— D = půda, role. Vzdal jest mlýn se dnem.
Mus. 1839. Na dnu svém každý kopati a sta-
věti smí. Pr. — Vš., Apol., Pr. měst.

Dnový, Tags-. D. jasnosť, Troj., světlo,
D., blesk, paprsek. Jg.

Dnu, hinein. Dnu na Slov. jest dativ sg.
neutr, od dno, ďhno a značí tedy původně:
, ke dnu, na dno', přeneseně pak:, dovnitřku,
dovnitř'. Jeden dnu, druhý von; Pusť ma,
milá, pusť ma dnu; A dnu jíti nesmel. Koll.
Lomidreva zaviedla dnu do chyže; Ozval sa
hlas ve dverách a dnu vstupoval ten šedivý
starec. Pov. — Vz víc v programe příbram-
ském. 1856. str. 20. Sepsal Fr. Prusík.

1. Do, předpona: do-statek, do-konalosť,
D., dočasný, dosmrtní, doživotní. Mkl. B.
405. Vz Do (předložka, ku konci). — Do
předpona se dlouží v substantivech a adjek-
tivech: důchod, důkaz, důmysl, důraz, dů-
věra, důkladný, důrazný, důstojný. Pk. Pravo-
pis, str. 44.

2. Do, přípona: hova-do, stádo. Mkl. B.
206. —

3. Do, předložka s genitivem. Určuje
směr k cíli na otázku, kam?' In, nach hinein,
an; bis, bis in, bis zu, bis auf. Užívá se jí:
I. místně. 1. O místě, do kterého pohyb se
děje, které jest cílem pohybu (= s akkus.;
protiva: z). — a) Činem hmotným. Vojsko
vtrhlo do měst judských; Vešli do síně. Br.
Do komnaty šedši. Kat. 951. Dopravil tělo
do Benátek. Do Alexandře se brachu. Kat.
76. Dostaneme se do ulice. Kom. Lab. 26.
Do sedla dosedl. Vrat. 69. Kněz chtě do
Polan jíti. Dal 43. 2. Do vsi jsme dojeli.
Vrat. 40. — b) Činem pomyslným. Ten chasník
jí padl do oka. Poh. 179. Do očí tak, krom
očí jinak. Us. Když do většího rozumu přišel.
Poh. 585. Odejdu do práce. Poh. II. 209. Ty
věci do potazu vzaty. Žer. Záp. II. 150. Do
zalíbení si koho vzíti. Poh. 655. — 2. O místě,
až ku kterému se co rozprostraňuje, až po
které co sahá (= po; protiva: od). Sníh
ležel místy do kolenou. V. Od země do nebes
dosáhal. Pass. Boleslav Polany pobi, země
do Krakova doby. Dal. Chtěli vzdělati věži
až do nebe. Št. N. 255. Zídka vzvýši do
pasu. Pref. 360. Králová ot počátku do konce
všecko povědě. Kat. 436. Len do kolen, ko-
nopi po uši. Č. — 3. O způsobě (= v s akkus. ).
Sedlák musel haluze porubati, do otépek
svázati. Poh. 611. Postavíte se všichni do
řady. Poh. II. 217. — II. Časově. 1. Vytýká
se cíl, až po který se co děje, kterým se co
končí. Chci tě milovati do smrti. V. Do noci
dělati. Us. Od mladosti až do stáří. Us Do
devíti hodin předly. Har. Svíčky netřeba než
do dne. Č. Bylo bojováno až do noci. Troj.
407. Protáhlo se to až do pěti hodin. Žer.
Záp. III. 104. Vlk slíbil do smrti masa ne-
jiesti. Anth. I. 105. — 2. 0 době, během které
se co vykoná aneb i opětuje. Všichni do roka
zemřeli (během roku). Jg. Do dvou neděl
má mu dosti učiněno býti. Vš. 2. Dvakrát
do téhodne. Us. Do téhodne chová jeho.
Výb. I. 201. Čiňte to jednú do roka, Št. N.
325. Postí se dvakráte do téhodne. Št. N. 282.
Do 14 dní musí býti všecko hotovo. Poh.
TI. 126. — Pozn. Střídnou předložkou bývá
v též příčině za s akkus. — Ve spojeni s pří-

slovkami číselnými klade se též doba, během
které se děj opětuje, do pouhého genitivu.
To také v obyčeji měl, že vždy jednú dne
jedl. Pass. 614. Dvakrát léta ktvů osenie.
Výb. I. 1107. — 3. Znamená dobu, kterou
se co obmezuje. Smlouva do několik let uči-
něna jest (na několik let). V. Do života (pokud
by žil) mu dal. Jg. Do dne a do roka.
Svěd. Štípají komáři do času. Č. Do času
mlčím. Št. N. 204. Nepřijde-li do dne a do
roka. Poh. 153. Ješto je bylo do slibu do-
brovolné, to po slibu bude z dluhu. Št. N.
303. — 4. S čísly řadovými vytýká se čas, po
který se co děje. Do třetího dne uhoditi ne-
mohl k vojsku (po tři dni). Mudr. — III.
O počtě přibližném, když se činem při-
bližným počet věcí vytýká, až po kterou mezi
na nejvýše jde, které nepřesahuje. Zhynulo
tam do tisíce mužů; Padlo do 800 mužů.
Br. Zbito jest do dvamecítma set lidu. V.
Zemřelo lidu do 300000. V. Tím způsobeni
do několika set tolarů za hodinu vytisknouti
se může. Har. I. 3. Do tisíce lodí měli. Har.
I. 284. Bylo jich v počtu do 300 osob. Žer.
Záp. II. 55. — Pozn. Střídmými předlož-
kami jsou v této příčině k s dat., na s akkus.,
s s akkus., za s akkus. — IV. Užíva se
jí k vytčení stupně a míry děje slo-
vesného, po kterou n. až kam se co děje,
v kteréžto příčině zhusta moc slov příslo-
večných do sebe má. Do vůle (do sytosti, do
syta) se těch krmí najedl; Vyspal se do čer-
vena; Do živého se mu dosáhlo. Jg. Do vůle
se mu naposmívali. Hodují až do němoty do
sebe cpajíce. Kom. Lab. 61. Do vůle se na-
pili. Har. II. 65. Letos je ovoce do pána
Boha. Us. Raněn jest až do smrti. Výb. I.
524. Až do smrti ho probodl. Har. I. 164.
Česali se až do krve. Kom. Lab. 84. Jez do
syta a dělej do potu. Č. Sladkého do syta
se nenajíš. C. Tu zemi do ostatka zkazie.
Arch. I. 9. Kvítečky opadly do lístečka je-
dnoho. Sš. Pís. 196. Najedli se do chuti. Pov.
113. — V. O směru a vztahu. — 1. Ve spo-
jení se slovesem Býti na označenou činnosti,
ku které kdo chuť a náklonnosť má. Jest mi do
smíchu. Není mi do tance, do žertu. Jg.
Mužóm do smiecha nebieše. Dal. 89. Vám
je do smíchu, ale nám pohříchu. C. Člověk
i do rady i do zvády. Jg. Již mi nebude do
spanie. St. skl. I. 120. — 2. Ve spojení slo-
vesa býti na označenou předmětu, s nímž
komu činiti jest, jenž se koho týká. Což mi
do kroje? Jg. Jemu do jiných národů nic
nebylo. Br. Co tobě do toho ? Kom. Lab. 67.
Znamenaj, co je do nie. Výb. I. 73. Což jest
do mé rady. Výb. I. 877. — Pozn. Střídnou
předložkou bývá v tomto případě po s lok.
— 3. Ve spojení se slovesy a adjektivy: vi-
děti, míti, chtíti, nadáti se, doufati, stěžovati
si, diviti se, líbí se mi, zdá se mi, jest;
divno, zřejmo, zjevno jest atd. na označenou
předmětu, ku kterému výrok se táhne. Hi-
storia tyto tři povahy a vlastnosti do sebe
míti musí (v sobě, na sobě). Koc. Co se vám
do něho zdá (o něm)? Pass. Zřetelně to vi-
díme do opilcův (na opilcích). Št. To se mi
do nich nelíbí. Jg. To mi do něho nelibo
bývá. Rad. zv. To jáz do něho vědě. Výb.
I. 220. Žádného bludu do sebe nevím. Bl,