210

O. vychází, dává se, děje se. Faukn. Právní
o. k odporu. 0. na svědky. D. O. vzíti na
koho. V. Nedal se na o. najíti. Sych. O. na
soud. Kom. O. na někoho sobě vyžádati. Pr.
měst. Věci rozdílné více nežli jedny pod
jedním obesláním neb jednou relací kdoby
vedl, bude zdviženo. Pr. O. má býti patrné
a světlé, tak aby ukázalo podstatu budoucí
rozepře. Pr. — O., die Beschickung, die
Aufforderung von Seite der Landrechtsbe-
amten, dass Jemand, ohne vorausgegangene
formelle Citation, vor Gericht erscheine. Vz
více v Gl. 183.

Obeslaný, obeslán, a, o; povolaný, po-
zvaný, pohnaný. V. Der Belangte, Vorgela-
dene, Geklagte. O-ný slove ten, na němž se
od původa něčeho žádá. Kol. 9. O. jest ten,
na koho se obeslání původu vztahuje a jenž
odpovídá, a že by mu čím vinen byl, od-
pírá. Blř. — proč kam. Hus pro své učení
obeslán byl na sněm. Koll. Vz Obeslati. —
O., vyvolaný, aufgeboten (zum Soldaten). Pr.
měst. —- Vz Žaloba, Obžalovaný, Obeslati.
Obeslati, obešli (obešlu), obešle (íc), obe-
slal, obeslán ; obsýlati (zastr. obselati, obse-
lovati), beschicken, zu sich bescheiden, vors
Gericht fordern, belangen, vorladen, vor-
rufen. Vl. zř. 30. Vinníky své obžalovati a
obžalujíce prositi (mají), aby ote pánóv byli
obesláni. O. z D. — co, koho kam (ke
komu, před koho, do čeho): k sobě. Háj.
Obeslav k sobě knížata. V., F. I. zř. Koho
k svědomí (aby svědkem byl). Pr. Ke dvoru,
ku právu. Jg. Před sebe ho obeslal. V. Arch.
I. 160. O. před soud, Pr., před soudce, V.,
před právo, V., Kom, Jg., do rady, V., do
soudu. Er. Král sněm obeslal. Čr. Král obe-
slal administratora, aby před ním stál. Čr.
Původ nebo žalobník slove, který jiného
nebo jiné před právo obsýlá. Kol. 9. —
z čeho. O. někoho z něčeho, wegen etwas
klagen, belangen. Kol. 18. Teď ji z toho
obsýlá. 1544. Poněvadž uterský den jest
k tomu uložen, aby se lidé k témuž dni
z toho, což náleží, obsílali. Zř. F. I. Ze škod
útratných aby obsýlali. Zř. Ferd. I. J. V.,
Nál. 213. Z toho se neobsýlá, ale pohání. Zř.
Ferd. Což se soudu o hrdlo a o česť do-
týče, aby jeden každý toho vůli měl, z těch
věcí před osobu J. M. K. aneb před soud
zemský o. neb pohnati. Zř. F. I. A. VII. —
proč. A když by pak mlynáři za slušnou
potřebou obesláni byli. — koho čím, kým :
knihou, vojnou (= jemu poslati), L., listem,
poslem, Er., J. tr., Nz., posly. Troj. 343. —
jak. Purkmistr jmá jej pod přísahú o. Sob.
13. — ku které době. Lid ke dni určenému
o. Háj. Vz Čas. — koho čím kam. Země-
třesením nás Bůh obesílá k činění pokání.
Štelc O. koho listem k právu. Vš. — se
s kým kam: před právo. Nežby se s kým
před právo obsýlali a soudili. V. — koho
oč. 0 to krále Priama obeslali. Troj. 343.
Aby to jednali, oč jsou obesláni. Bart. — Bl.
Obeslýchati, sich nach etwas umhören.
D.

Oběsovati, oběšovati, vz Oběsiti.
Obestati, obestanouti, trans. = obsá-
hnouti. Na mor. Zlínsku. Brt. Že mne ne-
obestaneš? Mřk.

Obestáti, obestanu, al, ání = okolo čeho
státi, sich umstellen, um etwas stellen. Jg. —
koho. Baiz. — komu čím, okolo čeho.

Žába se mu na jeho prsy zavěsila, tak až
předními nohami okolo hrdla mu obestala.
Lom.

Obéstí, n., veliký majetek. V Opav. Pk.

Obestlati, obstlati, ostlati, obstýlati. —
co čím: chlév slamou, Stroh streuen. Us.

Obestření, n., das Bedecken, Umhüllen,
die Deckung. — O., zastření, der Vorhang.

O. divadla, die Kortine. Jel. O. rouškou. D.
Obestřený, obestřen, a, o, bedeckt, um-
gehüllt. — čím: pokoj čalouny o-ný. Zlob.
Síň koberci o-ná. Vrat. 56. Svět o-ný bar-
vami a ulíčený. Kom.

Obestříti, obestru, obestři, obestřel, střen
a střín, ení; obestírati a obstírati = krýti,
hüllen, bedecken. — se, co čím: stěny
oponami, čalouny, Jg., černým suknem. V.,
rouškou. D. Což vše domyslem a pochyb-
ností obstírá. Měst. bož. Se oblakem. Br. —
co komu. Hlen obestře jazyk hovadu žlou-
teničnému. Ja. — se čím proti komu:
hněvem. Kom.

Oběšenec, nce, m., der Erhängte. Kom.
Oslové hrob mu (oběšenci) vyryjou, krtkové
prstí přikryjou, havrani žalmy odpějou. Ho-
leček. O pověrách o-ce se týkajících vz Kda.

I. 266.

Oběšení, n. O. jest zadušení osidlem, při
němž silou činnou jest vlastní tíže těla. Vz
více ve S. N. Das Aufhenken, die Erhän-
gung. Jg. O-ním odpraviti. V. O. zloděje,
se. V. Uzřev, že širší rady není, zvolil sobě
oběšení. Dal.

Oběšený, gehängt, erhängt; stran poře-
kadel vz: Konopí, Lyčený, Provazníkový.
Obešlosť, i, f., Erfahrenheit, Vorsichtig-
keit, f. Jg.

Obešlý, opatrný, vorsichtig. O. smysl,
rozmysl. Jg. — St. skl. — O. obuv, obno-
šená. Da. Když jest obešlá rosa, wenn der
Thau 'vorüber ist. Na Mor. Mřk.

Oběšť, i, m., Umkreis. V sedmém oběšti
(in septimo circuitu). BO.

Oběť, i, ť., m. obvěť, Gb. Hl. 112., vz Ob;
slib nebo věc Bohu slíbená a oddaná, das
Opfer. Vz více ve S. N. O. hovada, zápalná
(zápal), V., žžená, vítězná, Par., suchá, Mojž.,
mokrá, za provinění, tučná, za mrtvé, za
hřích, mše svaté, I)., pokojná, Jg., pernatá,
Háj., zádušní, oltářní, Aqu., bohóm dlužná,
Rkk. 20., sežžená. BO. Plavúcie oběti (liba-
menta). BO. V theologii = přinesení a (úplné
neb Částečné) zmaření vnějšího daru na vý-
znam náboženského smýšlení k Bohu (kla
nění-se, pokání, v děčnosti [t. j. prosby a
díku]) spojené s důvěrou v milosť boží. FS.
44. Opfer, n., sacrificium. Dle látky (materie)
rozvrhují se o-ti (mosaické) na krvavé a ne-
krvavé. I. Oběti krvavé či zábitné, zákolné
(Sš.), blutige O. o. Schlachto., s. cruenta,
Ovoíai, hebr. zebachîm, rozdělují se zase na
1. zápalné, Brando., ô/.ó/.avora, hebrej. oloth,
též: celopal, Sš. Sk. 217, celozápal, Sš. Ž.
93., zápal, Sš. Ž. 92. n. oběť celotná, Ganzo ,
hebr. kalil. Sš. Ž. 81. — 2. Mírné či po-
kojné, Friedenso., s. eucharistica v. pacifica,
бопцла, hebr. šelamîm. — 3. Záhříšné, Sündo.,