Předchozí (418)  Strana:419  Další (420) |
|
|||
419
|
|||
|
|||
činí neduživým na s-nu. Byl. Zacpanosť
v s-ně, kra. Ja. Kosatec červený obměkčuje tvrdosť (kru) s-ny. Rkp. bib. Koprník vše- lijaké zacpání jater a s-ny otvírá. Byl. Kdo s-nu jídá, tomu vlasy rostou. Sk. Ceterak a jelení jazyk s-nu opravuje. Byl. Slezinice, e, f. = slezinník. Rostl. 699.
Slezinník, u, m., rostlina, asplenium, das
Streifenfarn, das Milzkraut. S. lékařský, čer- navý, kořenolistý, červený. — Jg. Vz Schd. II. 261., Čl. 170., Kk. 203., FB. 2., 97., Čl. Kv. 74., 353., Slb. 90., 569., Rostl. 699., 1785. Slezinníkolistý kychňák, coptis aspleni-
folia. Rostl. Slezinnosť, i, f., hypochondria, die Milz-
sucht, der Spleen. Ja. Slezinný, co k slezině náleží, od sleziny,
v slezine, Milz-. S. bolesť, Lék. kn., žíla, D., nemoc, Us., tvrdosť, V., zápal, zánět. Ja. — Jg. Slezinochorý, milzkrank. Šm.
Slezinový, Milz-. S. sněť. Dch.
Slezka, y, f. = Slezačka. Šd.
Slezko, vz Slezsko. V.
Slezskočeský, schlesich-böhmisch. S. Kr-
konoše. Rostl. Slezký = slezský. V.
Slezlý, co slezlo n. popustilo, was herab-
gestiegen o. abgefallen ist o. nachgelassen hat. S. struna, vlasy. Us. Jg., Č. Slezovec, vce, m., der Eibischteig. Šm.
Slezovitý. S. rostliny, malvaceae, mal-
venartig: bahobab, stola, prosvirník, pros- kurník, sliz. Vz Schd. II. 297., Kk. 203., Slb. 638. S. květ, složený z plátků 5 ob- vejčitých aneb obsrdičitých, jejichž krátké nehty dohromady jakož i s trubkou nitko- vou srostly na př. slez, proskurník a j. Rst. 493., Rostl. 130. Slézový, slízový, od slézu, Malven-. S.
okvětí, Rostl., semeno, Krab., syreček, růže, malva mauritanica, D., voda, Čern., bylina. Reš. — Jg. Slezsko (Slézko,V.),lépe než Slízsko (Žer.).
Vz Slez. Schlesien, n. Příp. -ъskъ. Mkl. B. 280. Vz Sleza a více o Slezsku v S. N. Dyby byla Morava jako je Slezko, dala bych ti huběnky, až by to plesklo. Sš. P. 700. V Slezsku, v Slezště. Slezský, slezký, zastr. slízský, slizký (Žer.),
schlesisch. Slezská země. V. Na pomezí slez- ském. Sych. Vz Slezák. - Vz S. N., Tk. I. 624., III. 462., IV. 740. Slézti, slezu, slez, za (ouc), zl, ení; slé-
zati, slizati = lezením dolů sjíti, herunter- kriechen ; sestoupiti, herab-, hinuntersteigen; vypadati, ausfallen (von Haaren); lezením vzíti, přelézti, ersteigen. — se = lezením se shromážditi, zusammenkriechen, -kommen. Jg. — abs. Ktož jest na střeše, neslaz. M. Nedaleko chodníčka teče dobrá vodička, slízej, milá, slízej dolů, napojíme koníčka; Včil mně kážeš slízati, měls mě nebrat od máti. Sš. P. 80. — odkud: se stromu, s koně, s vozu. Us. Slízej, milá, slízej s koňa, od- počinem si trochu; Jak do domu přijeli, všeci s vozu slízali; Hned s koníčka slezl, kord do něho vrazil, do svého srdečka z pi- stole vystřelil; Matka k němu vyběhla, s koňa mu slézć kázala; Slezu-li já s koňa svého, |
zbavím tebe vínka tvého; Chce-li tvůj kůň
trávu jésti, musíš s něho dolů slézti. Sš. P. 80., 85., 88., 92., 192. (Tč.). - odkud kam. Zatočil se a zasmál se, slezl s koňa k té panence. Sš. P. 192. — se o čem. Dřevce vsazené v zemi snadně vytáhneš ze země, ale ponecháš-li déle jeho (v zemi), nesnáze vytáhneš, když se o něm (= okolo něho) země sleze. Št. N. 129. — kam: do dolu. D. — (se) komu. Slezly mu vlasy. Us. Má za ušima, když se mu slezou. Us. — co. Celý dům, strom s. Us. Táboři slezli město Boleslav v noci (přelezli hradby). Plk. — se. Housenky se slezly. Us. Ti se už slezli (chodí za sebou, o zamilovaných), slízaji se. Us. Slezy, dle Dolany, Losen, ves u Olora.
— S., vz Slez, 2. Sleželý, ver-, abgelegen, stockig, stock-
fleckig. S. zboží, Ros., plátno, sukno. Us. Šd. Slezení, n. = slehnutí ženy, povození, die
Niederkunft. — S., vz Sležeti, das Verlie- gen, die Abliegung. S. plátna, zboží. Plátno od s. skvrny má, ist stockfleckig. Us. Sležený, verlegen. S. zboží. Zlob. Vz
Sleželý. Sležeti, el, ení = polem ležeti, Lager hal-
ten, zu Felde ziehen. — kde proti komu: na poli proti nepřátelům. Mus. — se = pro- ležeti se, ležením se zkaziti, verliegen. Zboží se sleželo. D. — Vz Slehnouti. Slhocení, n., die Fristung, Terminzahlung.
Učinilo se mu s. s purkrechtem takové, aby pololetně po 4 zl. platil. Ms. 17. stol., Gl. 314. Slib (zastr. sliub, slub), u, m., obět Bohu
učiněná, zaslíbení, das Gelübde, votum. V. S., dobrovolná, dobře rozvážená, Bohu uči- něná přípověď, že z dvojího dobrého lepší, což vlastně není přikázáno, nýbrž toliko raděno, činiti chceme. Pkt. S. v theologii == dobrovolná přípověď Bohu daná, kterouž se člověk k možnému a lepšímu dobru za- vazuje. S. je přípověď a nikoli jednoduché předsevzetí; přípovědí se zavazujeme k ně- čemu, ješto jednoduchým předsevzetím něco činiti neb opomíjeti, ještě žádného závazku sobě neukládáme. Rozeznáváme: 1. sliby osobné, das persönliche G., votum personale, jichžto předmětem jest osobné konání, na př. postiti se v nějaký nepostní den na po- kání, od slibů věcných, das sachliche G., votum reale, které se odnášejí k dávání věcí ku př. postem takovým uspořený peníz hned chudému almužnou dáti, a kteréž i na dědice závazkem přecházeti mohou, avšak jen jako povinnosti právní; 2. nepodmíněné, das unbedingte G., v. absolutum, od pod- míněných, das bedingte G., v. conditiona- tum, na př. ozdravím-li, vstoupím v řád ře- holný a p.; 3. doživotné, das lebenslängliche G., v. perpetuum, od dočasných, das zeit- weilige G., v. temporale; ku př. někdo sli- buje, že na čas, jiný že na vždy pálených nápojů se zdržovati bude; 4. jednoduché, das einfache G., v. simplex, od slavných, das feierliche G., v. solemne. Poslední slib tento (slavný) činí se při vstoupení do ře- hole církevní a při skládání professe v ruce náležitého představeného. — Účel, látka, závažnosť, pominutí slibu; s. chváliti, ku |
||
|
|||
Předchozí (418)  Strana:419  Další (420) |