375

se chybně u nás dle způsobu něm. a franc.
s genitivem na př. : Po levé straně jsou po-
koje hraběnky Z., s druhé strany ony hra-
běte . . . jene des Grafen. Zde třeba doložiti
jméno: s druhé strany pokoje hraběte. Brs.
121. Oba sklonky žeber mají stejné úhly,
obyčejně bývá onen strany levé tupějším
šp. m.: . . . bývá úhel strany levé tupějším.
Brt. — Na nu, na né (zastr.) = na onu, na
oné. Pass. — Per euphemismum. Jsou tak
podobní k starým oněm Římanům (Vlaši),
jako ono (= hovno) k muškátu. Jel. — O.
= předešlý. V onen týden, vorige Woche.
Jg. — Cf. Mkl. S. 123.

Onenkrát, damals. Jg.

Onenno, onano, onono, gt. onohono,
onéno atd., jako onen+no = ten tam, jener
dort. Strany užívání ho, vz Ten, -no. Nedal
onomuno. Jel. Větší mezi oněmino nežli mezi
našimi. Kom. Na onéno skále. BO. Onano
paní v koruně toť jest matka božie a onenno
v húni jest sv. Jan křtitel, ale tento v bis-
kupském rúše jest sv. Petr. Pass. 960.

Onen svět, Jenewelt, ves u Klatov. PL.

Onera, gt. oner, pl., n., lat., břemena, po-
vinnosti, Abgaben, Lasten, Pflichten.

Oneš, vz Ondřej.

Onevěstiti, il, štěn, ění,zur Braut machen.
Č.

Onezdravěti, ěl, ční, erkranken. Jg.

Oňho, lépe: o něho, oň. Vz On. Jg.

Onchyn, u, m., onyx, drahý kámen. Aqu.
Vz Onychin, Onyx.

Oni (oni-kání), říkati oni místo vy. Dají
mi tu knihu m. Dejte ... To není če'ský
způsob mluvení, nýbrž od Němců pocháze-
jící, tedy by se měl všude odstraniti. Vz
On, Počet. Tomu se musí říkati oni (to je
vzácnější). U Olom. Sd.

Onice (zastr.) = ojnice, oj, voj. Výb. I.
800., St. skl. — O., zimní šat, Winterkleid,
n. Keď chytá Hromnice, odhazuj onice. Č. 443.

Onikati — oni říkati. Vz Oni. — komu.
Někomu onikati jest po německu, vykati po
staročesku. Jg. Na Mor. pánům lid oniká.
Brt. On jí tyká a ona mu oniká. Plk. — Na
Slov. = on říkati. Vz Onděti, Počet.

Oním, instr. sg. m. a n. zájmena onen,
ne: oným. Vz Onen.

Onípati, onipovati = okousati, abbeissen.

— co. Ovce trávu onipují. Ja. — se s čím

— obírati se, sich beschäftigen. Us.
Onitcový, od onitce. O. květy. Rostl.
Onitec, tce, m., sparmannia, rostl. lipo-

vitá. Rostl.

Onna, onny, šp. m. ona, ony. Jg. Vz
Onen.

Ono. Vz On. Kdy se klade a kdy vyne-
chává, vz Zájmeno. — Ono — ono. Vz Věta
spojovací a : Jednak — jednak. Lakomec vy-
mlouvá se rozličně ono, že má mnoho dětí,
ono, že se bojí k starosti, by nuzen nebyl,
ono atd. Mudr.

Onoletský, onoho léta, vorjährig. Hrachu
tohoto roku 16 měřic a o-ého osmivěderní
bečku. Půh. 1531. Gl.

Onomakrit-os, a, m., básník athenský
z doby Peisistratovcův. Vz S. N.

Onomantie, e, f., z řec., druh hádactví
ze dne narození atd. S. N.

Onomarch-os, a, m., řec. vojevůdce proti
Filippovi makedonskému. Vz S. N.

Onomastik-on, a, n., seznam jmen a slov,
zvl. slovník realný či věcný. — O., báseň
k jmeninám. S. N.

Onomatologie, e, f., z řec, jménosloví,
nauka o jménech, zvláštní odbor srovnáva-
cího jazykozpytu, který se etymologií a srov-
náváním jmen vlastních zabývá. Vz S. N.

Onomatopoiia, e, f., řec, napodobení
zvuků některému předmětu vlastních. Gb.
O. slove jednak tvořeni jednotlivých slov
podlé zvuku přirozeného (bučeti, mňoukati,
hrom), jednak tvoření celých vět, jimižto se
téměř názorně čili vlastně slyšitelně nazna-
čuje povaha předmětu líčeného. At tuba ter-
ribili sonitu taratantara dixit. Však trouba
strašným drkotem tarantara zavzní. Quadrupe-
dante putrem sonitu quatit ungula campum
(Verg.). Čtermonohým ujetou dupotem tepe
podkova půdu. (Vinař.) S. N. Illi (venti) in-
dignantes, magno cum murmure montis, cir-
cum claustra fremunt. Verg. Aen. I. 55. (S ná-
ramným oni bubláním rozhorleni vůkol kopce
hučí závor. Vinař.). Ten každý svůj krok
vážně jda k Parnassu čítá (vážnosť chodu):
tento tu různo větrem kdes na balouně letí
(rychlosť). Verše vidíš tady v lehkonohém
se zatáčeti tanci (označuje rychlý pohyb).
Vinař. Naše zvony pěkně znějí, když jimi
den vyzvánějí: bim bam bum. Ať se každý
o svou kůži stará, čimčarara čim čim čim,
co mám dělat, to já vím. V bouři a kouři
jekem a vztěkem sinavé nebe se kalí, v obla-
cích strachy se valí, rachot se po nebi koulí,
v chomáče mraky se choulí. Již se blíží, s hůry
níží, žene, valí, šíří — v lomozu třeští strom
— hrom! atd. Popis bouře M. M. Z. Poláka.
Loď škaredá v moře rozječené divoletmo se
řítí. Dch. Thomson. Poč. III. 133. Blesky
ráz záz bijí v stany Tatar. Rkk. A slyš na
záspí kroků zvuk, a na okénko ťuk, ťuk, ťuk.
Er. Vz Zk. Ml. II. str. 173.; Mk. Ml. 296.—
Onomatopoijský, rovnozvučný, zvukopodob-
ný. — Onomatopoeti-cum, ka, n., napodobo-
vací slovo. Rk.

Onomyšl, e, m., ves u Uhlíř. Janovic.
PL.

Onositi, il, en, ení = nosem opatřiti,
schnäbeln. Jg., D. — co čím: loď. — O.,
il, šen, ení. — co : šaty, abtragen.

Onsah, onseh, a, m. = ten jistý, koho
míním, der Gewisse. Vok. sg. onsahu a on-
seže. Od onseha Jindřicha. Výb. I. 116. Vz
Kt. str. 50.

Onšov, a, m., ves v Čáslavsku. Vz S. N.,
Tk. I. 74., 374.

Onšovice, ves u Vlašimi. PL., Tk. III. 655.

Ontologie, e, f., z řec, nauka o bytí. Hš.
Vz S. N.

Onuce, e, f., v obec. mluvě: vonuce, na
Slov. onucka, onuc, i, f. = cár, capart, kus
plátna ku př. k obvíjeni nohou do bot, der
Lumpen, Fusslappen, Fetzen, Fusshader,
Waschlappen, Hader. Jg. Vonuce. V. Onuc
do střevíc. Na Mor. Vezmi onuci a utírej jí
nos. Med. — O., věc špatná, schlechte Sache,
der Wisch. Jest jim onucí. Puch. Jen ho za
onuci mají. Jest onuce lidská. Našla hadr
(našel hadr) onuci (když se lehcí lidé tova-