264

Očerstvění, n., das Erfrischtwerden, die
Erfrischung. Jg.

Očerstvěti, ěl, ění, erfrischt werden. —
čím. Us. — kde: na nějakém místě. Br.

Očerstviti, il, en, ení; očerstvovati = ob-
čerstviti, erfrischen, erquicken, laben. Jg. —
koho, co. Déšť lidi i hovada očerstvil. V.
O. ručnici, anfrischen. Čsk. Větříček nás očer-
stvuje. Kom. O. koho = potěšiti. Kom. To
duši očerstvilo. Br. — koho čím: studenou
vodou. — se čím, od čeho: Mdlé tělo od
svých nemoci se očerstvilo. Črn. Pokrmem
a nápojem se o. Br. O. se vod tekutých pra-
menem. Kom.

Očesání, n., Abkämmen, Abbürsten, Ab-
kehren, n. O. štětkou. — O., das Abnehmen
des Obstes. Bibl.

Očesaný, abgekehrt, abgekämmt; abge-
pflückt. Jg.

Očesati, očesám a očeši, očesej a očeš;
očesávati, očísnouti, očesnouti, abkämmen,
abbürsten, abkehren; abpflücken, abnehmen.
Jg. — co: ovoce, stromy. Jg. Hromadu (uhlí
= krytbu s hromady sníti). Vys. — co kde,
s čeho. Již jsme na dvou stromích očesali.
Ros. Ovoce se stromů. Us. — co čím: ovoce
rukou (otrhati); hlavu hřebenem. Us.

Očesky, ů, pl., m., co očesáno, die Käm-
mlinge. Jg.

Očesno, mor. = česno.
Očež, vz Oč, Co.

1. Oči, gt. očí, dat. očím, akk. a vok. oči,
lok. očích, instr. očima. Vz Oko.

2. Oči, 3. sg. aor. od praes. očiji = oži-
věti. Ryba oči = očila (zastr.) Výb. 1.403. 21.

Očí = oční, Augen-. O. kouty. Krab.

Očice = očko; očicí = oček. Kat. 2394.

Očičko, vz Oko.

Očiďovati se = octnouti se. Na Mor. a
Slov. Jg.

Očihledě, augenscheinlich šp. m. v oči
hledě n. vůčihledě, vždyť akkus. oči nemůže
záviseti na slovese hleděti; v se sesulo v pro-
vincialismu jako čerstva m. z čerstva. Brt.
Vz Očividně.

Očihov, a, m., Gross-Otschehau, ves u Pod-
bořan v Žatecku. Vz Tk. I. 375.

Očihovati, očíhati, lauern. Na blízce o.
Ráj. — co. Ten chlap výpady ulic očihuje.
Omyl. — kde. Rosomák na stromech očihuje.
Krok. O. v sousedstvu. Hlas. — Jg.

Očihovec, vce, m., Klein-Otschehau, ves
u Podbořan v Žatecku. PL., Tk. II. 430.

Očichati, (v obec. mluvě: očuchati);oči-
chávati (očuchávati), beschnauben, reissern.—
co. Očichal to pes. Us. — se. Až se očucháte
(seznámíte), snad se lépe srovnáte. Sych. —
Jg.

Očílékař, e, m., lépe: lékař očí, oční,
Augenarzt, m.

Očim, a, m., něm. Utzin, ves v Chebsku. PL.

Očísklo, a, n., očískla, pl., lépe: skla na
oči. Vz Brejle.

Očisko, a, n., na Mor. = veliké oko, Glotz-
auge, m. — Očiska, pl., n., Nebenaugen. Us.

Očísky = očesky.

Očísliti, 3. os. pl. -slí, il, en, ení, mit
Zahlen bezeichnen. — co: rukopisy, Jg.,
knihy, sedadla v divadle.

Očísnouti, vz Očesati. — O. koho =
ošiditi. D.

Očist, u, m., zámysl, Vorwand, m. O-stem,
unter dem Vorwande. Na Slov. Koll.

Očista, y, f., očištění, Reinigung. O. obětní.
Měst. bož. Cech brusičů přispěl k o-e lexi-
kalné. Km. 1875. 98. — O., ospravedlnění.
Reinigung, Rechtfertigung. O. nazývaly se ve
starém právě slov. jistí způsobové průvodů
soudních, aby se jimi vina nebo nevina do-
líčila, když ani svědectví ústního ani důkazů
písemních po ruce nebylo. Vz S. N. a Slo-
vanské právo od H. Jirečka I. 185.—190., II.
233. a 234. O. děla se 1. mečem, soubojem mezi
soupeři; 2. ohněm, který nevinného nepálil (cf.
Dobrého nepálí); 3. vodou, která zločince ne-
přijala (proto: voda svatocudná, svatočistá).
Kořínek ad LS. v. 53. Vz Gl. 187. 4. O.
přísahou. Na o-u svú vstúpi a s ním šest
svědkuov zachovalých. Nejprve obžalovaný
příseže, že není vinen, jiní pak 3 přísahu,
že sú viděli nevinu jeho, poslední 3 přisahnú,
že tito 4 spravedlivě přísahali. Kn. dr. 137.
Obětuj za o-tu. Sš. O. železem horoucím,
uvržením na vodu, Feuer-, Wasserprobe. Výb.
II. 972., O. z D. Den o-ty = den smíru, den
dlouhý (u židů), der Versöhnungstag. Sš.
Oa. 125. O. sedáním (bojem). Vedlé rozličností
pří důvod a o. mění se. Pr. kut. Očistu ob-
držeti; O. se mu zbraňuje. Pr. kut. O. má
býti bez zmatku. Pr. zem,. Život na očistu
dáti (zur Sühne hingehen). Šm. Přísaha očisty,
Reinigungseid. Výb. I. 990. Prostému od-
poru prostá o. Č. 352. — Na očistu, na
očisto = na bílo, zum Schein. Na o. legaty
vypravili. Kron. tur. Rmoucení-se Herodesovo
na očistu a na bílo toliko bylo. Br. — Rb. 269.
— O., y, m., der den Reinigungseid leistet,
očistník. Pakliby některý z očist nebyl vlá-
dyka, ztratí. Gl. 187. — O., y, f. O. listu,
die Entlastung der Verschreibung.Že ten zápis
ne k škodě dílu našemu, než na o-u byl mezi
mnú a bratrem mým. Gl. 187.

Očistcový, Fegfeuer-. O. oheň, Kom., duše,
místa, Jg., muka.

Očistec, stce, m. O. je podlé učení kato-
lického stav a místo pokání, kde duše, které
před smrtí odpuštění hříchů dosáhly, ale z viny
své na světě úplně se nevykály, povinné své
pokání dokonávají. Vz více v S. N. Das Fege-
feuer. Cf. Btk. Dog. 132. Ty duše jsou
v očistci. Do očistce přijíti. Us. — O., kříž,
trápení. Má s těmi dětmi očistec. Jg.

Očistitel, e, m., der Reiniger. O. hříchův,
Br., neduhův. 1572.

Očistitelka, y, f., očistitelkyně, ě, f., die
Reinigerin. Jg.

Očistiti, il, štěn, ění; očišťovati = povrchu
čistiti, reinigen, aufputzen; soudu zprostiti,
reinigen, entlasten. — co: ruce, nohy, Ros.,
mouku (prosypati). D. — koho, se čeho:
vraždy, D., nářku. V. Jsa všeho očištěn. Plác.
Viny se o. Dal. A tak jej toho hříchu očistil.
V. Bude-li se člověk všie věci očistil zde,
do nebes pojde jeho duše. St. 284. Ktož se
které věci očišťoval, ten ruce umyl. Pass. 298.
Hospodine, móžeš mě mé nemoci o. Pass. 4.
Arabové praví, že když se vodou ze studnice
té obmývají, všech hříchů očištěni bývají.
Har. II. 224. — Br., J. tr. — co, koho, se od