Předchozí (1258)  Strana:1259  Další (1260) |
|
|||
1259
|
|||
|
|||
Pustozvoný, leer, eitel. Vše to pověděl
přímo bez vytáček a ohledů, bez p-ných frasí. Pokrok 1840. č. 46. Pustý;pust, a, o = prázdný, kde nic není,
zvl. kde lidí není, leer, wüst, öde. P. místo, V., město, Br., ostrov (bez lidí). Us. Muoj. mlýn jest spálen i pust stojí (leží) až po dnes. Půh. II. 381., 480. P. hrad. Dch. Město stálo pusté na 100 let. Pref. 300. Cf. Pustina, Pústka, Pustiště. Učinil pust svět. BO. Pu- stou nocou letěly (kačičky). Ht. Sl. 231. — čeho. Pozdě dáno chleba zhusta, když už huba zubů pusta. Brt. S. §. 97. — od čeho. P. ote vší úrody. Alx. 1135. V létě pusto od horka bývá (není lidí na polích). Har. — kde. Jest pusto a ticho před soudem. Us. — P, s ponětím nepořádku, neupravenosti, nevzdělanosti, wüst, wild. P. země (nevzdě- laná), V., Arabie, Har., vinice, pole, krajina, dům, Ros., klášter. Har. Na pustých místech bydlí (poustevník). V. Snadno v pustém lese hvízdati. Smil. P. hora. Brt. Má dědina mi pusta leží. Půh. II. 478. Učinil mi pusto ve dvoře i ve vsi. Půh. II. 23. — P. člověk, divoký, nepořádný, rozpustilý, nedobrý, wüst, wild, ungebildet Us. Brt. P. lid. Dch. P. dítě, hoch. Us. Člověk pusté hlavy. Dch. — P., veliký, gross. Jg. — P., smutný, traurig, öde. Zapšoukni (zatop), ať není tak pusto. Us. u Rychn. Msk. Pusuška, y, f., rozpek, eine Art Kuchen.
Slov. Us. Puša, die Kača, pušička, y, f., svine,
die Sau. Slov. Plk. Pušč — poušť. Vtrže mě v duchu na p.
ZN. Puščedlník, a, m., kdo pouští. P. krev
púščí. GR. Vz Pušťadlník. Pušík, vz Pašík.
Pušim! tak se u Rozhonic koně volají.
Cf. Pošem. Jg. Pušiti, il, en, ení, zastr. = dmýchati,
blasen; napomáhati, puditi, fördern. St. skl. IV. 251.
Puška, y, puštička, y, f. Cf. kroat.
pukša, rus. puška (dělo), pol. puszka, bulh. a rum рuškъ, něm. Büchse, lat. pyxis, řec. jivUs. Mkl. P., každá nádoba dřevěná, ko- vová atd., v níž se něco uschovává, die Büchse. V. P. apatekářská. V., Kom. Pakliby kto
tělo božie s puškú aneb kterou jinou svá- tost' vzal a vysypal, takový bude bez mi- losti upálen. Háj. (Výb. II. 169.). Vzali p-ku berníkuom s penězi. Mus. 1836. 306. Byliny v p-kách chovati. Byl. — P., pyksla, taba- těrka, die Dose, zastr. D. — P., dělo, das Geschütz, zastr. Star. let. 10., St. skl. IV. 366., Ctib. H. 35. — P., ručnice, die Büchse, Flinte. P. se skládá z hlavně, z pažby, z hla- viště č. úhlavně, ze zámku a ze spojidel těchto částí (kruhů, šroubů a plitek); k ně- kterým patří také nabíják, P. lovecké: bro- kovnice, dvojka, štuc, Vz S. N. Boj pušek, der Gewehrkampf. Dch. P. kovati. Pč. 27. Máš-li pušku, najdeš mušku. Vz Bohactví. Lb., Šp. Když dívka p-u natáhne, prach se sám od sebe chytne. Na Slez. Tč. Cf. Ručnice. — P., něco dutého, což nádobou není; u kostí: důl, číška, die Pfanne, Büchse, Höhlung der Knochen am Ende. Chocholík |
stehní kosti v pušku poboční kosti zasazen
jest. Krok. P. kloubní. Vz Schd. II. 326. — P., lůno ženské. P. svinská, vulva. Zlob. — P., řiť. Ty slepičí p-o (nadávka tomu, kdo nic nesmlčí). Mý. — P., sněhová koule, ein Schneeball. Us. u Chrudimi a j. Mý., Kd. — P., železná zděř na pístě vozního kola s 2 ušima, die Büchse. Ctib. H. 71. — P., lžička krku, důlek, die Halsgrube. Sal. Puškář, puškár, e, m., kdo pušky dělá,
der Büchsenmacher. P. zhotovuje střelnou zbraň: pušky (ručnice, brokovnice, větrnice, flinty), dvojky, pistole, revolvery. Pt. Vz Tk. II. 377., 382. — P., dělostrelec. V. Puškářka, y, f., žena puškářova, die
Büchsenmeisterin. Puškárna, y, f., puškářská dílna, die
Büchsenmacherwerkstatt. — P., die Stück- giesserei. L. Puškářský, Büchsenmacher-. P. řemeslo.
Puškářství, n., průmysl zanášející se
výrobou a zároveň prodejem ruční střelné zbraně. Vz S. N. Die Büchsenmacherei. Puškastý, na Slov., podobu pušky ma-
jící, büchsenförmig. P. zelí, blín, hyosciamus niger. Koll. Puškostřelec, lce, m., der Büchsenschütz.
Šm. Puškostřelní dálka, Büchsenschussweite,
f. Šm. Puškovati se, kuličkovati se, házeti po
sobě puškami, sněhovými kulemi. U Chrud. a j. Mý., Kd. Vz Puška. — se s kým. U Kr. Hradce. Zkr. Puškovník, a, m., poboční myslivec. Sp.
Puškový, od pušky nebo do pušky, Büch-
sen-, Schiess-. Puškvorec, prustvorec, rce, m., z něm.
Brustwurz, prsní kořen, kalmus, šišvorec, šiš- vour, prstvorec, prskořen, tatarák, acorus calamus, der Kalmus. Čl. 144., FB. 6., ČI. Kv. 85., Slb. 223. Vz Prsní, Proskurník. Pušny, puškový, ručniční, Schiess-. P.
prach. Tabl. lid. 39. Pušpan (pušpán, Br.), u, pušpánek,
nku, pušpáneček, čku, m., z něm. Buchs- baum a .o z lat. buxus, řec. nvšoq. V., Mz. 285. P., zimostráz, buxus sempervirens. Čl. Kv. 150.. FB. 26., Slb. 258. Pušpanový, Buchsbaum-. — P., pušpanu
podobný, buchsbaumähnlich. Plk. Pušperk, a, m., Buschberg, hrad, nyní
ves u Klatov. Vz S. N. Pust, u, m., v papírnictví, vz Pušť. Pušť, i, f., hromada 181 archů papíru
v papírné mezi 182 plstěmi. Vz KP. І. 277. Tři pušti Činí rys. Žv. Púšť, i, f. = poušť.
Pušťadlník, puštědlník, a, m., kdo
pouští žilou, der Aderlasser. Bhmr., Jád. Pušťadlo, pušťadelko, pušťátko, a, n.,
želízko, jímž se krev pouští, das Lasseisen, der Schnäpper, die Lanzette. Br., V. Žíla otevřena pušťadlem. Ras. P. s dvěma» želízky, vz Nástroje k pouštění žilou. Cn. Vz S. N. Pušťák, a, m., kůň pro plemeno, plemen-
ník, připušták, sveřepec, der Hengst, Be- schäler. V. — P., býk, der Stier. Jg. Puštědlnictvo, a, napouštění žilou, zastr.
Veleš. |
||
|
|||
Předchozí (1258)  Strana:1259  Další (1260) |