Předchozí (34)  Strana:35  Další (36) |
|
|||
Cípkovnice, Besa(h)nschotten. Sterz. I.
456. a. Cipla, y, m. = kdo mluví ciplavým hlasem.
Kotk. 99. Vz Ciplavý (3. dod.). Ciplík, u, m. = pysk na džbáně. Val. Brt,
D. II. 299. Cipolok, lku, m. = malý pecník chleba.
Slov. Phľd. 1894. 522., Mtc. 1894. 101. Cípovka, cépovka, y, f. = trávnice, plachta
na trávu. Brn. Brt. D. II. 299. Ciráty či ciry, = pečivo na způsob listů
n. jiných tvarů. CT. Tkč. Čírek, rka, m., z Cyrill, os. jm. Kbrl. Sp. 14.
Cirín, a, m., os. jm., z Cyrill. Kbrl. Sp.14.
Cirkarie = klášterní kongregace. Wtr. Živ.
c. 732. Cirkator, a, m. = představený cirkarie.
Wtr. Živ. c. 736. Církev. O původu a sklonění slova cf. Gb.
H. ml. I.161. C. dle Bl. nazývali celou církev a ne jen některý sbor: c. křesťanská, římská; ale kněží kališní jmenují církev = kostel. Bl. Gr. 183. - C. = rodina. Kain s církví
svou se rozmoh. Kosmogr. 24. a. Tuto c. nebo
rodinu Mojžíš jmenuje. Ib. 27. a. Církevněslovanský text. Mus. 1895.306.
Církevnictvo, a, n. = církev, shromážděná
církev. Phľd. XII. 394. Cirkl, e, m., nyní gt. -u. V. Kal. 374.
Cirrhotický. C. lalok. Čs. lk. 1888. 53.
Ciry, vz Ciráty (nahoře).
Císařský. C. posvícení (svatohavelské). Vz
Vck. Val. I. 91. Cisiojanus. Vlč. Lit. 10.
Cistricenský. Kněz řádu c-ho (cister-
ciáckého). 1464. Arch. XIV. 410. Cisvajs, a, m., vz Budníček (3. dod.).
Cit. Cf. Kroj. Psych. 23.
Citedlnosť = útrpnosť. Nad vámi oprav-
dovou c. mám. Kat. z Žer. 31. Citelný = m. cititelný vzniklo ze slova číti
m. čitelný (čitedlný). Věst. I. 14. Cithera, česky překládáno: húsle, rota,
ručnice. Vz Zbrt. Tan. 27. Cítiti. O původu a tvaru slova cť. Gb. H.
ml. I. 76., 385. Cítil se uražena. Cť. Učinil se účasten věcí křesťanských. Chč. S. 56. Citlivec, vce, m., der Empfindsame. Skla-
maný c. Světz. 1894. 410. c. Cítlivkovitý. C. rostliny. Cť. Ott. VII. 381.
Citoťvorniý. C moc. Mtc. XVIII. 275.
Citovati. Jak se duchové citují. Vz Phľd.
1895. 31. Citral. Cť. Vstnk. III. 15.
Citrín, drahokam. Arch. XIV. 482.
Ciuka, y, ť. = cívka. U Libunč. NZ. IV. 35.
Cívčiti = očkovati, trubičkovati, z zahradn.,
pfeifeln. Sterz. II. 525. Cívka velká dřevěná k osnově, malá rá-
kosová k útku. NZ. IV. 36. Cizí. C. jména hl. německá v Šubířově na
Mor. Vz Mtc. 1893. 327.- 334. C. slova na Mor. Vz Brt. D. II. 512 nu. Cizí jména na Rožmitálsku od učitele Jak. Ryby v Biblio- thece paedag. sv. 128. str. 73.-74. Sklonění jmen cizích v Háj. Herb, a Vel. Kal. Vz List, fil. 1894. 456. Mezi cizími horký bílý chléb. Kolc. 108. Člověk má svým dělaje cizím oma- stiti (své cizím okrášliti). Bl. Gr. 218. Nám v cizí zemi jest velevítán rob i nejnižší (kra- |
jan). Quis. Ifig. 44. Cizího nežádám a svojeho
nenechám; Z cizího nezbohatneš; Cudzé zboží něrozmnoží; Pustil: svuj pecen a běži za cu- zim krajicem; Ido pro cizí s hrsťú a čert pro jeho s měchem; Ze svojeho jak mucha, z, či- jeho jak vul (jí, béře); Cudzum budum ně- rušaj; Ráda by cizí rukú hada chytla. Mor. Čes. 1. V. 417. Z čije skůry je dobře řemyně kroť (krájeti); Cuzeho uceliti a svojeho se drž; Svojo rukama nohama drž a na cuze něčihni. Slez. Nov. Př. 150., 275., 276. Z cud- zieho koňa aj do bariny; Svojím bere, cudzím dáva, nech ho tak Boh požehnáva. Slov. Nov. Př. 349., 514. — v čem. Lid cizie u vieře. Chč. S. 183. Cizina. Cf. Cudzina (doleji).
Cizokrajenín, a, m. Utvořil B. M. Čer-
venka, O tomto slově praví Bl. Gr. 169., 322.: vox inusitata, inopta. Lépe prý: cizozemec. Cizokrajnč. To tu c. působí. Mtc. 1895. 24.
Cizokrojný. C. Slovan. Zl. Jg. 66.
Cizoložitel písma sv. Arch. XIV. 336.
Cizoložiti, fälschen. C. slovo božie. Chč.
S. 252. Jímž e-ží někdo. Ib. Cizoložně, fälschlich. C. něčeho požívati.
Chč, S. 252. Cizoložný. Učiv smrad na ní (samici) c-ný
(že s cizím samcem cizoložila). GR. Nov. 8. Cizopas, a, m. Hanobily c-se! Frid. Coss. 88.
Cizozemenín, a, m. = cizozemec. Mnč.
Ev. seit. 34. Luc. 17., 18. Cjac = téci. V nářečí mikušovském. Phľd.
1813. 369. ck mění se v nom. pl. mas. také v Chro-
mecku v č: ňemečí = němečtí. List. fil. 1894. 278. Před i, í mění se v čč: němčči (Kojet. a Zábř.). Brt. I). II. 47., 130. U Tišn. v cc n. čč: kyniččí, rosicci (nom. pl. masc). Ib. 186. II Kruml. v cc: katolicci. Ib. 209. ckn m. ctkn: ocknouti se m. octknouti se.
Gb. II. ml. I. 398., 526. -cký se mění v -ccí v nářečí: tureccí, ně-
meccí. Brt. 1). I. 41. Na Slov. -ctí m. -ccí: němectí. Gb. H. ml. I. 448. Cl. = král. Skratek ve starém rajhradském
rukopise. Pt. Clivý = tklivý. C. nálada ju opanovala,
Slov. Phľd. XII. 286. Clota. Hrub. 325. a,, Gb. H. ml. I. 491.
cm v čm dialekticky: cmoud, čmoud. Gb. H.
ml. I. 502. Cmáňat = silně z dýmky bafati. Vých.
Mor. Brt. D. II. 299. Cmíračka, y, f. = špatná polévka, káva.
Dšk. Jihč. i. 16. Cmochta, cmotlacha, y, f. = nečistá, ne-
dbalá kuchařka. Záp. Mor. Brt, D. II. 299. Cmochtati = toulati se; ledajak uvařiti.
Brt. D. II. 299. Cmotlacha, y, f., vz Cmochta.
Cmoud a čmoud. Vz předcház. cm a ib.
82., 491. Cmrchlat = brblati. Záp. Mor. Brt, D. II,
299. Cmrclita, y, m. a ť. = kdo se cmrchtá. Brt.
D. II. 299. Cmrchtat se na koho = sápati se. Brt,
D. II. 299. Cmudnouti = smudnouti. Dšk. Jihč. I. 39.
Cmúr, u, m., vz Cmour.
|
||
|
|||
Předchozí (34)  Strana:35  Další (36) |