268

Odbednění, n., das Aufschlagen (des
Fasses etc.).

Odbedněný, aufgeschlagen (vomFass etc.).

Odbedniti, il, ěn, ění; odbedňovati, auf-
schlagen, aufbinden (die Fässer etc.). — co :
sudy, Ros., přibitou okenici. Sych. — co čím:
dlátem a kladivem.

Odběh, u, m., útěk, der Ablauf, die Flucht.
Na od-hu jsme byli. Ros.

Odběhati, odběhávati = běháním odbyti,
ablaufen, durchs Laufen verrichten. D. — co:
komu: nohy si o. = zmoudřeti, zkrotnouti. D.

Odběhlice, e, f., eine Entlaufene.

Odběhlictví, n., die Ausreisserei. Rk.

Odběhlík, a, odběhlec, hlce, m., der
Flüchtling, Ausreisser, Deserteur. Sych.

Odběhlý, kdo odběhl, entlaufen, entwichen,
heerflüchtig. D. — O., verlassen. Aqu. O.
dědictví. Pr. kut.

Odběhnouti, hnul a hl, utí; odbíhati,
davon gehen, weglaufen, davon laufen; zbě-
hnouti, entweichen, entrinnen, entlaufen, im
Stich lassen. Jg. — abs. Voda odběhla. Us.
Mnoho vojska odbíhá (utíká). D. Do té doby
ještě mnoho vody odběhne. Prov. Jg., Šm. —
od čeho. Kolikrát za den od své práce o.
Když vždycky od toho odbíhám, málo udělám.
Ros. čeho. I odběhli jsou tu Filistýnští svých
model. Ben., Br. Jeden druhého odběhl (— od
druhého). V. I klenotuov odběhli. Let. 49.
Núze jsem neměl, abych svého statku odběhl.
Arch. IV. 232. Ale jakž vy uzřechu, mne
svázané otběžechu. Výb. I. 101. G. Loupež,
kteréž (od které) byli odběhli. V. — J. tr.,
Háj., Lom. — čemu, chybně m. čeho. Jv. —
kam: v stranu. Žk. 162. O. na pole, na louku,
do zahrady atd. — O. koho (akkus., sestru,
Us.,) vz Mkl. S. 457. — odkud kam. Odběhl
ze světnice k sousedu. — koho (gt.) proč.
Šmatlavým obdaříc dítětem svět, hanbou a
žlučí ho odběhla hned. Puch. O. od stutku
pro dluhy. Jg. — co (na co) = odvésti
(u horníkův). Kámen se hodí do vozíku a
běhoun to odběhne. Odbíhati uhlí na haldu.
Vys.

Odběhnutí, n., die Entweichung. V.

Odběrač, odběratel, o, m., der Abnehmer.
Us.

1. Odběračka, odběratelka, y, f., die
Abnehmerin. Us.

2. Odběračka, y, í. = bolačka, jež odbírá,
hnisá. Na mor. Zlinsku. Brt.

Odběrek, rku, m., co se odebere, der
Abzug. Měst. bož.

Odběžek, žku, m., zvěř odběhlá (v my-
slivectví). Us. Šp.

Odběžné, vz Odběžný.

Odběžní = Odběžný.

Odběžnosť, i, í. = opuštěnosť. O. statku.
Ros.

Odběžný, od čeho kdo odběhne, verlassen.
Domy, zahrady, pole za odběžné položeny.
Kom. O. statek. Jg., Reš. O-né rozdávati. Reš.
O-né na vrchnosť padá. Ros. — O., který odběhl
(svého statku). Arch. IV. 232. Landflüchtig.
Musili jsme jako odběžný ujížděti. Kat. Žer.
O odběžném člověku (poběhlém). Půh. 1497.
— Od-žné: trestní plat za odběhnutí od
svého pána. Výb. I. 729. O. správno jest aby
ztratil, kdož před právem běží od své hospody,

aneb chtě nesnaden hospodě býti. Št. N. 159.

— O. v math., tangential. O. moc, Tangen-
tialkraft. Smet. Astr. 87.

Odbička, y, f., závora u dveří, der Ab-
hebriegel. Až půjdeš ze dveří, vezmi za vod-
bičku. (Us. u Domažl.). Er. P. 326.

Odbíhati, vz Odběhnouti.

Odbíjeti, 3. os. pl. -ejí, el, en, ení; odbiti,
odbiji, il, it, ití = bití skončiti, vollends
schlagen; bitím odraziti, weg-, abschlagen;
odpírati, odháněti, widerstehen, sich wider-
setzen, widerspänstig sein. Vz O. se. — abs.
Hodiny odbily. Odbilo deset. Odbila desátá.
Právě odbíjely hodiny. Jg. Půl čtvrty hodiny
v klášteře odbily. Er. P. 128. — co, koho:
střechu (odraziti), nepřítele. Jg. — co jak:
A ktož proti práva obyčeji otbíjejí neb ot-
hánie právo. O. z D. — co komu: dobytek
(vzíti). 1562. — co, koho od čeho: zámek
od dveří. Jg. Dívky muže od šturmu odbily.
Háj. A tak jest Pražany ot hradu odbil. Kr.
o J. Ž. 42. — co, se čím: dělo, entnageln
(dělo zabiti, vernageln). Šm. Odbíjeti se pa-
lejstrou == svůj úkol při hře konati. Us. Chrud.
Kd. Odbil jej mocí z jeho dědiny. Gl. 188.

— se — zase bíti, odraziti se, abprallen, V.;
bitím se porovnati, sich schlagen. Ctib.; na
Slov. o klisně = nahřínati se, odhorniti se,
rossen. Plk. — kde. Co k vytčení starobylosti,
vlasti a zvláštního způsobu myšlének a citů
se odnáší, to povinno ve překladě se co
možná nejdokonaleji o. Sš. Mt. 8. — se oč.
Každý cit se o ni (o duši) odbíjí. Sš. Bs.179.

— se čeho. Odbil se nepřátel. Kron. o Žižk.
Odbíliti, běl (imper.), il, en, ení, zu Ende

weissen. Ros.

Odbíračka, y, f., Us. na Mor., = hnis.
Vz Podebrati se, Odběračka.

Odbírati, vz Odebrati. — O. se. = pod-
bírati se, eitern. Us. u Příbora. Mtl. U Opav.
Klč.

Odbíravý, ab-, wegnehmend. Reš.

Odbírka, y, f., der Abschied. Na Slov.
Koll.

Odbiti, vz Odbíjeti.

Odblatí, n., jm. pole u Dubu na Mor. Km.

Odblázniti, il, ění, aufhören zu narren.
Ros.

Odbleptati, odbreptati, herplappern. Jg.

Odblesk, u, m., Reflex, m., Rk.

Odbleskovati se = odrážeti, odbíjeti se,
reflektiren. — se na koho, kam. Sláva ta
docela na Krista se odbleskuje. Sš. II. 275.

Odbočiti, il, ení, ablenken, abschwenken.

— v čem od čeho: v řeči od směru svého.
Dch.

Odbočka, y, f. O. v tělocviku vz KP. I.
452., 460., 488.

Odbod, u, m., der Abstoss. O. na odbod,
doppelter Nachstoss. Tš. Vz KP. I. 559.

Odbodati, vz Odbádati.

Odbohý, od Boha odpadlý, Boha prázdný,
gottlos. Mysticky rozumějí také svět vůbec
ten o. a bezbožný. Sš. Zj. 468.

Odboj, e, m., odpor, obrana, die Gegen-
wehr, Nothwehr, der "Widerstand. Obžalovaný
pro vraždu postaviti se muž a odboj anebo
bránění dokázati. Brikc. Odboj učiniti. V.
Čím větší o. svět činí, tím se jasněji boží
moc vyskytuje. Kom. — O., nepoddanosť,