1027

Vilek, lku, m., lat. velum, závoj jeptišek.
Takéžť i v kápi móž býti neb pod vilkem
světská myslce. Št. Han. 217. Vz Vilk (dod ).
Viléma, y, f. = Vilémina. Šd.

Vilémité = řeholníci kláštera pivoňského
a ostrovského i svatotomášského v Praze.
Bor. Děj. dioec. pr. 155.

Vilémovský. Krvavý sněm v. za krále
Václava IV. jest úplně vymyšlen. Vz Pal.
Rdh. 279., Mus. 1842. III. 345.-362.

Vilenie = smilstvo. Sv. ruk. K. II. 28.

Vilica, e, f. = víla, Fee. Orl. X. 97.

Vilímek Jos. R. Cf. Bačk. Př. 13., 17.,
20., Rk. Sl.

Viliti. Mkl. Etym. 392. a.

Vilk. Takéžť i v kápí móž býti neb pod
vilkem (velum) světská myslce. Št. (Hš. Št.
217.). Vz Vilek (dod.).

Vilko, vz Vilo.

Vilkum z něm. Willkomm = přípitek na
přivítanou (o celou anebo o půl číše). Ott.
VI. 452., Sdl. Hr. I. 139., Zbrt. Poct. mr.
42.

Villani polož před Villarska. — V. Kar.
Drah. Mar. 1818-1883. Vz Bačk. Písm.868..
Rk. Sl.

Villegiatura, y, f., z vlas. Kv. 1884.473.

Vilný. Mkl. Etym. 392. a. V. plání v oku.
Čch. 114. V. náruč. Kká.

Vilo, Vilko, a, m. = Vilém. Slov. Hdž.
Šlb. 27.

Vilosť. Cos tu činil z své v-sti? Pravn.
1443.

Vilovaný = velovaný. Cf. Víla (dod.),
serum. Ta bieše jeptiška a v-vána bieše.
Výb. II. 442.

Vilý, také chlipný. Sv. ruk. K. 37.

Vimberk z Winterberg, ter vynecháno
Mus. 1889. 163.

Vimperk, Windberg = štítek, v gotice
druhé doby hl. nad okny, nad portálem
a p. trojhran k ochraně okna zdobený po
stranách listy kapustovými, nahoře kytkou
křížovou, uprostřed kružbou. Rjšk. exc.

Vina. Mkl. Etym. 392. a. V., causa. Ž.
kl. 42. 1. Viny veliké: žhářství, zlodějství,
násilí, vražda. Arch. IX. 378. Muoj frajer
sa hněvá, do mňa viny nemá, já doňho
vatšú mám, predca sa nehněvám. Koll. Zp.
I. 95. Odpusť mu jeho viny. Beze všech
jeho vin na kříži pní boží syn. Výb. 11.
15., 33. Kterou vinu tomu člověku dáváte?
Drk. 162. a. Zpomínaje na své viny ne-
spravuj družce svého činy. Ezp. 1720. Za
vinou stoupá trest. Exc. Vinu mu v tom
dával. Krist. 2. b. Kde v. lehce sejde, tuť
ráda vóle zlá panuje. Výb. I. 974. Sobě
děkuj, jinému viny nedávej. Kom. A tak
i vinu móž s žida lichevného snieti penězi.
Št. Kn. š. 158. — V. = pokuta. Viny také
berú páni; někdy je to bez hřiechu a někdy
s hřiechem a někdy by hřiech měli odpu-
stiec vinu. Št. Kn. š. 155. Pod vinou jed-
noho groše. 1534. Nách. 118. S mnohých
súseduov viny brali nemajíc k nim hodných
příčin. Let. 514. Nadal kopu platu s desátú
vinú ve Dvorci. Arch. X. 398.

Vinar, u, m. = vinné jablko, jinak : vid-
nar, viňnák, vinůvka. Mor. Brt.

Vinař. Cf. Wtr. Obr. 357., 362. Vinařů
patron sv. Noe. Zbrt. 241. — V. Čeněk.
1835.—1872., čes. sklad. Vz Rk. Sl., Srb.
161.

Vinařice nad Labem. Tam nesmí nikdo
vykřiknouti: Vinařáci za sebou! Zvonek
mají, ale nosí ho koza na krku. Vz Sbtk.
Krat. h. 129.

Vinařický K. Cf. Ukaz. 113., Pyp. K.
II. 548., Tf. Mtc. 300, Mus. 1872. 345., List.
fil. VIII. 263.-268., Jg Zl. 58 , 192., 194,,
270., 281., 284., 366., 368., Bačk. Pr. 173.
a Písm. 1. 726. nn., 933 , Rk. Sl.

Vinařský. V. správa v Čecháh v 16 a
17. stol. Vz Wtr. Obr. II. 355. nn.

Vinařství. Vz Ott. VI 138. nn.

Vinary, vz Vinar (dod.).

Vincena, y, f. = Vincentia. Šd.

Vincenc kanovník. Pyp. K. II. 304

Vincencian, a, m. = člen spolku sv.
Vincence. Pdl.

Vincencín, a, na. Když je rozpúščka
(tání) na V-na, urodí se hojně vína. Brt.

Vincétla, y, f. Žid dává hochu do jedné
ruky gořalku, do druhé v-tlu. Hrb. Obr.
214.

Vincíř, věncíř, e, m., Fischreuse, f. Laš.
Wrch.

Vincúr, a, m. = chrobák, rynchites be-
tuleti. Slov. Rr. Sb. — V. = Vincek. Mor.
Brt D. 141.

Vindka, y, f., die windische Sprache.
Hol. 413. (Šd.).

Vindlík, u, m. = jablko. Mor. Brt.

Vindové = prvotní jm. Slovanů dle Jor-
nanda. Vz Šf. Strž. I. 80. nn. Také o Mo-
ravanech. 1b. II. 508.

Vindyš Jos. 1782.—1857., farář a spis.
Vz Rk. Sl.

Vinejš. Cf. Brm. III. 305., 306.

Vínek. Dostane-li dítě při křtu něco do
vínku, bude šťastné, pakli nedostane nic,
bude nešťastné po celý věk. U N. Bydž.
Kšť.

Vineta. Mus. 1845. 3.

1. Vinice. Vinnice. Sv. ruk. 321., Sdl.
Hr. 41., 45., 134., 141., 187 , 203., Tk. VIII.
544. V. Kristova. Mus. Noe vinnici sadil.
Kar. 128. Tresty ze škody na v-ci. Výb. II.
339. Cf. Wtr. Obr. 151.

Vinič = réva, Rebe. V. duje, t. j. očka
jeho mäknú a pripravujú sa k otvoreniu ;
v. plače, t. j. po jarnom zrezanie teče z neho
šťáva. Slov. Rr. Sb. Vz Viniga (dod.).

Viničí, n. = réví vinné. Koll. IV. 196.
Stráň v-čím a stromovím posázena. Ntr.
VI. 136.

Viniční čeládka, knihy. Tk. VIII. 391.,
289.

Vinidi, Vindi, také o Češích. Vz Šf.
Strž. II, 455. nn.

Viniga, y, f. = vinič, réva. Slov. Hdž.
Šlb. 84. V. nesie hrozno. Hdž. Čít. 197.

Viniti koho z čeho : z nářku cti. 1528.
Mus. 1880. 496. Vinil jest je z rukojemstvie.
Arch. VIII. 399. — koho jak. Vy je v.
budete rozdílně, společně. 1528. Mus. —
koho ke komu. Proč mě k Bohu viníš ?
Výb. I. 362. — koho čím. Tím ho viníce.
Pal. Rdh. I. 274. Čímž smy tie v-li. Otc.