960

Nemá jim dáti obmeškánu býti (= v obme-
škání býti). Št. Zabránil jim nahu bojovati
(= po nahu). — Pozn. Dativy hotovu, účastnu
atd., jichž se při vazbě dativu s infinitivem
nejraději užívá, nejsou nic jiného, než da-
tivy cíle aneb vztahu od rodu středního
hotovo, účastno atd. odvozené. Dativy ty
nevztahují se ku podmětu infinitivu, nýbrž
k samému infinitivu, jejž způsobem příslo-
večným místněji omezují a výrazy býti mi-
lovánu, oklamánu lze přirovnati k latin-
skému esse amando, decipiendo atd. Podobně
praví se: dal mu za vyučenou, na rozmy-
šlenou, na srozuměnou. A tak lze i vylo-
žiti větu: Králové posýlali večeři majícím
utracenu býti = majícím býti na utracenou,
k utracení. V. — Jakož tudy podstatná forma
ticho od přídavné tich, ticha, ticho samo-
statností svou se dělí, rovněž tak odděliti
jest podstatné milováno, zahanbeno atd., což
jest toliko jako milování a zahanbení atd.
od případných milován, -a, -o. Tyto formy
mají se k sobě podobně jako latinské ge-
rundium ku gerundivu'. Jinak vykládá věc
a přesnosti vazby naznačené hájí Brt. Vz
Infinitiv na str. 577. b. ř. shora 28. a násl.
Cf. také: Böhmische Schulgrammatik. Prag.
1878. §. 96. Mřk. V, K. Reisig's Vorlesungen
über lat. Sprachwissenschaft, Leipzig, 1839.
§. 451'. čteme: Die Attraction des Dativ c.
Infinit, findet sich so, dass ein Prädicat durch
ein Nomen bezeichnet mit dem Infinit. des
Verbi sich anschliesst an den Casus, welchen
als grammatisches Object das Hauptverbum
regiert. Diese Construction ist eine grosse
Freiheit der Rede und lässt sich nicht so
logisch zergliedern wie die des Nomin. c.
Inf.; sie entstand unbewusst, vorzüglich bei
dem Verbum licet, jedoch auch bei anderen
Verbis. Ze všeho, tuším, jde: Vazba, o niž
běží, objevuje se v latině zřídka, nebyla ne-
známá Řekům (vz Niederlovu Řeckou mluv-
nici, §. 774. ), Češi již v staré době velmi
zhusta jí užívali, není tedy latinismem, nýbrž
spíše slovanským a jiným jazykům společna
a dobra; latinismem není také proto, poně-
vadž v češtině přísudkové jméno přídavné
se jménem, ku kterému se táhne, z pravidla
jinak se pojí než v latině: v latině shoduje
se s ním i v rodě a čísle, v češtině pak
často jen v pádě.

Lžecukr, u, m., sorbit, inosit, quercit,
pinit, dulcit, manit atd. Vz Šfk. 560.

Lžek, a, m. = lhář, Lügner. Jan. 8. 55.

Lžeprorok, a, m. = lichoprorok. Sš. J. 19.
Ein falscher Prophet.

Lžíce, e, lžička, lžičička, lžičinka, y, f.
Lžíce m. lyžice, MV., ležice; na Slov. a na
Mor. říkají podnes: ližica (Brt. ); i se vysulo,
tedy lžíce a ne: lžice. Cf. Jméno. Pk. do-
poručuje lžice píše: Přípona -ice jest krátka
a ač vysutím hlásky e přízvuk na příponu
padá, není prý přece příčiny i dloužiti. L. dle
, Růže', ale gt. pl. lžic, a instr. lžicí, Jel.,
lžicemi. Kom. V obec. mluvě: žíce. Vz L.
L., náčiní k jídlu tekutých věcí, der Löffel.
Lžicí jísti. Us. — L. k míchání (měchačka),
k nalévání (nalévačka), slévací, naběrací (na-
běračka n. sběračka), Šp., polívková (na po-

lívku), Rk., na kyseliny (Säurelöffel), Prm.,
dřevěná, plechová, cínová, stříbrná, kávová.
Š. a Ž. (Walter). L. má rukovět (řap) a čepel.
Š. a Ž. L. vody, polívky, deště, bláta. (Na
jaře: Džber deště, lžíce bláta. Na podzim:
Lžíce deště a džber bláta). Š. a Ž. Polívky,
kaše lžicemi, jiná jídla vidličkami berou se.
Kom. Někoho prázdnou lžicí krmiti. Vz
Slib. Č. Chceš mne prázdnou l-cí krmiti?
Pk. Utopil by ho na lžíci vody. Er ist ihm
spinnefeind. Dch. Rád by ho na lžíci vody
utopil. Vz stran přísloví: Nenávisť, Závistný.
Lb., Č., V. Veliká mu 1. od huby odpadla
(= ztratil dobrý úřad, dobroděje). Vz stran
přísloví: Úřad, Dobrodějce. Č. Jest mezi
lžicí a ústy. Vz Nebezpečenství. Lb. To jest
ještě mezi ústy a lžicí. Vz stran přísloví:
Nejistota. Č. Až se najím, půjčím ti lžíci.
D., Č., Lb. Vz Pozdě. Po obědě lžíci (hledá.
Vz Pozdě. ) Lb. Má daleko od lžíce do huby
(vz Hlad); Na lžíci mnoho nabral (= byl
nestřídmý); Měří vodu lžicí (nepravý pro-
středek). Š. a Ž. (Walter). Ďábel po lžíci,
když není co jísti. Jg. Mezi ústy a lžicí
mnoho se může přihoditi. Jel. Často od
samé huby lžíce odpadne. Jg. Arci je to
ještě daleká lžíce. Div. z ochot. Suchá lžice
ústa škrábe. Pk. — L. kuchařská (opěno-
vačka, vařička, Koch-, Rühr-, Schaumlöffel,
V. ), na kaši, Breilöffel, veliká n. předkla-
dací, Vorlegelöffel. D. — L., míra, Löffel
(als Mass). Plná, dobrá 1. V. Dvě lžíce (půl
koflíčku). V. — L. zednická (obmetačka,
obmítačka, ometačka, Kelle), Nz., Šp.; na
cín, Zinnlöffel; na kule (vz Nástroje k vy-
tahování kulí); na kámen Leroyova (vz
Nástroje k operacím kamene). Cn. — Vz
Lžička.

Lžícmo, šp. m. po lžíci, löffelweis. Jg.

Lžicovitý, lžíci podobný, löffelförmig.

Lžicový, Löffel-. L. lupeny. Rostl. L. že-
lezo. Vys.

Lžičák, a, m., rhynchaspis clypeata,
pták plovací. Frč. 343.

Lžičař, e, m. Löffelmacher. Ros.

1. Lžička, y, f., malá lžíce, Löffelchen.
L. ušní (paradlo ušní), V.; hrnčířská. Jg. L.
medu, smetany, kvasnic atd. Us. L. dvojitá
ušní ocelová a z nového stříbra (vz Nástroj
ranlékařský), Cn., s lopatkou Danielova (vz
Nástroje k operacím očním), Cn., na mozek
(vz Nástroje porodnické), Cn., článkovaná
Leroyova, děravá Coxeterova, ušní (vz Ná-
stroj na uši). Cn. — L. Lžičky, slívy. Us.
u Turnova.

2. Lžička, y, f., malá lež, eine kleine
Lüge. L-u vymysliti. V.

Lžičkář = lžičař. Us.

Lžičkovitý = lžicovitý. Krok.

Lžičnář, e, m. = lžičař.

Lžiční, Löffel-. L. držadlo, jídlo. — L.
bylina = lžičník, rostl. V.

Lžičník, a, m., Löffelmacher. Tk. II. 374.
— L., u, m. L. lékařský, cochlearia offici-
nalis, Löffelkraut. Kk. 215.

Lžičníkový, Löffelkraut-. L. kořen, list.
Rostl.

Lžidemetri-us, a, m. Pseudodemetrius.
Koll.

Lžina, y, f. = lež, Lüge. MM.