200

a dosti o blízce proskakuje. Žer. Záp. II.
164. — 2. O věci, která čím obklíčena jest.
Rytieřstvo se o něm shrnu. Anth. I. 43.
Ihned se o něm nebesa zavřela. Pass. 665.
Ponecháš-li (dřevce) déle (v zemi), nesnáze
vytrhneš, když se o něm země sleze. Št. N.
129. Vz Stkvíti, Točiti, Zaklopiti, Zapáliti,
Zavříti, Zažéci o čem (= okolo čeho). —
3. 0 věci, které děj slovesný se týká, která
jest předmětem děje slovesného. a) Ve spojení
se slovesy: věděti, mysliti, smýšleti, slyšeti,
věřiti, mluviti, rozmlouvati, pověděti, ozná-
miti, čísti, psáti, svědčiti, prorokovati, jed-
nati, tázati, zapomínati, sníti a p. Neviem
niče o chudobe. Anth. I. 95. Proč nemyslíš
o božských věcech. Ctib. 22. Nic jsem o tom
neslyšel.Arch. I. 97. Kočce o myších se
snívá. Č. 223. Vz ona slovesa. — Pozn. 1.
Touž vazbu mají substantiva : vědomost, pa-
měť, zmínka, řeč a p. Vedomosť o nich mají.
Žer. L. I. 8. O takovém boji není v Čechách
pamětníkuov. Let. 69. O těch věcech zmínku
učinil. Žer. Sn. 3. — Pozn. 2. Slovesa my-
sliti, mluviti, psáti, jednati, tázati se a p.
mají též vazbu předložky o s akkusativem.
Rozdíl obou vazeb jest patrný. Mluviti o mír
znamená tolik jako mluviti, jednati o to, aby
mír zjednán byl ( = předmět zamýšlený,
účelný); mluviti o míru jest mluviti o míru
již ujednaném, hotovém (= předmět fak-
tický). — Ve spojení se slovesy: dbáti, pe-
čovati, zoufati, pracovati, strojiti, ukládati,
neroditi, klásti a p. O vězních ni o kořisti
tbáchu. Dal. 112. Co pečujete o tělu. Št. N.
118. Oplať se otci a mateři pracuje o nich.
Št. N. 34. Já o tobě péči mám. Ctib. Hád. 6.
Vz ona slovesa a Péče. —- 4. O čase, o kte-
rém se co děje. Jsou to určité slavnosti a
svátky roku církevního, určité doby roku
občanského, pak určité doby denní, jichž se
tak užívá na otázku kdy ? O novém létě
ciesař sněm veliký slavil. Let. 201.O třech
králích do Olomouce vezena byla. Žer. Záp.
II. 87. O hromicích vlci v stádech chodili.
Let. 135. Téhož léta o letnicích byl sněm
valný. Let. 119. O suchých dnech byl sněm.
Let. 13. Až bude o sv. Václavě, přijmuť já
prvé svěcenie. Výb. I. 954. Vz Dobyti, Do-
konati, Oženiti, Pohnati, Přijeti, Přijíti, Při-
vítati, Prositi, Sjeti, Tupiti, Umříti, Utéci,
Uvařiti, Vejskati, Zasednouti, Zbíti kdy. —
5. O jakosti, je-li určena jménem číselným.
Na štítě byl osel o jedné hlavě. Let. 213.
Saň o sedmi hlavách. Anth. II. 300. Osiřelo
dítě o půl druhém létě. Sš. P. 161. Mlýn
o více kolách. Žer. Záp. II. 128. Vz Oblouk,
Píšťala, Ručnice, Stavení, Koráb, Beran o
čem. 6. 0 způsobe, jakým se co děje. O jedné
noze skákal. K. poh. 244. O holi chodí. Vš.
24. O svéms mně toho neučinil. Dal. 36. Kdo
o své ruce býti můž, nebuď pod cizí. Č. 377.
Zlá láska o hladu. Č. 242. Každý o svém
chlebil. Tov. 81. Jenom dva groše mám a
o těch chci dojíti domů. K. Poh. 711. Vz
Vléci, Zůstati, Žíti, Živý jak. — 1.0 vztahu
volnějším. Již jest velmi zle o tobě. Anth.
I. 74. Již jsem já synu svému o tom o všem
poručil. Arch. I. 84. Vz Obstanoviti, Umný
o čem. Brt. v Km. 1875. 132. a násl. — Cf.
Zk. Skl. 249. a násl.; Zk. Ml. II. §. 63; Mkl.

S. 426. a násl. — 3. Ó, mezislovce. Ó by
nebylo pravda. Kom. — S nomin.: Ó hanba.
Ó já bídný člověk. D. — S vokativem: Ó pří-
teli ! Ó Bože! Ó Hospodine! — S genitivem:
Ó předivné poniženosti. V. Ó té nehody! Jg.
Vz Zvolání.

Oasa, y, f., úrodná krajina v poušti. Rk.
Die Oase. Vz Země a více ve S. N.

1. Ob, předložka, zřídka se klade před
jmény podstatnými, hustěji ve složení s ča-
soslovy. Vz O s akkusativem. — U časo-
slova znamená skoro tolik, co předložka
o, jen že se činnosť kolem předmětu úplnějí
jím naznačiti může: obkopati, obklopiti. Vz
více v Tn. str. 49.-56., Mkl. S. 221. Jména
s ob složená označují to, co okolo toho jest,
co druhým členem se označuje: obočí. Mkl. B.
407. — Pozn. 1. Časoslova přechodná vůbec
a časoslova nepřechodná pohybování s před-
ložkou ob- složená řídí akkus. (genitivu ne-
řídí!). Obhryzá maso. Kázal Vyšehrad dobře
obezdíti. Háj. Šlechetný obmýšlí šlechetné
věci. Br. Třikrát město objel. Us. — Zk. —
Pozn. 2. Po předložce ob- náslovné v se vy-
souvá: oběsiti, oblak, obrátiti m. obvěsiti,
obvlak, obvrátiti, obvaliti -— obaliti — obálka,
obvlek — oblek. Vz Vysouvání. Gb. Ht. 112.,
Ht. Ale: Obvázati, obviniti atd. Mřk. —
Pozn. 3. Při jménech přídavných zmenšuje,
zdrobňuje: obdélný, obnošený, obstárlý, ob-
řídné obilí, obstarožný, občerný, obdloužný,
obhroublý, oblysý. Mkl. B. 359., Mkl. S. 221.
Vz o předložce ,Ob': Km. III. 132. (Článek
p. Bartoše).

2. Ob, a, m., řeka v Sibiři. Vz S. N.
Oba (u životných také: obá), m., obě, f.

a n.; gt. obou, dat. a instr. oběma, akk.
oba, obě, lok. obou; skloňuje se tedy jako:
dva. V obec. mluvě dat. voboum, gt. a lok.
vobouch, instr. vobouma. V Hané a u Brna
nom. vobá, ale akk. voba. Šb. Skr. abha,
řec., ä,aqio), lat. ambo, lit. abbu. Schl. —
Kdy se pojí s dualem a kdy s pluralem?
Vz Čísla. — O. = jeden i druhý, beide. Na
obě uši spáti (pevně). Us. Oba manželé. My
jsme oba svobodní. D.Oba žíže (2 X 6 =
12, v kostkách). V., Šm. Na obě strany
ostrý, D., broušený. Jg. S obou stran. D.
Po obou stranách. V. Dal oběma. Jel. Hrnec
kotel kárá, Černa jsta oba. Šel Jan pro Joba,
ostali tam oba. Trn. Hrnec hrnci káže, oba
černí jako sáze. Lom. Čert jako ďábel, jsou
oba černí. Když ruka ruku myje, obě bílé
bývají. Na obou ramenách nositi (oběma
stranám sloužiti). Jg.

-oba přípona subst. fem.: chud-oba, ža-
loba, mdloba. D.

Obabka, y, f., obabky, pl. (rus.), opěnky,
der Stockschwamm. Jg.

Obabrati, opiplati, besudeln. Na Slov.

Obáč = přece, doch, zastr. Výb. I. 151.;
1079, 16.

Obad, a, m. = ovad. Na Slov.

Obadati, na Slov., zbadati, zočiti, zvě-
děti; slyšeti, zpozorovati, wahrnehmen, be-
merken. Ptactvo křičí, zvěř pospieší, oba-
dajie, znamenajie, že má od nás odstůpiti.
Boč. e Cant. ms. — co. Koll. — co kde.
Obadala dítě v sobě. Jg.