Předchozí (172)  Strana:173  Další (174) |
|
|||
173
|
|||
|
|||
Ďumbír, vz Dumběr. Němc. III. 383.,
Bstp. 1491., S. N. Duníce, e, m. = dumec.
Dumec, mce, m., der Dünkelhafte. Slov.
Ssk., Šm. Duměk, mku, m. = domek. Ve Slez. a
na Mor. Tč., Sš. P. 462. — D., mka, m., os. jm. D. Jos., zemský hospodářský učitel a spisov. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 200- Duměti, kauern. — komu kde. Milec
duměl jí u nohou. Dch. — se, über etwas staunen. 8m. Dumfort, u, m. = průjezd u domu, šp
z něm. Durchfahrt. U Počat. Jdr. Dumin, a, m.= Dominikus. Dumine, bába
sedí v komíně, vybírá tam vrabce, strká je do kapce. Mor. Km. 1886. 592. Důmínka, die Erwähnung. Vyznávají,
že dobrovolně dali jsou pánům vinici s tako- vými výminkami a d-mi, i pod ten plat, jakož to ten list v sobě Šíře obsahuje. Faukn. 47. Dumka, y, f., os. jm. D. ol. VII. 113.
Důmka = domů. Už ja mosím domů,
důmka, za dveřama stojí hůlka. Sš. P. 714. Dumľa, e, f. = dumlík. Slov. Ssk. —
D., das Sieb. Ib. Ssk. Dumlík, brassica napus rapifera, napo-
brassica, tuřín. Vz Rstp. 86., Kk. 214., Mllr. 25. — D. = cumel. Us. Kšť., Rsck. Dumně = dumavě. Osv. VI. 871., Kká.
K sl. j. 140. Dumněnka, y, f., die Meinung. Šm.
Dumnívati se čeho = domnívati. Laš.
Tč. Dumnomyslný, hochmüthig. Šm.
Dumnoplaský, hochtrabend und schal. Šm. Dumnosť, i, f., der Hochmuth. Šm.
Dumný. D. hluk, tönend, dröhnend. Mor.
Tč. — D. = dumavý, zadumavý, smutný. Slez. Tč. D. čelo, Čch. Petrkl. 24., zamyšlení, Osv. VI. 591., říš, píseň, Nrd. Bld. 14., oko, sen, Vrch., moře. Kká. K sl. j. 104. Dumným okem v dáli pozírá. Kyt. 1876. 90. — D., hochmüthig. Šm. Dúmovitý. D. rostliny, hyphaeneae: dúma,
dupník, vývratnice, moukeň, houžeň. Vz Rstp. 1609. Dumpling, u, m. D. s hrozinkami, der
Kurrantdumpling, jídlo. Šp. Dumrajice, dle Budějovice = Tubero-
vice, Dumrovitz, ves u Mor. Krumlova. Důmysl, der Scharfsinn, rozeznává bystře
rozdíly nejpodobnějších sobě věcí Hš. Sl. 149. Důmyslný = důvtipný atd. D. soustava,
Čch. Bs. 140., přístroj. Sté. Zem. 321., Mj. 6. — D. = aprioristický. D. vědomosti. S. N. I. 3. Dun, u, m. = dunění. Hdž. Rkp.
Důň, Duoň, ě, m., os. jm. D. ol. VIII.
431., XI. 323. Duňa, dle Káča = dyně. Slov. Ssk. —
D„ dle Bača, os. jm. Půh. II. 531. Dunaj = řeka, Donau. Vz S. N. Danuvius
od kelt. adj. dánu = fortis, tato keltolatiuská forma přešla do němčiny a z té do slovan- štiny. Vz List. filol. III. 239. Dunaju, Dunaju, ty rieka hltavá, povedz, kolkós ludí v sebe |
pochovala? Sl. ps. 132. — D. = voda, řeka
vůbec. Na Mor., v Čech., v Lužici, v Polsku, v písních maloruských. Dle Jagiče v List. filol. III. 240. má tento význam původ svůj v Dunaji skutečném a vznikl teprv potom, když Slované s Dunajem skutečným se se- známili. Cf. Ľunajek. Tak silně pršelo, že za krátko tekly dunaje (= veliká voda, pří- valy). U Týřovic u Rakov. Šíma. Jak pres hrázku prekročila, prešvarného syna měla; pantličkú krk zavázala, hodila ho do dunaja. Na jihových. Mor. Brt. U dunaja šaty perú, de (kde) vojáci maširujú. Brt. P. 64. Šla Kača pro vodu k bílému dunaju; V okénečku sedá, pěkně sobě spívá, její hlasek padá zrovna do dunaja; Jak přijeli k mořu: Staň kočarku se mnu, abych se napila z bystreho d-ja; Nejsem naučena ze zlatých pohárů, ale sem učena přilehna k d-ju; Hoďte ji v d. hlyboky; Kole d-ja chodila, do d-ja ho ho- dila, jakby jeho máť nebyla. Sš. P. 125., 126., 146., 147., 157., 156. Jen jedného syna mala, hodila ho do d-ja; Z druhej strany d-ja Durna Ruce myje; Jak byl prostřed d-ja, volal, Bože, kraja; Z jednej stRany za d-jem vadil se žid se šuhajem; Kdo ten d. přeplyne, ten to děvče dostane; Můj zeleny vinek po dunaju skače a moja poctivosť v koliběnce plače; Potom tě. má milá, do d-ja hodím, do d-ja, do tej hlubočiny, co by se nad tebú klokočky točily; Hruška stojí na podolí, pod tu hrušku d. bystrý; Fókni, větře, z d-je, shoď jablečko lebo dvě; Vřutil Jas Jašenku v ten d. hluboky; A volim ja, volim přes ten d. plynuť, mižli v tvojich rukach zhynuť. Sš. P. 157.. 187., 188., 189., 378, 473., 563., 767., 777. Stojí hruška v širém poli, pod tou hruškou d. běží. Sš. P. Vítr od d-je a d. za ním. Prov. Tč. Cf. Labe (dod.), Dunajka, Dunajský. — D. = třetí zpěv Kollárovy Slávy dceRa. — D., psí jm. Brt. Dunajec, jce, m., řeka v Polsku. Perw.
D. == rieka pod Lomnicou na severnom spáde Tatier. Č Čt. II. 354. Vz S. N. — D., ves u Rejhradu. Tk. III. 94. Dunajda. Ej dunaj dunaj dunaj, ej dunaj
d. Sb. sl. ps. II. 1. 110. Duuajek, jku, m. = potůček, járek. Laš.
Brt. D. 209. Dunajice, dle Budějovice, Dunajitz, ves
u Lišova. Vz Blk. Kfsk. 657. Dunajíček, čku, m. = vodička. A já ti
uplynu preč po d-čku; Šla děvečka na vo- dičku ež k bystrému d-čku. Sš. P. 692., 154. Duuaička, y, f. = vodička. A ty milý
převozníčku, převez ty mě přes tu malú d-čku, přes vodu studenú, vodu bystrú. Sš. P. 244. Vz Dunaj, Dunajka. Dunajka, y, f. Bystré vody v horách a
d-ky na záhonech dělají žlaby v zemi. Ostrav. Tč. Ve vých. Mor. a ve Slez. rovně tekoucí potok a každý hlubší příkop (nádržka)u mlýna, kudy voda na stavidla teče, slove d-kou. Cf. Dunaj. Tč. Po velkém lijavci tekou mo- ravky a d-ky po pastviskách. Slez. Tč. — D. Vyjde k němu z vody sivej víla D-ka. Btt. Sp. 180. Dunajov, a, m., ves na Slov. Phld. IV.
500.
|
||
|
|||
Předchozí (172)  Strana:173  Další (174) |