sb157-05 0..8296

787

Voluminosní = tlustý, tělnatý, veliký
objem mající, mnohodílný, voluminös, um-
fangreich.

Voluty, pl., m. = kotoučky u sloupu
ionského. Madiera.

Volův, -ova, -ovo, dem Ochsen gehörig.
V. hlava, maso. Na Ostrav. Tč. — V. v bot.
V. ucho. Vz Volský. Mtc. S. VIII. 1. 23., 31.

Volyň, ě, f., něm. Wolhynien, země slo-
vanská mezi Polskem a jižní Rusí. Rk. Vz
více v S. N. — V., Volyň, Wollin, ostrov
při ústí Odry. Vz S. N. — Volyňan, a, m.,
pl. -né; Volynec, nce, m. — Volyňanka, y,
f. — Volyňský, Wolhynier. — V. Jak., kněz
a spisov. Vz Jir. H. 1. 331. — Mus. 1880.
23.. 34., 248.

Volyně, ě, f., Wohlau, ves u Prostějova;
Wollin, mě. v Písecku. Vz S. N., Tk. V.
203., III. 663., IV. 745.

Volyňka, y, f., říčka v Čechách, přítok
Otavy. S. N.

Volyňský, ého, m. Vz Jg. H. 1. 653.

Vomáčka, y, f., vz Omáčka. — V., y,
m., osob. jm. Mus. 1880. 372. — V. = kdo
se do všeho plete. Us. Brnt. Tys pravý
kmotr V-ka! — V., f. Womačka, hájovna
u Buděj.

Vomachejl, vomachel, u, m. = mléková
omáčka na knedlíky. U Kostel. n. L. — V.
= polévka ze smetany a vajec. Us. u Košic.
Brnt.

Voman, u, m. = oman lékařský, inula
helenium. Vz Rstp. 872.

Vomanový, vz Voman. V. koření. Db.

Voměj, oměj (na Slov. omej), e, m., rost-
lina, aconitum, der Sturm-, Eisenhut. Cf.
Kk. 207., Schd. II. 295. V. 1. jedhoj, a. an-
tliora: v. tenkolistý (v obec. mluvě: jedhoj,
dobrý míšek), nitnolistý, dlouhotobolný, na-
hnutý, blaholebečný, hájní, malý; 2. psí mor,
a. lycoctonum, v. fousatý, draslavý, kostr-
batý, pyrenejský. V. psímor (psí mor, vlčí
mor, v. vlčí), půlnoční, hlinožlutý; 3. šalo-
můnek, a. napellus, der Eisenhut, Hunds-
todt. V. dvojkvětý, prodloužený, podivný,
pololebečný, ostrožkolistý, tupý, hustokvětý,
světlokvětý, nahnutý, ostrý, otevřený, úzko-
listý, kalohroznatý, utěšený, vztyčený, liste-
natý; 4. svolina, camarum. V. obecný, a.
camarum (v obec. mluvě: voměj, šalomou-
nek, zlý mníšek), zobanitý, strakatý, pe-
řestý, útlý, ničí. By voměje a kozlíku ne-
bylo, jako pán by povětří chodilo. Č. M.
302.; 5. pnivina, anabates. V. srstonitý,
brvitý, kroucený, lysý, hakovitý. Vz Rostl.
III. a. 46., Rstp. 22. — V. = kamzičník srd-
čitý, doronicum pardalianches. Vz Rstp. 915.
— V. štírový = pryskyřník ledvinitý, ranun-
culus thora. Rstp. 11.

Vomějolistý. V. pohoněna, anemone pen-
silvanica. Rostl. III. a. 24., 32.

Vomějovina, y. f., das Akonitin. Vz
Rst. 49.

Vomějovitý, sturmhutartig, aconiteus. V.
rostliny. Rostl I. 216. a

Vomelky, pl., m. = opišky, slupiny z pro-
sového zrna. U Kostel. n. L. Kfk,

Voměral, u, m., z lat. humerale, das
Linnentuch der Priester. Gl. 368.

Vomice, Womitz, ves u Rosic na Mor.

Vomitiv, u, m., vomitori-um, a, n., lat.,
prostředek dávicí, Brechmittel, n. Rk.

Vomizín, a, m. Dostal se (přišel) do V-na
(přišel na mizinu. Vz Marnotratný, Prodě-
lání). Č.

Vomolásati se. Svíce se v-sají (dole se
odštěpují). U Sebranic na Mor. Ktk.

1. Von = ven, hinaus. Na Slov. Pomôžem
ti von z klietky. Mt. S. I. 94. Uz teraz ne-
bolo možno ani dnu ani von. Dbš. Sl. pov.
I. 249. Pustil to jedným uchom dnu, druhým
von. Mt. S. Rodina ma (mě) v. z domu vy-
hnala; Von do pola junač (mládež) mladá,
v tebe národ nádej skládá. Sl. ps. 128. —
V. = venku, draussen. Tam v. zima, či ná
prímete? Dbš. Obyč. 13.

2. Von, něm. Wir sprechen von Büchern.
Mluvíme o knihách. Ich komme von den
Eltern. Přicházím od rodičův. Ein Betrag
von 5 fl. Částka pěti zlatých (ne: od pěti
zl. Vz Betrag). Von Seiten... Z toho ve-
liká k ní od lidí láska byla. Háj. — Mk.

Vôňa, ě, f. = vůně, der Geruch. Na Slov.
Už jim bila do nosa v. z tej hrušky. Dbš.
Sl. pov. 1. 302.

Vonačejší, vz Onaký. V. hoch: Já jsem
holka v., vonačí. Er. P. 228., 139.

Voňačka, v, f. = voňavka, vonička, kytka
vonná, der Blumenstrauss. A mně duši svoji
dala za v-ku. Pokor. Z hor. 82. V neděli
nejde žádná bez v-ky do kostela. Němc.
Dom. živ. na Slov. Z v-ček dýchají písně
polokvětné. Hdk. C. 133. — V. = voňavé
věci. Bern.

Voňadlo, a, n., die Riechessenz, das
Riechfläschchen. Jg.

Voňahdy = onehdy. Na Slov. Ssk.

Voňamta, y, m. = ožralec, der Säufer.
Us. Rgl.

Vonásek, ska, m., osob. jm. Šd.

Vonaskovský mlýn u Prahy. Vz Blk.
Kfsk. 22.

Voňati = voněti. Na Slov. Ssk.

Voňatý, riechend. Krab.

Voňavě, duftend. Větry, vejte voňavěji
lesem. Koll. 1. 54.

Voňavička, y, f. = voňavá vodička, wohl-
riechendes Wasser. Bern.

Voňaviny, pl., f., Parfumeriewaaren. Rk.

Voňavka, y, f. = něco voňavého, voňavá
voda, wohlriechendes Wasser. Zlob., Scip.
Láhvička s v-kou; v-kami napuštěný. Dch.
O v. římských a řeckých vz Vlšk. 99, 189.,
218. — V. = hnojnice (iron. ). Upadl do
v-ky. Us. — V. = voňavá kytka, Blumen-
strauss, m. V. — V. = nádobka s voňavými
věcmi, Riechfläschchen, n. D. — V. = druh
trávy. Jg. V. = tráva vonná, voňavá, tomka
vonná, anthoxanthum odoratum, das Riech-
gras. Vz Rstp. 1723., Kk. 110., Slb. 132.,
482. — V., y, m., osob. jm.

Voňavkář, e, m., der Parfumeriebändler,
Parfumeur. Us.

Voňavkářka, y, f.. die Parfumerichänd-
lerin. Us.

Voňavkárna, y, f., die Parfumeriefabrik.
Us.

Voňavkářství, n., die Parfumerie.

Voňavky = druh letních hrušek, eine
Birnart. Jg.