sb157-05 0..8296

663

Většina, y, f. = vetší počet, der Zuwachs,
die grössere Zahl, Majorität. Cf. Vícnosť.
Strsl. vęštBšina, vneeoyŕi, eminentia. Cyrill.
Jerus. (velmi staré zlomky). Je sě glasy
číslem prěgliedati, i věčinu provolati v ná-
rod. LS. v. 83. Cf. Šf. v Mus. 1864. 9., Bdl.
Obr. 126. Hanka špatně vyložil slovo věčina
od vet = sněm, tedy prý = nález sněmu.
Bdl. Jistota všeobecného úsudku na v-ně
případků spoléhá. Marek. V. hlasů (větší
počet) poměrná (relativná), prostá (absolutná,
nadpoloviční). Nadpoloviční v. hlasů; zna-
menitá většina hlasů, eminente Majorität der
Stimmen. J. tr. Nabyli v-ny; získati, zjed-
nati většinu hlasů; po většině, grösseren
Theils. Dch. V-nou přemoci. Dch. Velikou
hlasů většinou uzavřeno bylo, aby koruna
česká přijala se pro Kazimíra. Pal. Dj. III.
3. 284. Dovodí od v-ny k menšině: Právo
porady a hlasování po v-ně. Sš. J. 216.,
Sk. 53. (Hý. ).

Většiti, il, en, ení; většívati, grösser
machen, vergrössern. V. — co (čím). Us.
Panovnicí moc a právo v. neb menšiti. Pal.
Dj. V. 2. 5. — se = většeti. — se čím.
Ras.

Většítko, vz Většidlo.

Vétšmi = více. Na Slov.

Vetterin, a, m. V. Pavel, kněz a spisov.
v 17. stol. Vz Jir. H. 1. II. 317.

Vetterské jezero ve Švédsku. Vz S. N.

Vetter-us, a, m. Vz Jir. H. 1. II. 317.

Vetula, y, f. Koka v. = jalová. U Vse-
tína. Vck.

Vetunk, u, m., z něm. Wette. Reš. V.
vyhrati, prohrati (základ, sázku). Reš.

Větvatý, ästig. Rst.

Větveň, ě, m., ernodea, rostl. mořeno-
vitá. Rostl. I. 256. b.

Větvěti, ěl, ění = větve dostávati, Aeste
bekommen. Past. rkp.

Větví, větvoví, í, větvičko, a, n. =

větve, Aeste, Zweige, das Geäste, Gesträuch,
Gezweig, Reisig, Laub. Kmen se v haluzi
(ratolesti), ve větvičky a větví rozkládá.
Kom. J. 107. Pod jeho větvím; Mezi hu-
stým větvím ptáci sedí. BO.

Větvice, e, f. = větev. Kos. 01. I. 46.

Větvička, vz Větev. Rst. 86.

Větvičník, u, m., evernia, die Astflechte.
V. žlutý, e. vulpina, trnkový, e. prunastri.
Vz Rstp. 1832., Let. Mt. sl. VIII. 1. 11.

Větvina, y, f. = větev. — V., rostlina,
atragene, die Atragene. V. modrá, žlutá,
fialová, přeslínatá. Rostl. V. horní, a. alpina.
Vz Rst. 43., Slb. 667.

Větvitý, větvivý = plný větví, ästig.
V. koruna (stromu), Mus., trubky, Krok,
čmýři. Rostl. Jg.

Větvokvětý = mající květy na způsob
větví. V-tý řešetlák, rhamnus ramiflorus.
Rostl. III. b. 484.

Vetvořiti, il, en, ení, vetvořovati, hin-
einbilden. Dch. — co kam.

Větvovatý, větvovitý = na způsob větví
zřízený, zweigartig, astförmig. Vrba hluchá
jest keř v. Um. les. — Jg.

Větvoví = větví. Stánek ze zeleného v.
BR. II. 598. a.

Větvovka, y, f., isidium, lišejník. Rostl.

I. 273. b.

Větvový = od (z) větví, Zweig, aus Aesten,
Reis-. V. dříví, Um. les., stan. Kom., uhlí,
Techn., tříslo, die Buschlohe. Šp.

Věv, u, m. =vání větru, der Windhauch,
-zug. Teplý věv. Mor. Tč.

Vevábiti, il, en, ení, hineinlocken, ver-
führen. — koho kam. Us. Tč.

Věvačka, y, f. = věječka, vějadlo, vějíř,
der Fächer. Nejprve oheň rozedmú někakú
v-kú. O 7 vstup.

Věvadlo, a, n., die Luftpumpe. Šm. Vz
Vývěva.

Vevaliti, il, en, ení; veváleti, 3. os. pl.
-ejí, el, en, ení; vevalovati, ein-, hinein-
wälzen. — co: sud do sklepa. Jg. Kdo
sám seba v nečom chválí, do potupy sa
vevalí. Na Slov. Tč.

Vevandrovati, einwandern. — kam: do
města. Us. Tč.

Vevanouti, v horn., einwittern. Šm.

Vevařiti, il, en, ení, vevařovati, einkochen.
— co kam: nudle do polívky. Us. Tč.

Vevázati, váži, al, án, ání; vevazovati,
einbinden, einstricken. — co kam: (do čeho,
v co).

Vevčice, dle Budějovice, Wewtschitz, ves
u Znojma. L.

Vevedení, n., die Einführung.

Vevedený; -en, a, o, eingeführt.

Vever, a, m., veverka, veveřička, ve-
veřinka, y, veveřice, e, f., sciurus, das
Eichhörnchen. Veveřátko, a, n. Fever, Ros.,
veveřice, veverka, V., veverek, Smil v. 1440.
Dříve také: popelice. Bdl. Obr. 63. V. křepká.
Rd. zv. V. obecná, s. vulgaris; čtverožíhá,
quadrivittatus; veloocasá, magnicaudatus;
uzdatá, capistratus; popelavá, cinereus; horní,
alpinus; černožíhaná, nigrovittatus; útlá,
tenuis; dlouhořepá, macrurus; největší,
maximus; madagaskarská, madagascarensis;
dvojbarevná, bicolor; kokosník, s. Plantani;
palemník, s. palmarum; dvojžíhaná, bivitta-
tus; výtečná, insignis; brasilská, aestuans;
malá, pusillus; běložíhaná, albovittatus; ště-
tinatá, setosus; rusá, flavus, Ssav., bělouchá,
nejmenší. S. N. V. žlutohnědá. Holub I. 175.
V. sibiřská. KP. III. 351. Cf. Frč. 338., Schd.

II. 411. V. díry sobě dělá. Kom. Jako v.
vylezl, vydrápal se na strom (rychle). Us.
V. jest černá nebo hnědá atd., pod břichem
bílá. Klda. I. 16. Dyž sem já byl malým
veveřátkem, přeskočil sem tři jedlice řádkem
a včilej, jak sem už staré veveřisko, nemožu
doskočit z buku na jedlisko. Čes. mor. ps.
268. Súsedé jim snosie veveřice a jiné věci
k snědku. Pč. 35.

Veverčák, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Veverčátko, a, m. = mladá veverka,
junges Eichhorn. Vz Vever.

Veverče, ete, n. = ruchadlo, poněvadž
je Fr. Veverka vynalezl. Us.

Veverčí, veveřičí. Eichhorn-. V. hnízdo,
ocas. Vz. Veveří. Ros.

Veverek, rka, m., vz Vever.

1. Veveří, n., Eichhorn, zámek u Brna,
ves u Lomnice v Olom.; Piberschlag, ves
u Nových hradů. PL. Vz S. N.