Předchozí (399)  Strana:400  Další (401) |
|
|||
400
|
|||
|
|||
filol. 1880. 207., Mkl. Etym. 82., Dal. 6. H.
královský — nejsevernější čásť vlastni Šu- mavy. Vz S. N., Čechy I. 15. Onde vino- rodné vrchy, jinde chvojných hvozdů houště. Pl. I. 23. Na pustém hvozdě, in eremi va- stitate, in loco vastae solitudinis. BO. Sokol se hvozdu nediví. Us. Bž. — H., hvozď = hřebík. Slez. Hvozdy něco zabiti. Té. — H., Hwozd, vsi u Rakovníka a u Konic (na Mor). PL., D. ol. I. 197. H. v Písecku. Blk. Kfsk. 201. Hvozda, y, m., der Malzdörrer; Bräuer.
Bern. Hvozdař, e, m. = hvozda. Bern.
Hvozdec, zdce, m. == malý les. hvozd.
Vz Hvozd. — H. = hrad v Míšně, Dal. 86.; vsi u Brna, u Dnespek, u Lišova a u Ho- řovic. PL., Blk. Kfsk. 1323., Sdl. Hr. III. 303. Hvozděje, pl., f. = vořiny, die Durch-
schläge. Sl. les. Vz Vořina. Hvozdek, zdku, m. = malý hvozd. Tč.
Hvozděný; -děn, a, o. H. slad, das Darr-
malz. KP. V. 264. Hvozdí, n. — hvozd. V zákruhu palm a
h. kokosného. Pl. I. 238. Hvozdíček, čku, m. = hvozdík karafilát,
hvozdička, karafilát, karafiát, dianthus caryo- phyllus. Vz Rstp. 118., Slb. 625., Čl. Kv. 312. Hvozdička, vz Hvozdíček.
Hvozdík, u, m., dianthus, die Nelke,
rostl. H. karafilát (vz Hvozdíček); rychlíček, d. caesius; peřistý, d. plumarius; čínský, d. chinensis; bradatý, d. barbatus; kartou- zek, d. carthusianorum. Vz Rstp. 118. Cf. FB. 82., Čl. Kv 312., Slb. 614., S. N., Rosc. 139., Sbtk. Rostl. 49., 253., Mllr. 40. - H. = malý hřebík. Vz Hvozd. Tč. — H., a, na., os. jrn. Šd. Hvozdíkovitý, nelkenartig. H. rostliny,
caryophyllinae. Sl. les., Rosc. 139. Hvozdíkový, Nelken-. Čl. 22.
Hvozdíř, e, m., os. jm. Arch. 111. 535.
Hvozdná, é, í., Hwozdna, ves u Hole-
šova na Mor. D. ol. X. 415. Bývalý ryb- ník ve Hvozdné u Rakovníka. Wtr. — Cf. Tk. III. 37. Hvozdnatý, waldig. H. stráň. Čch. Petrkl.
41. Hvozdnice, e, f., Hwoznitz, ves u Mníška.
Tk. III. 313., Sdl. Hr. V. 132., Blk. Kfsk. 1466. — H. = přítok MoRavice. S. N. V. 1068. Hvozdník = hvozdík. Mllr. 40.
Hvozdno. Sdl. Hr. III. 303.
Hvozdošumec, mce, m. = duch, jenž po
hvozdech šumí. Kaln. Hvozd'ov, a, m., ves v Plzeňsku. Blk.
Kfsk. 330. Hvozdovský, der Malzdörrer. Rk. Vz
Hvozda. Hvožďany, dle Dolany, Hwoždian, vsi
u Bechyně, u Blatné a u Vodňan. PL., Tk. I. 361., Sdl. Hr. III., Blk. Kfsk. 654., Sdl. Hr. III. 193. Hvožděj, e, m., das Durchschlagsholz.
Mkl. Etym. 81. Hy! interjekce. Mst. Vz List. filol. VII.
110. |
Hyacinth, hyacinthus, bylina. H. za-
hradní, h. orientalis, plný, jednoduchý, hol-
landský (haarlemský), belgický, německý,
francouzský, italský. Dlj. 73. Cf. ČI. 147.,
KP. IV. 304., S. N., Rosc. 110., Kk. 126.,
Schd. II. 270. — H. — nerost = průhledná
červená odrůda cirkonů; také bledočervený
granar. Vz Bř. N. 187., Osv. I. 667., Schd.
II. 32., S. N., Vega II. 310.
Hyacinthobarevný, hyacinthfarbig. Lpř.
Hyacinth-us, a, m. H. a S. Philippo
Nerio. 1722. Vz Jg. H 1. 2. vd. 568., Jir Ruk. I. 283. Hyady, vz Schd. I. 218, S. N.
Hyalith, u, m. = skelný opál. Osv. I.
667., Bř. 182., Schd. II. 33., KP. III. 194., S. N. Hyalografie, e, f. = sklopisectví, ryjeetví
na skle. Vz KP. I. 387., IV. 592., S. N. Hyalosiderit, u, m., nerost. Vz Bř. N.
171. Hyb, u, m. = pohyb, die Bewegung. Kká.
K sl. j. 189., 203. Samoděčný hyb. Dk. Dj. f. 171. H. či hnutí mysli. Dk. Duch hybu. Dk. Aesth. 349. H. křídel. Kká. Td. 360. Ruky půvabný hyb. Osv. V. 757. — H. = rána, hod, der Schlag, Stoss, Wurf. Na tři hyby zhodil devět kolků (kuželek). Zlínsky. Býł sem tam od hybu sedum roků (celých). Val. Od hybu všecko zebráł (hned a na- jednou). Brt D. 217. Cf. Hyba. Hyba = jediné, jenom, leda, nur. Slov.
Vy nerobotníci, nikda vás nevidím h. pri sklenici. Koll. Zp. I. 351. Nemá nám družba sedla, h. koňacé rebra. Ib. I. 238. — Němc. VII. 57. — H. Lina = najhrubší povraz, aké sú na pr. na lodi. Jednotlivá čiastka line, povrazu, ktorá sa už nedá rozpliesť, je hyba. Slov. Zátur. — H. — rána. Dal mu hybu, div se neskácel. U Kr. Hradce. Kšť. Cf. Hyb. Hýbací stroj (motor), síla, Mj., nerv. Dk.
P. 5. Hýbač, e, m., der Beweger. Phld. I. 3.
123. H. parní = žentour, der Dampfmotor. Sl. les. Hybadelný, beweglich.
Hybadlo. Vz Motor.
Hybaj. Dostal h.; Dám ti h. (bití). Mor.
Brt. 217. Hybák, u, m. = hybadlo, der Motor.
Dch. Hýbáni, n., der Beischlaf. Us.
Hýbanice, e, f. = hýbání. Šm.
Hýbas, a, m. = nemotora. Šm.
Hýbati, vz Hnouti, Mkl. Etym. 83. Statek
hýbající = movitý. 1540. Soud. kn. op. — H. = běžeti. — za kým. Ten hyba za nim. Laš. Brt. D. 217. — kdy. Na Petra a Pavla hýbu dóm (jdou). Podl. Ib. Hýbavý, beweglich. H-vých věcí přene-
sení. ZN. H. děťátko v životě (matčině). Sv. ruk. 336. Hybění, n. = hynutí. Vz Hyběti.
Hybernská ulice v Praze. Vz Hibern-
ský, Hiberňácký. Hyběti. Za Hus přidej: II. 392. — komu.
Protož tobě bude h., jestliže se mnú se budeš býti. Výb. II. 49. Pakliť vdova pojme muže, an má děti a ona druhé, všem hyběti. |
||
|
|||
Předchozí (399)  Strana:400  Další (401) |