Předchozí (776)  Strana:777  Další (778) |
|
|||
777
|
|||
|
|||
k němu nenie provedeno; Ke mně žaluje
Jan Jelítko o lúku, kterouž držím na 30 let nebo viece bez naříkanie a bez nárokóv. NB. Tč. 10., 23., 28., 66.. 79., 160., 170., 237., 290. — (se) kdy. Muž jeden učený, ale bídný a opovržený, žaloval na modlitbe Bohu, že keď nevedomci majú slávu mnohú, on žije prezrený. Zbr. Báj. 44. Kdo prve žaluje, napřed právo má. NB. Tč. 228. Jichž řečníkem jest milý otec Ježíš a bude mlu- viti od nich, žaluje v súdný den na ty zlo- děje a lotry. Hus II. 222. — s kým. I bude opět ž. Źofka s Janečkem, zetěm svým. NB. Tč. 118. — za kým. Nebanuj, nežaluj (nenaříkej) za tým čeladníkom. Sl. spv. II. 51. — kam. Chce-li rychtář o vinu rychty státi, muož strany obojí tej pře před právo ž. a právem toho hleděti. NB. Tč. 75. — se = naříkati si, stěžovati si, sich beklagen. Na Mor. a Slov. Tč. Žalujeme sä. Hdž. Šlb. 13. Bola to hrdá a pyšná jedlička. O tom si rozprávaly jej súsedky a ž-ly sa, že ne- chce s nimi obcovat. Phld. IV. 193. Ž-la se, že . . . Kld. 183. Tu vyšla za ní ven a teprv se žaluje, jaký kříž má. U Rožn. Bayer. — se komu. Tam sa mi žaloval, že ho srdce bolí. Koll. Zp. I. 85. Keby má mamička chcela hore stati, veru bysom sa jej vedel ž. Ale má mamička už viacej ne- stane a tak má žaloba u Boha zostane. Sb. sl. ps. I. 9. Nemám otca ani máti, nemám sa kom žalovati. Sš. P. 251. Jak světnicu zamětala, slzama ju polévala: matka jak to zuhlídala, hned jí metlu (koště) z rukú vzala: Hybaj, mrcho ušubraná, nejsi hodna mého syna! Tá výďa ven zaplakala, svém milém sa žalovala. Pck. Ps. 67. Už já mosím z tohto domu, žalovať sa nemám komu. Sš. P. 452. — se nač, na koho. Ha, bezumci, žalujete sa na osud národa? A ani len to neviete, že vy to tá nehoda? Phld. III. 3. 280. Darmo sa žaluje vdova na pohromu. Zátur. — se kdy. Naveky sa žalujete, že musíte hlady mrieť. Dbš. Sl. pov. I. 71. — se kde. Ke- bych sa začala nad hrobem ž., musela by ta zem so mnou horekovať. Sl. ps. 128., Č. Čt. II. 135., Sl. spv. III. 83. Žalovávati, vz Žalovati.
Žalověstný, Weh verkündend. Dch.
Žalovně = žalobně. Slov. Bern.
Žalovní = žalobní, Klage. Ž. list. Aqu.
(zastr.). Žalovnice, e, f. = žalobnice. Bern.
Žalovnička, y, f. = žalobnice. Bern.
Žalovník = žalobník, zastr. Posud na
Slov. Čas určený vinníkóm a ž-kom. Arch. IV. 467. Žalovný = žalobný, zastr. Posud na Slov.
Žalovřelý. Ž. památky. Tč. exc.
Žalozpěv, u, m., lamentatio, das Klage-,
Trauerlied. Vz Naenie. Bibl., Nz. Ž. nad ztrátou. Dch. Tklivý ž. Msn. Or. 85. Žalozpěvný, elegisch. Šm.
Žaltář (zastr. želtář), e, žaltářík, u, m.
Ž. místo psaltář, z psalterium, p se sesulo a s se proměnilo v ž. Ht. Vz Mz. 376., Bž. 45. — Ž. = nástroj hudební na způsob harfy |
o 10 strunách, které tepátkem tloukli; nablium
týž nástroj o 12 strunách, který prsty se dotýkali. Vz Gl. 390. Der Psalter. Ž. jest nastroj či náprava hudby maje způsobu a formu obecné loutny. Žalm. Na ž. huda. Št. N. 77. David všechny tajnosti choti a chotě, tociž Krista a cierkve sv. v žaltáři o desíti strunách vyzpieval. Hus III. 5. Ž-ře, pl., die Psaltermusik, Harfentöne. Shakesp. Dch. — Ž = kniha žalmy obsahující, sbírka žalmův, der Psalter, das Psalmenbuch. St. skl. Ž. vitemberský (14. stol), klementinský (14. stol.), kapitulní (14. stol.), poděbradský či olešnický (14. stol.), glossovaný v Museu (13. stol.); zlomek ž-ře v Brně a v českém museu ze 14. stol. Vz S. N., Sbn. 142., Gl. 390., Jir. Ruk. II. 365. Bulharské nářečí známe z památek mnohem později sepsa- ných; Za památku nejstarší uvádí Mkl. z. boloňský, psaný v Ochridě mezi 1. 1186.-1196. za cara Asěna. Podlé Dějin národu bulhar- ského Konst. Jirečka (str. 384.) byl to Jan Asěn II., jenž r. 1230. dobyl Macedonie a Žaltář boloňský byl tedy psán mezi 1230. a 1241. t. j. asi 300 let po sepsání prvních překladů slovanských. Vm., Ppl. Gr. 5. Ž. slucký, památka panonská, písmem cyrill- ským psaná. Ppl. Gr. 8. Ž. pěti, Výb. II. 13. Ž. Někomu čísti = plísniti ho, levity mu čísti. Us. Kšť. S nimi za živé i mrtvé ž. se modlili. Ddk. IV. 299. — Ž. = rů- ženec jeptišek, psalteriurn Marianum, žaltář marianský. Vz Gl. 390., Mž. 148. Žaltářnice, e, f., die Psalterspielerin.
Bern. Žaltářnička, y, f. = žaltářnice. Bern
Žaltářník, a, m. = kdo žaltář hude aneb
zpívá, der Psalterschläger, -Spieler, Psalmen- sänger. Ros., Tk. III. 62. Žaltářový, Psalter-, Psalm-. Zpieváte
ž-vým hlasem. BO. Žaltice, dle Budějovice, míst. jm. Sdl.
III. 232. Žaltman, a, m., pohoří nad Svatoňovi-
cemi v severovýchodních Čech., das Falten- gebirge. Krč. Vz Osv. 1885. 318., 196, Krč. G. 592., S. N. XI. 315 , II. 324. Žaltmanský. Ž. hory, vz Žaltman.
Žalůbka, y, f., demin. slova žaloba, eine
kleine Klage. Kam. Žalud (zastr. želud), u, m., na Slov. a
ve Slez. žaluď, i, f., Pk., Jg., Mkl, glans, die Eichel. Ž. = dubové ovoce. Us. Ž. = ovoce, plod dubu, jehož spodek v mísce (češce) sedí. Jg. Ž. dubu = nažka se šeše- linou čili mískou. Rst. 527. Cf. Kk. 140. Ž. = ořech nepukavý, jednosemenný. Vz S. N. Ž. jest zapuštěn do dřevnaté, zevnitř šupinkaté češulky; češulkovitý plod dubu. Čl. Mistička, košatička ž-du. Šp. Dub ž-dy nese. V. Krmení ž-dy. D. Hnáti prasata na ž-dy (na žír). Šp. Pražené ž-dy na místě kávy v rozličných chorobách jedí. Rstp. 1396. Lépe, že jsi se k nám vrátil, než by krkem žalud klátil (na dubě visel). Dh. 135. Žaludem po dívce házeti = na ni bráti. Vz Sbtk. Rostl. 74. Která dívka sní žalud, ztěhotní. Cf. Sviedol Janko Marišku v tom |
||
|
|||
Předchozí (776)  Strana:777  Další (778) |