232

Phycophaein, u, m. = červenohnědé bar-
vivo v chaluhových zrnech chlorophyllových.
SP. II. 104.

Phycoxanthin, u, m. = chaluhová žluť.
SP. II. 104.

Phylloxanthin, u, m. SP. II. 103.

Pcháč. Na Mor. všecky druhy carduu a
cirsia. Brt. Cf. Rstp. 937., Slb. 408 , Čl. Kv.
205., Sbtk. Rostl. 316. Kudrnáč veze pcháčí
na tragači, kupte si ho, pane správčí (po
směch). Brt. — P. = pichlavý člověk, po-
puzovač V Podluží. Brt. D 247. — P. =
radlo. Slované ploužili pcháčem či radlem
po roli jmenujíce jej podlé tohoto ploužení
pluhem. Hnš. Čtení v Brně 1867. 75.

Pcháčí, vz Pcháč.

Pcháčovitý. P. rostliny, cynareae: bo-
dlák, pupava, světlice, charpa, pcháč, lo-
puch, ostropes, srpek. Vz Slb. 398.

Pchák, u, m., der Stachel. Laš. Tč.

Pchál, u, m. = pcháč. Val. Brt.

Pchálí, n. = bodláčí. Na Hané.

Pchalivý = pchavý. Mor. Brt. D. 154.

Pcháti. Mkl. Etym. 270, Něm. VII. 214.
(cpáti). — koho Pchá ho dobrý byt. Slez.
Šd. — co kam. Nepchaj prsty do kaše,
nepopálíš sa. Slov. Rr. MBš. — kam čím.
A když ho pak vložili na hranici, toť jeden
kat pšil ho v bok kolem dubovým obo-
střeným Háj. r. 1337.

Pchavka, y, f. = druh hrušek. Mor. Brt
— P. = osten na pcháči. Brt. D. 247.

Pchery. Tk. V. 254, Rk. Sl.

Pchov, a, m., Pfow, ves u Benešova. Rk.
Sl.

Piac = pět. Na jihových. Mor. Brt.

Piaď, i, f. = píď. Slov. Zátur., N. Hlsk.
XIV. 127.

Piadiť sa = píditi se. Slov. Šd.

Piadlo = vyšívací rám. Slez. Opav. týd.
1889.

Pian. Cf. List. fil. XII. 338.

Pianista, pl. -sté. Křeč p-stů, der Clavier-
spielkrampf.

Piano koncertní, salonní, zkrácené, Stutz-
flügel. Vz Klavír (dod.).

Piarg. Nižiny štrkom (štěrkem) a piargom
zanieslo. Slov. ZObz. XXII. 173.

Piarista. Je p. = opilec. (od píti). Bdl.
Vz Pijarista, Rk. Sl.

Piaristský, Piaristen-. P. gymnasium.
Mus.

Piasť, i, f. = pěst. Slez. Porosteš o p.
Šd. Piznul piasťum na stůl. VSlez. I 59.

Piata, y, f. = pata. Slez. Šd.

Piatek, tku, m = pátek. Slov. Ckžk. X.
89.

Piatelnica, vz Nedělnica.

Piatena, y, f., am Freitag ausgekälberte
Kuh. Slov. Ssk.

Piatit = pětiti, zvraceti, zastavovati, hem-
men Vetry dujú jim do tvári a piata jich
kroky. Slov. Orl. II. 365.

Piatka, y, f. = klátek, na němž se vrata
točí. Mor. Vck. — P. = pětka, pětina. Slov.
Zátur.

Piatke, dvůr u Místka

Piatok, tku, m. = pátek. Slov. Dnes je
veliký p. N. Hlsk. III. 78. Tomu je všetko
jedno či p. či sviatok. Orl. IX. 247.

Piator, a, m. = kdo piati. Vz Piatiť.
Slov. Zátur.

Piborůvka, y, f., chiococca, die Eisbeere.

Picásek, sku, m., die Vorspitze. Vz Rst.
463.

Picáskatý, vorspitzig. Vz Rst. 463.

Picavka, y, f., parus palustris, die Sumpf-
meise. Sm.

Piatý = pátý. Trepe piate prez deviate =
mluví bez rozvahy. Slov. Rr. Sb.

Píce. Mkl. Etym. 248. V MV. nepravá
glossa. Pa. — Kram. Slov., List. fil. XII.
34. 3

Picechinon, u, m., v lučbě. Rm. II. 319.

Pícek, cka, m. P. Václ. Jarom., okres,
sudí. 1820. —1869. Vz Tf. H. 1. 113., Bačk.
Písm. 823. nn, Jg. H. 1. 610., Šb. Dj. ř.
276., Zl. Jg. 305., 373., Pyp. K. II. 407.,
Ukaz. 106., Tf. Mtc. 294., Rk. Sl., Bačk.
Písm. 930. — P. Jos. Bojislav. Ukaz 106.

Picen, u, m., v lučbě. Vz Km. 318., Šfk.
Poč. 570.

Picina, y, f., Pitzina, myslivna u Budě-
jovic.

Picipáci. Prosíce malé děti žertem ří-
kají: Picipáci, propaňáci, mastný ptáci. Kšá.

Picjá = pití. Na jihových. Mor. Brt.

Pícka. Sedla sobě na pícke, spívala sobě
pésničke. Sš. P. 697. Tetka vzala z pícky
troudník a rozkřesala. Němc. V. 241.

Pickatí = močiti. Pod sebe p. Exc. —
P. = zkaziti, šp. udělati. Kabát zpickati.

Pickovati. Pickují se jako koňové. Výb
II 630. Chč. Mnišie bohatí dobře sě sami
p-kují. Hus II. 67.

Pícnice, e, f., das Futterhaus. Rk.

Pícnictví, n., der Futterbau. Dch.

Pícník, pabulator. V MV. nepravá glossa.
Pa.

Pícniště, ě, n., das Futterfeld. Sl. les.

Picný = tlustý. Picni volové. Ž. wit. 143
14.

Picování = pice. Letos bylo málo p.,
nevím, čím budeme dobytek krmiti. Mor.
Wrch., Brt.

Picovatel, e, m. = picovník, der Foura-
geur. NA. III. 83.

Picovati dobytek = píci mu chystati
Brt. D. 247.

Picula, y, f. = špatná karta. To mi jdou
p-ly. Ve vých. Čech

Píč, vz Drn (dod ). — P., e, m., os. jm.
P. K. F. vz Jg. H. 1. 610. — P. Jos., dr.
fil., gymnas. prof. a docent čes. university
v Praze, nar. 1847. Vz Tf. H. 1. 165., Pyp.
K. II. 544., Mus. 1878. 189., 344.

Píča, dle Káča, f. = stará kudla vypíčená
(vyviklaná). Na Plas. JBPr. — P. = ženský
rodící úd. U Místka. Škd.

Píčala, y, f., timalia, pták. Brm. II. 2.175.

Pičgr, a, m. = slaboch, nemotora, hlupák.
U N. Kdyně. Rgl.

Píčič, e, m. = slaboch, hlupák. U Nové
Kdyně. Rgl.

Píčina. Arch. VII. 716., VIII. 599., Blk
Kfsk. 1222., Sdl. Hr. VI. 277., Rk. Sl.

Pička, y, f. = ženský stydký úd. U Ne-
poměřic. Rč — P. = tyčka plotu. U Kra-
skova. Brnt. — P. kuří = dítě, které všecko
rádo žaluje. U Místka. Škd.