randglossen. Dch.

Okrajek, jku, m., rybník v Písecku.

Okrajina, y, f., die Mark. Rk.

Okrajkovací = k okrajkování sloužící.
O. želízka, strojek. NA. IV. 56.

Okrajkovaný, gerändert. Vz Rst. 456.

Okrajní, Rand-. O. horstvo, Lpř. Dj. I.
39., kámen. Pdl.

Okrajnice, e, f. = krajní dřevo u voru,
der Randstamm. Us. na Vltavě. Špd.

Okrajování, n., das Beschneiden. Okrajo-
vání řepy. Us Pdl.

Okrajovati, vz Okrojiti.

Okřák, der Wasserfaden. Voda je sám

o. Slez. Šd.

Okřálý, erfrischt. Šm.

Okřany, ves. Půh. II. 23.

Okrasa V MV. nepravá glossa. Pa. O.
mluvní, Vj., stilistická, Tf., chrámová; O.,
ježto smilstvo vzbuzuje. Št. Kn. š. 23., 182.

Okrásiti koho čím: korunú. Hus I.
25. — Št. Kn. š. 11., 164.

Okrasna, y, f. = čásť vozu. Sv. ruk. 14.

Okrásněný; -ěn, a, o, geziert, geschmückt.
O oltář. Šd.

Okrasnický, kosmetisch. Rk.

Okrasnictví, n., die Kosmetik. Rk.

Okrásniti = okrášliti. Sv. ruk. Al. 365.

Okrasný, vz Okráslný. O. kameny. Osv.

I. 637.

Okřásta, y, m. = okřada. U Kr. Hrad.
Kšť. — O., vz Hřmota. Brt.
Okrašovice, Okraschowitz.

451*



	Okorati. Mkl. Etym. 302. Okoratka, y, f., wedelia, die Wedelie, rostl. Vz Rstp. 882. Okořeněnosť, i, f., die Bewnrzelung. Listy zahradn. 1883. 119. Okořeněný; -ěn, a, o, gewürzt; kořeny opatřený, mit Wurzeln versehen. Dlj. Okořeňování-se výrostků keře vinného, das Wurzelfassen. KP. IV. 153. Okořín. Rk. Sl. Okorování. Přebíravé o. Šf. Strž. I. 305. Okorunka, y, f. = slunečko brouk, coc- cinella septempunctata. Mor. Brt. Okorunovati, bekrönen. Jrč. Okorý = okoralý, opelichalý. O. slepice. Mor. u Uher. Hrad. Brt. Dt. 205. Okosený; -en, a, o = pokosený. O. louka. Brt. N. p. 319. Okosiřený; -en, a, o = kosířkem (pérem) ozdobený. Jen ten pacholek (šohaj) směl si kosířkem klobouk ozdobiti, který se nelekal zápasiti oň se kterýmkoli pacholkem. Neboť každý o-ný pacholek měl právo otázati se ho, je-li pacholek zaň, kterýmižto slovy pozýval za pasy. Brt. L. N. II. 25. Okositi, beschneiden, stutzen, behauen; pokositi, abmähen. Hrany jich jsou dovnitř ostře o-ny. ZČ. III. 48. O. vlasy = vzadu zarovnati. Na mor. Slov. Brt. D. 241. Okosloví, n., die Ophthalmologie, Augen- lehre. Šd. Okostice, die Beinhaut. Zánět o-ce. Nz. lk., Čs. lk. IX. 288. Okosticový, periostealis. Nz. lk. Okostnice, e, f. = okostice. Šm. Okošatěti, ěl, ění = košatým se státi, buschig werden. Strom o-těl. Us. Pdl. Okotálený, abgerollt. Dch. Okotěšný. O. pomněnka, Č Kn. š. 258., dílo, rozřadění skupin, Koll. III. 286., 272., oasa. Nár. listy. — Čch. Dg. 612. Okotoky. Sdl. Hr. III. 132. Okoukati něco, begucken, absehen. Us. Dch. — se = rozhlednouti se, obeznámiti se. Počkejte jen, až se okouká. Us. Rgl. Okoun (okkun), rumbus. 1380. Mus. 1885. 565. Cf. Brm. III. 3. 41., 46., Mkl. Etym. 220., Kram. Slov., Rk. Sl. O. vařený, pe- čený, na modro vařený, s francouzskou omáčkou, s kapounovou omáčkou, marino- vaný, smažený atd. Šp. Okouněč, e, m., der Gaffer. Vik. Okouněti. Šf. III. 559., List. fil. XI. 349. Vz Okoun. Schválně po vsi o-něl. Ehr. Okúnie-li ona, on jest nemocen. Hus I. 202. Okouník, a, m., sebastes, der Ulkfisch. O. severní, s. norvegicus. Brm. III. 69. Okoupati se v řece = vykoupati se. Obz. 1889. 52. Okoupiti co. Okúpil stateček za babko. Na Hané. Neor. — Sl. let. V. 322. Okoušecí, Schmeck-. O. ústrojí. Šv. 49. Okú pil půl cechu. Okouvati, vz Okouti. Šm. Okouzlivosť, i, f., bezaubernde Kunst. Dch. Okouzlivý. O. krása. Hdk. Okouzlující, bezaubernd. Us. Okov = vědro. Rb. Dáme vám my, dáme, tri okovy vína, bude toho roku dobrá tokaj-	čina. Koll. Zp. I. 62. — O. = pouta, vin- cula. Ž. wit. 2. 3., 104. 18., 149. 8. Okova, vz Okuj. Bern. Okovaný. O. kopyto, Us., nožíky, lžičky. St. Kn. š. 78. — jak Dvéře těžce o-né. Vrch. — O., gefesselt. Ž. wit. 67. 7. a j. — (kde) čím. Jsa v žaláři o-ván řetězy. Pož. 416. Sv. Petr byl řetězy o-ván. Pass. mus. 390. Okovati koho čím: řetězy. Pass. mus. 357. Okovec na jehly, der Pilotenschuh, Pdl., na ruce, vz Ruka. Okovice. Sdl. Hr. VI. 209. Okovitka, y, f. = líh, silice, aqua vitae. Zase víťaziť budú sudy o-tky alebo pálenky. Slov. N. Hlsk. IV. 111. Okovka, y, f. = kování. O. tůn, Tonnen- gerippe. Hř. Okovnáček, čku, m. = vědérce. Slov. Phľd. VIII. 149. Okový = oční, Augen- Slov. Bern. Okožec, žce, m., sebipira, die Sebipira, rostl. Vz Rstp. 448. Okožeň, žně, f., marignia, die Marignie. rostl. Vz Rstp. 344. Okožka, y, f., vz Pokožka. Ves. I. 81. Okr. Vz Šf. Poč. 346., Ocher. Okráčka, y, f. = poslední kus pole, který se má zaorati. U Star. Jičína. Vhl. Okřada, y, m. = ušumělý, schátralý člověk. U Kr. Hrad. Kšť. Vz Okřásta. Okrádač. Pred domácím o-čom zámky ani stráže nieť. Slov. Rr. Sb. Okraj = kraj. Okraj lodi, moře, roury, Flantschen, mince. Us. Poznámky na okraji, Randglossen. Dch. Okrajek, jku, m., rybník v Písecku. Okrajina, y, f., die Mark. Rk. Okrajkovací = k okrajkování sloužící. O. želízka, strojek. NA. IV. 56. Okrajkovaný, gerändert. Vz Rst. 456. Okrajní, Rand-. O. horstvo, Lpř. Dj. I. 39., kámen. Pdl. Okrajnice, e, f. = krajní dřevo u voru, der Randstamm. Us. na Vltavě. Špd. Okrajování, n., das Beschneiden. Okrajo- vání řepy. Us Pdl. Okrajovati, vz Okrojiti. Okřák, der Wasserfaden. Voda je sám o. Slez. Šd. Okřálý, erfrischt. Šm. Okřany, ves. Půh. II. 23. Okrasa V MV. nepravá glossa. Pa. O. mluvní, Vj., stilistická, Tf., chrámová; O., ježto smilstvo vzbuzuje. Št. Kn. š. 23., 182. Okrásiti koho čím: korunú. Hus I. 25. — Št. Kn. š. 11., 164. Okrasna, y, f. = čásť vozu. Sv. ruk. 14. Okrásněný; -ěn, a, o, geziert, geschmückt. O oltář. Šd. Okrasnický, kosmetisch. Rk. Okrasnictví, n., die Kosmetik. Rk. Okrásniti = okrášliti. Sv. ruk. Al. 365. Okrasný, vz Okráslný. O. kameny. Osv. I. 637. Okřásta, y, m. = okřada. U Kr. Hrad. Kšť. — O., vz Hřmota. Brt. Okrašovice, Okraschowitz. 451*