sb157-05 0..8296

658

Věter, tru, m. = vítr. Na Ostrav. Tč.
Na Slov. veter. Bern.

Veteran, veterán, a, m., z lat. = zaslou-
žilec, starý zkušený bojovník, zkušený ob-
chodník n. učenec atd., Rk.; vysloužilý vo-
jín, der Veteran. Vz S. N.

Veteranská jeskyně u Turecké Ršavy.
Vz S. N.

Veteranský, veteránský, Veteranen-. V.
oděv, spolek. Us.

Věterčátko, a, n. = větérek, Vz Vítr. Pl.

Větérec, rce, m., vz Vítr. Hdk. L. k. 18.

Větérek, rku, m., vz Vítr.

Věterenko, a, n. = větříček, vz Vítr.
Z jednej strany v. provjévá, z druhej strany
moj tacičko pozjérá. Sš. P. 443.

Veterinaire (fr., veterinér) = dobytčí lékař,
der Thierarzt.

Veterinářský ústav = ústav k vzdělá-
vání dobytčích lékařův, der Veterinärkurs.

Veterní = větrní. Na Slov. Bern.

Veternice = větrnice. Na Slov. Ssk.

Věterník, u, m. = větrník. Mor. a slov.
Tč., Slov. let. VI. 255.

Veternosť = větrnosť. Bern.

Veteřov, a, m., Wieterau, ves u Žďanic
na Mor. Tč. Arkleb z V-va. Arch. III. 190.

Veteš, e, f. = věc nějaká stará, špatná,
capart (i staré železo), die Trödelwaare, J.
tr., alte Lappen, Lumpen. V. Cf. Vetchý, Bž.
73., 226. V., der Schuhfleck. Na Slov. Bern.

Vetešina, y, f., der Schlendrian. Rk.

Vetešní, Trödel-. V. živnosť n. obchod
(vetešnictví), řád, smlouva, J. tr., trh, V.,
háv, pytel. Dch.

Vetešnice, e, f. = která veteš spravuje
neb prodává, die Flickerin, Trödlerin, Krä-
merin. D.

Vetešnický, Trödler-. V. obchod, Jg.,
trh, Ros., řemeslo, živnosť (vetešnictví). Šp.

Vetešnictví, n., das Trödlergewerbe,
Trödelei, Altflickerei. D., J. tr.

Vetešník, a, m. = kdo veteši spravuje a
s ní obchod vede, der Trödler, Flicker, Krä-
mer. V. Kdo staré láta, v-ník jest. Kom. J.
505.

Vetešný, -ní. Brikc. Vz Vetešní.

Větev, tve, větevka, větvička, větvi-
ce, e, větvinka, y, f. = haluza, ratolesť,
Jg., snět, snětev, smět, smětev, kloník; bez
listí: parkos; suchá (suchár), ulomená, tenká
(snítka, rozha), jako vidlice: rozsocha, leto-
rosť, mladá: letina, dvouletá: smítka, jedno-
roční: letorosť, rozha; odseknutá: klest, kle-
stina; v. svěsité, visuté. Šp. V. v botan. =
každý jednotlivý pobočný prodloužený vý-
rostek u. výhonek rostlin aspoň tříletý. Vz
předcházející a S. N. U Domažl. suk. Něm.
der Zweig, Ast. Mezi hustými větvami. BO.
V jeho větvách. ZN. V. prutovitá, trnitá,
hladká, kostrbatá, přímá, položená, oblá,
rozeklaná, pýřitá, ostrohranná, široko roz-
kladitá, štíhlá, zprohýbaná, tuhá, ohebná,
převislá, sukovitá, huňatá, rovnovážně od-
stálá, jehlancovitá, vrchol činící (smrk), svislá,
tenká, vystoupavá, vidličnatá n. rozsošnatá
(když se peň ve dvě stejné větve rozděluje,
které opět a opět stejně se dělí (u jmélí),
větve roztroušené n. ostříčné, nestejné, pře-
slenaté, do kruhu kolem kmene postavené.

Čl. V. suchá, čerstvá. Us. Dch. Odeněk n.
peň rozptyluje se v částky, které větve, pa-
nohy, haluze n. konáry se nazývají. Rostl.
Neužitečné, suché větve odsekati. V. V. na-
stavěti. V. vinná. V. březová, dubová, bo-
rová atd. Us. Naběhl na ostrou v., že sobě
oko vyrazil. Ddk. II. 408. Nesu větvici oli-
vovou. BO. Větve lámati, polámati, vykle-
stiti, poklestiti, oklestiti. Šp. Za zvěří se
žena ostrou větvicí přišel o jedno oko. Ddk.
V. 250. Brzy vysedá (dosedá) na větvičku
(před časem mudruje. Vz Mudráček, Holo-
brádek). Prov. Lb., D., Č. Uťal v. pod sebou
(ztratil úřad, dobrodějce. Vz Úřad, Dobro-
dějce, Neprozřetelný). Č., Lb. Bůh vysokým
stromům lehko větve oklestí. Prov. Tč. Do-
stati se na zelenou větev šp. m.: najíti
ptáče ve hnízdě; v božím klíně seděti a p.
Bačkovský. — V. = rod, der Zweig. V zemi
žil z moravské větve jen Ota III.; Otíkem
Kunratovičem vedlejší v. znojemská vymřela.
Ddk. III. 210., IV. 111. — Větev = třída,
odvětví, der Zweig, die Gattung. V. nebo
třída státní služby, der Zweig des Staats-
dienstes J. tr. V. průmyslu, der Industrie-
zweig. Šp. V. podkopu. S. N. XI. 104. —
V. = prst. Na dvou ratolestech deset vět-
viček drží jeden peň (na dvou rukou deset
prstů). Ve Slez. Šd.

Větevnatý, ästig, zweigig. V-tý strom.
Rostl. I. 89. a.

Větevní = ku větvím se vztahující, Ast-,
Zweig. V-ní úd (na větvi stojící). Rostl. I.
84. b.

Větevnosť, i, f., die Aestigkeit. Dch.

Větevný, ästig, Ast-. V. uzel, der Ast-
knoten. Dch. V. dřevo, Bj., BO.

Vetchnouti, vetchati = vetknouti, hinein-
stecken. Vz Vetkati. — co kam: nůž do
chleba. Na Ostrav. Tč.

Vetchosť, i, f. = sešlosť, das Alter. Roucho
tvé nezetlelo v-stí. V. Něco dlouhého času
v-stí zahladiti. V. V. života. Kram. V sto-
pách v-sti nechoďme. Sš. I. 58. Obuv v-stí
jest zahynula. BO. Starosť a času v.; Staří
Čechové jsú práva svá zemská latině psaná
měli, kteráž jsú času v-stí potracena. Vš.
Jir. 5. 144. — V. = s vedlejším ponětím
špatnosti, zetlelosti, die Schütterheit, Bau-
fälligkeit, Hinfälligkeit. V. šatu. Jg., D.

Vetchozrakosť, i, f., presbyopia. Schb.

Vetchý; vetech, tcha, o; komp. vetčejší,
vz Ch. Cf. vatas, n., Jahr, adj. bejahrt, skr.
vatsa, Jahr, trog, Jahr, lat. vetus, strslov.
veťBch-b. Fk. 179. — V. = starý, dřevní,
starobylý, alt. Neb i žádný v nový stav ne-
vstúpí, kdyby nepykal u vetchém býti. Št.
V. rybník (starý). Br., BO. V cisternu vetchú;
Vetchý (vetus) blud otšel jest; Vetchu (vetu-
stam) jest učinil koži mú. BO. Jablka nová
i vetchá. BO. V-ché slovo jest, že ze zlých
obyčejů dobrá se práva líhnú. Vš. Jir. 147.
— Rkk. — V. = s vedlejším ponětím sešlosti,
špatnosti, schlecht, alt, mürb, baufällig, hin-
fällig, abgenutzt, abgetragen. Plášť strhaný
a v. V. V-ché plátno, v. šat. Us. Čím který
vetšejší a zašlejší (štít) byl, tím víc byl
vážen. Kom. To v. sukno se již drtí. Us.
Dch. Takový mu život jako měsíci, někdy
plný, někdy na vetech. Č. M. 59.