1089

Buchnátovať, puffen, schlagen (auf den
Rücken). Slov. Ssk.

Buchník, u, m. = bochník. Slov. Rr. Sb.

Buchnúť = bouchnouti. Cf. Buchati.

Buchot. Veľký stal se buchot. Hol. 47.

Buchotati = tlouci. Srdénko buchoce.
Sš. P. 228.

Buchoun, u, m. = dělo, eine Kanone.
Šm.

Buchov, a, m., Buchow, ves u Benešova,
samota u Votic, vz Blk. Kfsk. 853. Zbynek
z B-va. Pal. Děj. III. 2. 64., Tk. Ž. 220,
Sdl. Hrd. I. 252., H. 73., 160. — B. = Pso-
chov. Cf. Tk. IV. 723.

Buchová, é. f., ves v Táborsku. Vz Blk.
Kfsk. 238.

Buchovka, y, f., der Buchfink Posp.

Buchta francouzská, bavorská, saská, če-
ská, třená, s mákem, s mandlemi a hrozin-
kami, buchtičky s krémem, s jablky, se
smetanou, na páře pečené, s raky atd. Hnsg.
B. nadívaná, balenka, flache, gefüllte B. Šp.
Cf. Očepák, makovák, palečník, buchtanda.
Neumí ani buchty zadělávat; Já radši půjdu,
kde sem bévala, kde sem jídala buchty
s trnkama. Sš. P. 677., 682. Na buchtách
by ho dostal až do Prahy (rád je jí a za
nimi by šel i do Prahy, daleko). Us. Zb.
Skůro bych vám po buchtě dal. Dh. 24. Je
jich jako horkých buchtiček (mnoho). U Li-
tomšl. Bda. Sedí tu jako b., ani nepromluví.
Dch. V peci buchty, v peci buchty (napo-
dobení mlácení ve čtvernici). Na Zlínsku.
Brt. — B. = cihla vepřovice, žmach (nepá-
lená, jen sušená). Us. — Buchtička = ženský
stydký úd. U Nepoměřic. Rč. — Buchtička
= nezkušená slečinka, slečna z ústavu. Šml.
Ta b. všemu věří. Semr. — B., y, m.. os.
jm.

Buchtanda, y, f. = veliká buchta, někdy
i celý pekáč vyplňující, z mouky méně bílé,
obyč. z pobělky. Na Zbirožsku. Lg., Šp.,
Rgl.

Buchtář, e, m., der Buchtenesser, -macher.
Šp.

Buchtařka, y, f., die Buchtenesserin,
-macherin. Šp.

Buchťata, pl-, n. = škubánky. U Písku.
Šg.

Buchtely, ves u Nepomuk.

Buchtička, y, f. = malá buchta. Šm.

Buchtičkový kožich = bílý s černou
beránčinou u krku a rukou a s černobílou
kožešinovou lemůvkou do kola, které se
říká buchtičky. V Podluží na Mor. Brt.

Buchtík, a, m., os. jm.

Buchtovati = buchnátovaf. Slov. Ssk.

Buchtový, Buchten-. B. těsto. — B. Ten
je Buchtový (rád jí buchty). Us. Kšá.

Buchvastač, e, m., ßovyaiog (velepyšný,
vychloubač. Lpř.). Lšk.

Buchýr, u, m. = puchýř. Slov. Ssk.

Buj, e, f., die Uippigkeit. Slov. Ssk.

Bujáček, čka, m. = býček. Slov. let. III.
80.

Bujačí, Stier-. Bern.

Bujačina, y, f. = durman obecný, datura
stramonium. rostl. Rr. Sb., Let. Mt. S. X.
1. 47., VIII. 1. 20. — B. zove se v Tren-
čansku veľké ligotavé tmavozelené lisťá

jasienky (colchicum autumnale, ocún), ktoré
včasne z jari ukazuje se na lúkach. Rr. Sb.
Vz Bujačka. — B., das Stierfleisch. Cf. Buják.
Slov. Ssk.

Bujačka, y, f. = bujačina, durman obecný,
datura stramonium, der Stechapfel. Vz Rstp.
1132.

Bujačník, u, m. = ocún. Vz Bujačina.
Slov. Hdž. Čít. 142.

Buják = býk. Mkl. Etym. 24. Slov. Něm.
VII. 40. Vz Bochníčka. Také na jihových.
Mor. Brt. Vz Býk. Mám já múdrú ženu,
mám já mudráka! dy šla krávy dojít, sedla
pod bujáka. Sš. P. 679. — B., os. jm. Vck.

Bujákovo vejce = bujačník, ocún. Vz
Bujačina.

Bujana, y, f. = kráva červená (babušistá).
Val. Vck.; kráva bujná, silná, s lalokem
pod krkem. Kld. I. 16.

Bujanovice, míst. jm. Sdl. Hrd. III. 279.

Bujar, a, m. = bujarý hoch, ein munterer
Junge. Na Slov. Ssk.

Bujař, e, m. Úpad králov, kniežat, cie-
sařov, mudrcov, starých, mladých, bujařov
i žen. Tkadl. II. 96. Vz Bujar.

Bujaře, lebhaft, frisch. B. ryčeti. Šml.

Bujařenství, n., muthige, lebhafte Kraft.
Šm.

Bujařiti, il, ení, Lebensfrische entwickeln.

Bujarosť, i, f. = jará síla, zmužilosť.
Bóh ti b. da u vsie údy. Rkk. 31. B. šlechti-
cká. Sdl. Hrd. II. 56., 57.

Bujarý smích. Osv. V. 638. Vůl svým
bujarým hněvem budí bázeň. Koli. St. 24.

Bujati = bujeti. Mor. a Slez. Vz Bujeti.
— kde. Dobře je ti tudy, sestřičko, při
matičce bujač. Sš. P. 485. — proč. Proč
bych bujal? Št. Kn. š. 130.

Bujdoš, e, m. = rozpustilec. Slov. Stal
sa tulákom a b-šom. Zátur. Nápr. 22.

Bujdošstvo, a, n. = rozpustilstvo. Slov.
Ta nevinná veselosť obrátila sa už u mnohých
na neviazané b. Zátur. Priat. I. 1.

Bujení, n., das Uippigwerden, Wuchern.
Dch. Vz Bujeti.

Bujenství. Výb. I. 368.

Bujesily, dle Dolany, ves u Kralovic.
Tk. 1. 87., Tk. III. 130.

Bujeti, strb. bujati (posud ve Slez. a na
Mor). Cf. Mkl. Etym. 23. O časování cf. Gb.
v Listech filolog. 1884. 441. — abs. Ta
trava bujá (bujně roste); Ten oheň nebujá
(slabo hoří). Val. Brt. D. 202. Kacieři b.
nesměli. Pass. 389. Aby tělo nebujelo. Št.
Ř. 57. b. — kde. Dobře je ti tudy při
matičce bujać. Sš. P. 485. Menšieť zlé b.
v světě než v klášteře. Št. Uč. 77. a. Na
světě. Št. Ř. 123. b. — odkud. Mám na
týdeň do roboty enem v měchu páru kob-
zolí, z těch němôžu bujať. Slez. Šd. Laš.
Brt. D. 202. — čím: múdrostí. Troj. 141.
b. — jak. Divoce, na piano b. Vlč. —
kde jak. Že vás Buoh nechá zde na světě
b. po vaší vóli bez pomsty. Št. Kn. š. 137.
v čem. U veliké cti b. Št Ř. 70. a. Aby
(tielo) v hřieše nebujelo. Št. Ř. 173. b. —
kam: do výšky, emporwuchern. Dch. —
proč. Proč bych bujal, ano tito zákonníci
jsú tak pokorni? Št. N. 130.

358