Předchozí (47)  Strana:48  Další (49) |
|
|||
48
|
|||
|
|||
nějakému tvrzení, jež se za pravdu vydává.
Hš. Vz více v S. Ň. N-ku odvésti, odvoditi, ukliditi, odkliditi, odbyti. Sš. I. 74. ,78., 101., Oa. 12. N-u z něčeho proti čemu čerpati. Sš. I. 103. Nemám do toho žádné námitky = ne- maní čeho namítnouti. Šm. Námitky zavrh- nouti, námitkám místa nedati. J. tr., Er. N-ku poraziti. Nz. N-ky činiti, vyvrátiti; známy jsou n-ky proti jeho učení. Ňt. N-ku v kořenu podryti. Sš. І. 103. S n-ou se vy- tasiti. Mt. 12G. N. proti volbě. Pr. namítnouti, vz Namítati.
Ňamk, ňamkot, mňoukot, u, m.,
mňoukot koček, das Katzengeschrci. Na Mor. Namladiti z: navnaditi. Cf. Gb. Hl. 93.
na koho : na zajíce (= navnaditi, takto lépe). Us. u Turnova. Sb. — co čím: zobem. Šp. — se nač. Naše kráva so na vaši louku na-
vnadila (namlsala). Na Mor. — N. se = mladé míti, Junge bekommen, o rostl, ausschlagen. Kráva se namladila. Jg. Břízy, osyky atd. se namladily (znova vyrazily). Um. los. Namlátiti, il, cen, cení, ausdreschen. —
co. Namlátiti dva korce ječmenu.. Us., Toms. — čeho. Ti toho dnes namlátili. Us. — čím : cepy. Us. — někomu vybiti, abprügeln. Us. — se koho, čeho. Ti se toho člověka namlátili (prügeln, schlagen). Us. — se s čím : s obilím (lange dreschen). Us. Namleti, meli, el, et n. on, etí n. ení, viol
mahlen, aufimahlen. —- čeho. Dva tvrdá ka- mení řídko dobré mouky namelí. Prov., D. — čeho čím. Ten toho tou svou černou
hubou (černými vousy porostlou) námele (na- povídá, nažvaní). Rs. N. sítem, leer aus- gehen. Dch. — komu — vybiti. Us. Namlouvač (zastr. namhivač), e, m., kdo
namlouvá, se přimlouvá, der Bereder ; 2. kdo sobě n. jinému ženskou namlouvá, der Buhler. D. Namlouvačka, y, f., die Buhlerin. D.
Namlouvačný, überredsam ; buhlerisch. D.
Namlouval, a, m. — namlouvač.
Namlouvalka, y, f. — namlouvačka, D.
Namlouvání, n., das Auf-, Zu-, Uiber-
roden, die Bewerbung, Buhlerei, Buhlschaft, das Freien. D. Namlouvati, vz Namluviti.
Namlsaný, lüstern. Puch.
Namlsati se (kde), lange naschen. Kočka
se v kuchyní dosť namlsala. Us. Namlsala se (bekam durch öfteres Verkosten ein Ge- lüste), přijde zase. Us. — se na co, se čeho. Sych. Vz Mlsati. Námluv, u, m., namluvení, die Aufredung.
Námluva, y, f., namluvení, das Aufreden.
D. — N., jednání přípravné k nějaké smlouvě, die Verhandhing, Uibereinkunft, der Interims- kontrakt. Učinili jsme mezi sebou n-ou spo- lečnou, že podlé sebe máme držeti. Žer. Výminky proti dobrým mravům v kšaftech i jiných námluvách lidských položené za nic se nepovažují. Kol. G2. — V. N. k manžel- ství, V. (obyčejněji pl. námluvy), přípověď, záselky, die Anwerbung, Freierei, Verlobung, Versprechung, Brautschau, das Eheverlöbniss. V. N-vy, smlouváni o zamýšlený sňatek. S. N. Choditi k dívce na námluvy. Us. Byl tam na n-vách. Us. Den námluv (zasnoubení). D. |
S námluv sešlo. D., Šm. Nejezdi na rychlém
koníku na m-y (nepospíchej. Vz Žena.). Lb. Námluvce, e, m., namlouvající k man-
želství, snoubce, námluvčí. Der Ehestifter, Brautwerber. Námluvčí, Unterhändler-. — N., ího, m.
= námluvce. D.
Namluvení, n. V. N. k manželství. D.
Vz Námluva. Namluví —- namluvil, a, o. Kat.
Namluviti, il, en, ení; namlouvati. —
N. = mnoho mluviti, viel reden; naváděti, nutiti, přemlouvati, über-, be-, ein-, aufreden, beschwatzen; rozmluvu míti, besprechen; überreden ; anwerben ; werben, freien ; Ver- trag machen. Jg. — koho. Kat. 422., Dal. 123. — koho k čemu, nač (navésti, do- nutiti, přemluviti). Kněze na to namluvichu. Dal. 101. (58.). Namluvil je na to. V. Na nic se nedá n. V. K takovým skutkům n. se dají. V., J. tr. — Sych., Lomn., Solť.— koho čím (na co): pěknými slovy, Š. a Ž., kraso- mluvností. V. Vršovci žádným způsobem ho na to nemohli namluviti. Háj. Někomu něco hádkou n., aufdisputiren. Dch. - komu koho (kdy). Sobě děvče n. V., D., Er. P. 265., 2GG. On si mě namluvil o musice. Er. P. 135. Někomu pannu n. Háj. Sobě křivé svědky n. (získati). Pr. — komu co, čeho (nalhati). Us., Pass. Lži někomu n. Us. Ten mu toho namluvil (i. e. mnoho). Us. - se s kým (dle čeho), rozmlouvání míti, sich unter- reden. V. Tu sě s matkú namluvichu. St. skl. I. By se dle libosti s ním namluvili. Tkadl. Žádaje se s tebú n. dobře před sně- mem, sich voraus besprechen. Hl. — se oč (smluviti). Jakož jsou se strana pod obojí s osobami od stavu pod obojí o to namlu- vila, Apol. — o čem. Mnoho toho o lásce namluvil. D. — se na čem. Na tom jsou se mezi sebou namluvili. Apol. — se: na- mlouvají se (i. e. k manželství). Us. — aby. Namluvili ho na to, aby s ním v smlouvu vešel. V. Namlouval mne, abych . . . Kom. komu, einen Verweis geben. Otec dceři namluvil. Na Mor. Mřk. Namluvili, (-ý), Verhandlungs-, Anwer-
bungs-. N. výjezd, die Brautfahrt. Rk. Námluvník, a, m., žalobník, der Kläger.
Rozk. Námluvy, vz Námluva.
Namnice, něm. Namnitz, ves u Březnice.
Namnouti, ul, ut, utí, viel, oft reiben,
ausreiben. — co. Namnul celý korec zrní. Jg. — čeho. Ten toho zrní narnnul. Us. — se čeho, oft, lange reiben: očí, klasů. Us. — se s čím: s prádlem.
Namnoze, vz Mnohý, Mnoho. Namnožiti, il, en, ení. — čeho: hříchů (mnoho jich spáchati), häufen. Kom.
Namoci, namohu, hl, žen, žení, sich über-
nehmen, sich verheben, struppiren, die Kräfte überspannen. Kdo se namůže a, jak říkáme, hřbetu zlámaného jest. Har. II. 152. — se čím: prací, D., zdviháním. Jg. Jatrníková voda jest užitečná mužům, kteří se příliš- ným smilstvem namohli. Čern.— se kde: v ledvích, sich übernehmen. Lk. Namočení, n., das Benetzen, Einweichen.
Rk. |
||
|
|||
Předchozí (47)  Strana:48  Další (49) |