433

z Armenie, Kom., mastná (mastnice), pálená.
Šp. Oheň hlínu tvrdí. Šp. Hlínu páliti, Šp.,
žumpovati, zamáčeti. Nz. Stěna z hlíny. D.
Hrnčíř z hlíny hrnce, džbány, pokličky atd.
lípá (dělá). Kom. Vz Hrnčířství. Hlinou něco
oblepiti. Vrat. Hl. k mazání, k lepení. D.
Sklo čistí se žlutou hlinou ze Samu. Kom.
Zlatou hlinou něco zamazati (penězi). Kor.
Jakoby z jiné hlíny byl ulepený než lid. L.
Vz Hlinka.
Hlinačka, y, f., Thonerde. Us.
Hlinák, a, m., kdo hlínu rozdělává, tlačí
a šlapá. Nesnadno uhléřovi nezčrniti sě a hli-
nákovi nezblátiti. Št. Lehmgräber, -treter.

Hlinárna, y, f., Thonkammer. L.
Hlinatěti, lehmig werden.
Hlinatý, hlíny plný, lehmig, thonreich.
Wus. —

Hlinec, nce, m., kámen, Thonstein. Krok.

Hliněný, hlinný, ne: hliněný; přídavná
jména příponou -ený, -ěný, od podstatných
odvozená krátí dlouhou kmenovou samo-
hlásku: kůže — kožený, sláma — slaměný.
Vz -ený. Lehm-, Thon-, thönern, irden. H.
hrnec, dčbán, nádoba, věc, kamna. Jg., V.
H. zboží a) husté: porculán, kamenina, ke-
límky; b) dírkovaté: majolík, nádobí hrn-
čířské, cihly, tašky, dlažice. Š. a Ž.

Hlinice, e, f., Lehmgrube. Jg.

Hliník, u, m. Lehmstätte; Thonerde;
Lehmgrube (hliniště). D., Jg.

Hliniště, ě, n., hlinisko, hlinovatky, hliník,
jáma, z níž se bére hlína, Lehm-, Thon-
grube. Aqu., D.

Hlinitý = hlinatý. Ros.

Hlinka, y, f., ne: hlinka; jména zdrob-
nělá krátívají dlouhou kmenovou samo-
hlásku: strouha — stružka, houba — hubka,
žába — žabka. Ale í vzniklé z ě zůstává:
díra — děravý — dírka, míra — měřiti —
mírka. Vz í. Die Bolarerde, Farberde. Jg. Hl.
porcelánová n. kaolin, na omak suchá a dra-
slavá, obsahuje kyselinu křemičitou, kyslič-
ník hlinitý a vodu. H. zelená, na omak
mastná, obsahuje kyselinu křemičitou a ky-
sličníky železnatý, hlinitý a hořečnatý. Hl.
žlutá. Vz Zemina. Bř. Hl. anglická, k hla-
zení, armenská, běličská n. bílicí, bílá, dým-
ková, fayencová, hnědá, karlovarská, kolá-
čová n. v koláčích, kolínská, lulková, modrá,
pečetní, perská n. indická, plzeňská bílá,
pruská, roubíková n. v roubících, samská,
saská, tesařská, valchářská, vlaská, žlutá.
Kh. Hl. červená, zelená n. horská zeleň,
bílá. S. N.

Hlinkový. Röthel-. Rostl.

Hlinní, Lehm-, Thon-. H. bylina. Rostl.

Hlinolepec, pce, m.; — lepič, -tvárce,
e, m. Thonbildner, Cerameutiker. Rk.

Hlinolepectví, -tvárnictví, Thonbild-
nerei, Cerameutik. Rk.

Hlinomaz, a, m., ein Lehmschmierer. Us.

Hlinošlap, a, m., Thonkneter, -treter. Rk.

Hlinotluk, a, m. Ziegelschläger. Rk.

Hlinotvárce vz Hlinolepec.

Hlinovatěti, ěl, ění, lehmig werden. Jg.

Hlinovatina, hlinovatá země, lehmige
Erde. Us.

Hlinovatka, y, f. = hlinovatina, Vaň.;
mořská houba. — Hlinovatky = hliniště. Us.

Hlinovatý, hlinovitý, hlinitý, hlinatý.
Hl. země, voda. Ros., Kom. Lehmig, tho-
nicht, thonartig, thonig. Jg.

Hlinovec, vce, m. Thonstein. Min. Jg.

Hlinovka, y, f. Thonboden. Mus.

Hlinovník, u, m., hliník, Lehmgrube. Us.

Hlínový = hlinovatý. Koll.

Hlinožlutý, thonfarben. Ssav.

1. Hlinsko, a, n., mě. v Chrudimsku. S.
N. Vz tam (III. ) — Hlinštan, a, m. — Hlinský.

2. Hlinsko, a, n. = hliniště.

Hlísta (obyčejně), hlista, šp. hlíšta, y, f.;
hlíst, a, hlíšť, ě, m. H. živočich těla sliznatého
kroužkovaného, střev jednoduchých, zvlášť
dešťovka, dšťovka, dešťovice, v obec. mluvě:
šťofka. Regenwurm, Thaumade. Hl. zemský.
V. Tenký jako hlísta. Na Mor. Hlísta na udici.
D. — Hl. = červ v těle živočichův, škrkavka,
škrkavice, kouka, Spul-, Leib-, Darm-, Bauch-
wurm. Jg. Dítě má hlísty v břiše. Lék. Ji-
trocílová voda je dobrá proti hlištiom. Čern.
Hlísta se mu uscala (červ se mu uscal), na
Mor. = had se v něm pohnul. Zlob. Ve středu
a v pátek má se užívati proti hlístam (od hlíst,
Brt. ), v těchto dnech mají hlísty huby otevřené.
Na Mor. — Hl. srdečná n. tasemková (tasem-
nice, kalounice), n. hl. dyňová, der Band-
wurm. — Vz Červ.

Hlisták, a, m. = hlísta. Aqu.

Hlístivosť, i, f., die Wurmkrankheit,

Hlístnatý, viele Würmer habend. Rk. H.
nemoc.

Hlístník, u, m., zeměžluč, das Tausend-
guldenkraut.

Hlístný, Regen-, Spulwurm-. Jg.

Hlístomorný, wurmtödtend. H. lék.

Hlístoun, a, m., Faserwurmfisch, rega-
lecus, ryba. Krok.

Hlístovatěti, 3. pl. ějí, ěl, ění, hlísty do-
stávati, Bauchwürmer bekommen. Jg.

Hlístovatosť, i, f., Würmer (Krankheit).
Rostl.

Hlístovatý, Würmer habend; wurmähn-
lich. Jg.

Hlístovník, u, m., ascaridica. Rostl.

Hlíšť, vz Hlísta.

Hliva, hliva, y, f., houba, Trüffel, Knol-
len. V. Ptali se ho o slivách, on odpověděl
o hlivách (jinak: o houbách). Us., Jg.

Hlivačka, y, f. Lämmerzagel. Jg.

Hlivenec, nce, m., rostl., Hundskolben.

Hlivěnka, y, f., tubercularia. Rostl.

Hlivěti, ěl, ění, na Slov. = lenošiti, za-
háleti, faulenzen. D.

Hlívomil, a, m., diaperis, hmyz. Krok.

Hlívossavka, y, f., ceroplatus, hmyz.
Krok.

Hlívovatka, y, f., alcyonium, býložilec.
Krok.

Hlívovitý. H. rostliny. Rostl. Trüffelartig.

Hlívuška, y, f., eis, hmyz. Krok.

Hlíza (na Slov. hluza), hlízka, y, f., na-
běhlosť na těle n. na některé vnitřní částce,
die Drüse, das Geschwär, Apostem. Hlízy
malé: nežit, vředy, výměty, furunkule; zlé
hlízy: karbunkule. S. N. Hl. morová, Pest-
beule. V. Hl. mu naskočila, se vyrazila, se
provalila, propustila, rozpustila, vyvrhla. Jád.
Hlízy v kostech, jatrách a na slezině. Jád.
Hl. týlní nepaměť přivozuje. Rkp. bib. Hl.