Předchozí (271)  Strana:272  Další (273) |
|
|||
272
|
|||
|
|||
Plytko, vz Plytký. Oře z plytka. Us.
Šd. Cf. Zákotek. Plytkosť. Zlozvyky, lenosť, p. Vlčk. Lit.
sl. 78. Chceš-li dojiť v umění věnce, p-sti nenáviď. Koll. I. 420. Plytký. Mkl. Etym. 253., aL. 160. Latky
(krajáče) ty jsou mnohem širší a plytčí (mělčejší) na způsob mísy. Mor. Brt. P. člun. ZObz. XXIII. 81. Plýtva. Mkl. Etym. 251.
Plýtvač, e, m., der Wüster (plýtvák,
plýtval). Rk. Plýtvání za Plýtvák oprav v: Plýtvání.
Plýtvati. Mkl. Etym. 252.
Plýtvatý, mit Kiemen versehen. Bern.
Plýtvavosť, i, t., die Neigung zur Ver-
schwendung. Dk. Plýtvavý, verschwenderisch.
Plýtvoslimák, a, m., calliarira, die Flos-
senqualle. Šm. Plývati. Mkl. Etym. 252. Slez. Brt. P.
144., Las. Dšk. — kde. Plývá jako masné na polévce. VSlz. I. 238. Jenž v moři plývá. Sv. ruk. 230. — kudy. Hlava po Dunaju plyve. Sš. P. 129. — P. = plévati. Vz Pleti. Děvče plývalo (plelo) len. Brt. P. 156. Plza, y, f. = pískovec jemnozrnný, jasno-
žlutý neb tmavohnědý, feinkörniger Karpa- thensandstein. Val. Vck. Plzák = mlýnský kámen z Plzně. Rjšk.
— P. = klouzek obecný, boletus annulatus.
Val. Vck. — P. = poklop pouličných otvorů stok. Exc. — P., a, m., os. jm. — P. Jan. Arch. VIL 716., Tk. V. 195. — P. Tom. Blk. Kfsk. 1177. Plzati. Okolo jezera plzáše (had). Ezp.
1074. Plzum něco koupiti = jak stojí a leží,
šmahem, v celku, per Bausch und Bogen. Slez. a laš. Šd., Škd. Uděláme to plzem = najednou. Laš. Slov. pajzem totéž značí. Brt. D. 249. Plzeň = úroda. V Rkk ,plzně — dlě´ =
podlé lidnatosti n. bohatosti své dědiny. Nár. list. 1886. ě. 183. Příloha. O původu vz Athen. III. 339. a Nár. list. 1887. č. 177. Příloha. — P. = město. Položili se na ob- čiznách před Plzněm. Let. 157. Vytištěno v Novém Plzni. 1511. Mus. 1884. 537. Z No- vého Plzně. Arch. VII. 622. Nový P. Arch. VIII. 599. U Plzni. Arch. VII. 652. Cf. Arch. VII. 616., 617., Pal. Rdh. II. 127., Tk. V. 254., VI. 353., VII. 417., Tk. Žk. 224., Blk. Kfsk. 1386., Sdl. Hr. IV. 31., 237 , Mus. 1854.193., Let. (rejstřík), Rk. Sl. Proč mají kašničkáři z Plzně modré pupky. A proč nesměl v Plzni do rady volen býti ani krejčí ani švec ? Vz Sbtk. Krat. h. 86., 274. — Z Plzně Prokop, vz Prokop z Plzně, Tk.
Žk. 106., 111., 121., Pyp. K. II. 324., Jg. H. 1. 612., Jir. Ruk. II. 125., Sbn. 508., 513., 543., 544., 649. — Z Plzně Nového Jan 1472. Jir. Ruk. II. 125. Plzeňačka, y, f. = žena od Plzně.
Plzenec. Rk. Sl. V P-ci mají na oltáři
čertici. Vz Sbtk. Krat. h. 86. Plzeňský kraj. Tk. VI. 353., 417. P.
landfrid, Tk. Žk. 224., pivo. — P. Matěj, kazatel 1614. Jg. H. 1. 613., Jir. Ruk. 11. |
125. — P. Bened. 1523. Jir. Ruk. II. 125.
— P., vz Rührenšaft.
Plzeti. Když po něm p. mohli (plaziti
se hadi). GR. Mus. 1862. 378. Plźik, u, m. = makový řezanec, řezanka.
Slov Rr. Sb. Plzíny. V Plzínech = pole u Nuzic na
Bechynsku. BPr. Plzko. Mám p. v hobě, mosim si zapálet
(jdou mi sliny). Neor. Plzkosc = plzkosť. Kar. 90.
Plzkovina, das Mucin. Rst. 466.
Plzký. Mkl. Etym. 237. P. přelud. Vc.
Lab 47. Plzňák, a, m. = Plzňan. Mus. 1880. 43.
Plzňan, vz Plzeň, Plzněné. Dal. 152.
Milý svatý, pros za Plzňany. Hus III. 271. Pízněti. Mkl. Etym. 237.
Plzník, a, m. = chroust. Mllr. 67.
Plzno. Cf. Plzeň, Plzenec, Plznovec.
Plznouti. Mkl. Etym. 237. P. sebou =
upadnouti, fallen. Val. Vck, Plznúť = plzněti. Ssk. — P. = piznúť.
Val. Brt. D. 249. Plzný. Rk. 17. oprav v: Rkk. 17. Cf.
Hadoplzný (dod.). Plž. Mkl. Etym. 37. Cf. Brm. IV. 2. 219.,
222., 230., 254.—258, 272., 282., 284., 303., 328., Frč. G. 67., Kam. Slov., Hlb. XXXII. (Rejstřík), Rk. Sl. — P., f. = podzemní díra. Rr. Sb. Na Mor. sklepům ve vinohradech anebo mimo dědinu jsoucím posud říkají plže. Šd. V místě blízkém u lázně jest p. neb loch pod zemí, ne docela čtyř krokův zhloubí, ve kterémž pivo choval. Jord. 205. Rosa v Thesauru píše: plž, m., limax, Weg- schnecke; plž, e, f. apud aliquos etiam di- citur skrýše podzemní veliká, sklep klenutý neb neklenutý, cellarium, Keller. Alii dicunt plznice, e, f. et plznovec, vce, m. (pivnice). — P. (závitek) v uchu, trubka vodným mo-
kem naplněná, několikrát v sebe zavinutá. Dk. P. 19. Plžek, žka, m., die Schmerle, Bartgrun-
del. Šm. Plžovy, dle Dolany, sam. u Vltavotýna.
Pňák, u, m., Pflock zur Befestigung der
Faschinen. Bur. Pňař, e, m. = kdo pně či pařezy vyko-
pává; uhlíř. Laš. Wrch. Pnavý = pnivý. Ssk.
Pněti. Mkl. Etym. 238., Listy fil. 1884.
485. Pně (íc). — kde (s kým): na kříži. Hr. ruk. 171., Hus I. 238., Vyb. II. 14., ML. 3. b. Na tém dvém kázanie zákon pní i pro- roci. Ev. víd. 88. Nikdy nepí, dokudž v ústech krmě pní. Zbrt. Poct. mr. 10. — jak. Beze všech vin na kříži pní boží syn. Výb. II. 33. — za koho. Jenž za ny pnělo (tělo boží). Výb. II. 250. Pneumatický, pneumatisch. P. dráha,
pošta, vana, NA IV. 221., 224., V. 441., sladování, KP. V. 158., zapalovačka, Mj., zapalovadlo, Kk., Schd. I. 222., čištění zá- chodů. Pdl. P. léčení. Vz Slov. zdrav. Pneumatika, y, f., z řec. = aerodyna-
mika, dynamika plynů (vzdušných těl), die Pneumatik, Aerodynamik. Nz. Pneumonokonios-is, y, f. =- zaprášení
dužniny plicní. Vz Slov. zdrav. |
||
|
|||
Předchozí (271)  Strana:272  Další (273) |