Dennice = hvězda. St. Kn. š. 186. V MV.
nepravá glossa. Pa. Vz S. N., Stč. Zem.
169., Kram. Slov. 87, Světlá d., jasná zvě-
řinnice. Sv. Mař. v. 268., 269., 334., 335
(Mus. 1884. 520.). Keď by som ja mala
kluče od denničky, nedala bych svitať za
dve hodinečky; Muzikanti hrali, až dennička
vyšla. Sl. sp. 232. a 233. Byla by si se skla
(leskla) jak d. jasná; Dyž sem šel dom
z hospody, dennička svítila. Sš. P. 150., 665.

Denníček, čku, m. = malý denník. Bern.

Denník = žaludek. Vz Schd. II. 356. —
D., das Tagbuch, Journal. Sbn. 673.

Denníkář, e, m., der Journalmacher. Šm.,
Loos.

Denníkovati, journalisiren. Šm., Loos.

Denný, Gicht-. Vz Dna. D. koření, das
Gichtkraut. Rk.

Denok, nku, m. = den. Slov. Ssk.

Denś = dnes, zastr. Rači ny d. nakrmiti.
13. stol. Mus. 1882. 121., 122.

Densimetr, u, m. = hustoměr. ZČ. I. 309.

Dentalit, u, m. — D-ty = zkamenělé
annelidy (kruhovití červi), mořské zuby.
Vz S. N.

Dentista, y, m. = lékař zubů.

Dentulín Tomáš. Blk. Kfsk. 1257. D.
Vit Ib. 993.

Dentulus = Zubáček, os. jm.

Denunciantství, n. = udavačství. Kutn.

De-ový. D. přípony, da, do, ď, ad, ada,
edo, ěď, ed, anda. Vz tyto přípony a Bž.
231.

Dependencie, pl. = co k některé věci
patří, příslušenství. S. N.

Dependentní, z lat. = odvislý, nesamo-
statný. S. N.

Dependirovati z něm. a to z lat. Břehy
řeky na jurisdikci Starého města pražského
dependirující (dependující, visící). Arch mě.
Prahy č. 284. 4. Kutn.

Depka, y, f., spitziges Leistenholz. Slov.
Ssk.

Děpolt, a, m. Tk. I. 604., II. 416., V. 117.

Děpoltice, dle Budějovice, Depoldowitz,
ves u Dolejšího Nýrska.

Děpoltovice, dle Budějovice, Tüppels-
grün, ves v Karlovarsku. Blk. Kfsk. 822,
875.

Deposit, vz Depositum.

Depossedovaný; -án, a, o = ze svého
vlastnictví vypuzený, sesazený, depossedirt.
D. potentát. Kos. I. 265.

Deprecirovati, z něm. a to z lat. =
odprošovati, zamítati.

Deprekace. Vz Jg. Slnosť. 70.

Děprem, děpro, děprym, deprem, deprv =
teprv, erst. Us. v severových. Mor., u Opavy.
Brt. v Osv. 1884. 33., Klš. Něpuscila, ale
dzěprem myslim (pustiť); Syneček přišel
v poledně, ona d. z lůžka vyhledně. Sš. P.
369., 541.

Depresse, e, f., z lat. = stlačení, snížení,
sníženosť, die Depression. D. kapaliny, ZČ.
I. 360., horizontu (sklon obzoru), barome-
trická, athmosfärická. Stč. Zem. 288., 592.
Vz S. N.

Depressivní střelba, dělo, jehož hlaveň
lze říditi tak, aby batterie na výšině po-
stavená nepřátelský dolem táhnoucí voj po-

střelovati mohla, das Depressionsgeschütz.
S. N. XI. 368., Čsk.

Děpro, vz Děprem.

Deprv, vz Děprem.

Děprym, vz Děprem.

Deps. Od debsu jezdcóv pohnú se zdi.
BO.

Depsati čím: nohama zem, po zemi,
stampfen. Ostrav. Tč. Depšice nohama. Ben.
Jud. 14. 9.

Dept, u, m. = depot, dupot, das Ge-
stampfe. Tč., Hdk. Země chví se pod dep-
tem koní. Tč. exc.

Deptač, e, m., der Treter. Ssk.

Deptalňa, ě, f., die Tretkelter. Slov.
Ssk.

Deptati. Mkl. Etym. 369. D. drahocenné
tkané (po tkaných kobercích šlapati). Msn.
Or. 37. Nivočí polia a depčí palúky. Vaj.
Ttr. m. 104.

Deptavý, trippelnd. D. krok, chůze. Mor.
Tč.

Depurační povinnosť. Pr. 1884. 19.

Deputační, Deputations-.

Deputatní pole, zahrada, uhlí, louka,
sládek. Us. Šp.

Der, dru, m., grobe Hechel, die Scheve.
Slov. Ssk.

Děra = jeskyně. Slov. Dch.

Děradlo, a, n., der Schlagbohrer. Ssk.

Děrák, a, m., psí jm. Škd.

Deranžovati (fr. déranger) = v nepořá-
dek uvésti; býti d-ván = ve špatných okol-
nostech co do jmění. S. N.

Děratka, y, f., v hornictví. D. sejpní, die
Seifengabel; zkusní, der Probering. Šm.

Děrátko, a, n. D. jehlářské, die Fitz-
feile. Šm.

Děravec. — D. = krevníček, krevník,
třezalka, hypericum, das Johanniskraut, rostl.
Mllr. 55.

Děravělý, sděravělý = děr nabyvší. Rst.
406.

Děraviti. — co: vody deravie kamenie,
excavat. BO.

Děravý. Nechcete si koupiť d. máslo
(n.: smradlavý sýr? Tak ptá se jiných, kdo
malé děti na zádech nosí. Žertem)? Msk.
Neožením se já v jeseni, lebo já mám kabát
dvý. Sl. sp. 48. Ač jsú plny stodoly, ko-
mory i pivnice (kněží), ale zadosť vždy
d-vá nenie plna. Hus II. 271. Neradím na
d. lodi sa voziti. Glč. I. 260.

Děraz. Kobzale sam děraz (samá díra,
chrobalivé, vyžrané od červů). Laš. Brt. D.
206.

Děrbek, bka, m. = malé děcko, kleines
Kind. Val. Vck., Brt.

Derce, e, m. = dráč. Který d. a cuzého
zbožie berce. Hr. ruk. 321.

Děrčicka, y, f. = dírčička. Bern.

Derčík, a, m., os. jm. Sl. let. III. 298.,
Hol. 418.

Děrda, y, m., os. jm. Mor. Šd.

Derec, rce, m. = u pluhu dřevo, na němž
jsou kolečka, na derci jest zhlaví a na zhlaví
hřídel, die Schere. Us. Psčk., Šmd. — D. =
v zadní části vozu na nápravě, odpovídá
předním ramenům, der Schnabel an der
Hinterachse. Šmd., Bauer.