Předchozí (384)  Strana:385  Další (386) |
|
|||
385
|
|||
|
|||
Hubečka = hubka.
Hubek, bka, m., os. im. NB. Tč., Blk. Kfsk.
990. Huběna, y, f. = pěkná huba. Mor. Brt.
D. 143. Hubenavý, etwas wager. Rk.
Hubendíra, y, f. = hubené dítě. U Tře-
bonína. Olv. Hubeně živu býti. Výb. II. 41. Tiem tieže
a hubenějie padají. Št. Kn. š. 143. Hubenec = hubený. Kůň dvou pánů je
h. Us. Bž. — H, miserabilis, ubožák. BO., Hr. rk. 375., Sal., Pass. mus. 432. Za mne, h-ce velmi hřiešneho, Boha prosili. Otc. 49. b., 50. a. Hubence, pomni. Umuč. sv. Jiří. 570. Hubeníce = ubohá. Hr. rk. 157., 169.
Uslyšiž mě h-ci k tobě se modléce. BO. — H., Hubenitz, ves u Pardubic. Sdl. Hr. I. 39., 71. Hubeniště, ě, n., der Magerfleck. Sl. les.
Huběnka, y, f. = hubinka. Prk. Př. 27.
Daj mi h-ku! Koll. Zp I. 183. Holuběnka dává holúbkovi h-ky. Čes. mar. p. 77. Mela sem dnes večer na h-ku kupca. Sb. sl. ps. II. 1. 49. Nebyl bych se ženil, dyby ne mi lenky, dyby mně nebyla dávala h-ky. Sš. P. 289. (474.). — H. ústa (malá). Čo tá šu- hajkova h. hovorí. Slov. ps. 334. — H., osloveni. Má h-nko! Brt. Andulko h-ko, duše má. Sš. P. 247. — H., y, m., os. jm. Tk. V. 146. Hubenosť — bída. Hr. ruk. 159. — H. =
vychudlosť. Vz S. N., Slov. zdrav. Hubenov, a, m., Hubenau, vsi u Klatov
a u Manetína, dvůr u Kralovic; Hubenow, vsi u Strakonic a u Dobříše; Klein-Hubina, ves u Medonos; H Starý, Starý Kámen, Alt-Steindorf; H. Nový, Nový Kámen, Neu- Steindorf, vsi u Jihlavy. PL. Blk. Kfák. 1322., Rk. Sl. Huběnov, a, m.. Hubene, vsi u Kaplice
a u Plané. Blk. Kfsk. 653. Hubenováti = chřadnouti — čím. Do-
kud h-te netbáním, usque quoque marcetis ignavia. BO. Hubenství — bída, nouze. Sv. ruk. K.
IV. 3., MM. 294. ř. 2. atd. Ksch. Země plná všeho h., miseria, penuria. BO. Pro něž jsme poddáni všemu h; By to lze nám bylo pro naše h. a nestatečnosť; A protož znajíc své h. Št. Kn. š. 130., 178., 58. (188., 274., 301.). Je se plakati a kvíleti našeho h. Otc. 59. a. Budeš slúžiti nepřieteli svému v nahotě i ve všem h. Hus I. 57. Den strustného h. a bied- nosti. Hus. Mnč. R. 57. Naše h. Brig. V. 4. b. Střez se, aby nebyl k h. přistálý. Sv. ruk. 274. (294., 372.). H., miseria. Ž. wit. 11. 6. a j. H. trpěti. Bož. umuč. v. 202. Hubenstvo, vz Hubenství.
Hubený = mager. H. sýr. NA. IV. 101.
H. záplata (malá). Vz Prodaj. H. chlúba. žOS. Je h. jako plot, jako chrt, jako šin- del, jako věchet, jako měchačka. Dch. Ta h-ná si ho vzala (umřel). Tkč. — H = miser, mizerný, nešťastný atd. V MV. ne- pravá glossa. Pa. — Hr. rk. 151., Dal. 82., Žk. 116., Ž. wit. 136. 8., 37. 7., ZN., List. filol. X. 91. Mój muž pro h. penieze putníka zabil. GR. Nám h-ným. Brig. 2. b. |
Nad h. stvořením se mstíš. Krist. 1. a. H-ni
blázni to mniechu, by to byl hospodin pravý. 15. stl. Mnč. R. 34. Nebudem tak h-ným slúžiti, jako jsme sami. Pč. 42. Jako tě vizi h-na (ztýraného); Milostnice všech h-ných (sv. Marie). Sv. ruk. 171., 293. A když mně h-mu nemóž se líbiti ta milosť, kakž se pak má líbiti Bohu?; Od tohoto světa h-ho a pracného; Ó spomoz své dušici h-né. Št. Kn. š. 36., 129., 275. — v čem. Já člověk ve všem chvalitebném h-ný a jako žádný. Jel. En. m. 2. Huber, bra, m. H. Adam z Riesenbachu,
1546.—1613., rektor vys. škol. Vz Tf. H. 1. 2 vyd. 79., Jg. H. 1. 2. vd., Ukaz. 45., Jir. Ruk. I. 268., 567., Šb. D. ř. 2. vd. 249., Rk. Sl. Huberin-us, a, m. H. Kašpar. 1539. Jg.
H. 1. 2. vd. 567, Jir. Ruk. I. 270. 1. Hubice, vz Huba.
2. Hubice. Hadice s kovovou h-cí; Kon-
cová roura se dvěma h-cemi (u stříkačky); H. kropicí. Kal. čes. has. Cf. Ústa, Ústí, Ústík. — H. = pemsa, der Bimsstein. Km., Rk. Hubičinský Luh, sam. u Neveklova,
Hubička, vz Huba.
Hubičkování, n., das Küssen. Srdce mi
sžírá tvé h. Šf. Tat. m. 75. Hubičkový, Baiser-. H. plotna, dort. Vz
Hubička. Hubichleb, a, m. = kazichleb, der Brod-
verderber. Slov. Bern. Hubilen, druh kokotice, cuscuta epili-
num, die Flachsseide. Vz Čl. 111., Čl. Kv. 230., Slb. 372., FB. 55., Rosc. 132., Mik. 39. Hubilenový, Flachsseide-. Bern.
Hubilesy, Hubiles, ves u Smiřic. Sdl.
Hr. II. 225,-227. Hubimozol, u, m.. sarmienta, die Sar-
miente, rostl. II. plazivý, s. repens. Vz Rstp. 979 Hubínek, nka, m., os. jm.
Hubiny, Habin oder Gross-Habin, ves
u Medonos. Tk. 111. 35., Blk. Kfsk. 562. Hubitel hmyzu, Sl. les., otcóv a mater.
ZN. Hubiti co. H-ti pole. V. Neplač, děvče,
neplač, nehub oči svoje. Koll. Zp. I. 228. — Čes. mor. pa. 142., Půh. I. 195. - čím. H-te mě svou řečí. BO. Zemi mečem h. V. — jak. Hubíš mé lidi bezprávné. Výb. II. 42. — co komu: zemi. Výb. II. 41. —- od- kud. A tu mě odtud h-li. Půh. I. 222. —• kde. Holdovali jim, aby na jich zboží ne- hubili. Kn. Ti svými čarami lidi na kapse a na zdraví h-li. Břez. Hubivlas, a, m. = cizopasník rostlinný,
trichophyton. H. plešový, t. tonsurans; vředni, t. ulcerum; koltúnový, t. plicae polonicae; drobnovýtrusný, t. sporuloides. Odb. path. III. 107., 110.—111. Hubivý, verheerend, verwüstend, verderb-
lich, verderbsam. Dch. Hubjor, a, m. = hubař a houbař. Laš.
Tč. Hubka = ústka. Včera milý nebol dneska
večer pude, tak sa moja h. s jeho hubkou síde. Sl. ps 367. — H. zapalovací = chorus zapalovací, poddoubník, poddubnice, deadaba |
||
|
|||
Předchozí (384)  Strana:385  Další (386) |