170

Čelník, a, m. = náčelník. Das Haupt. —
Čelník, u. Čelník ve mlýně kolo zubaté,
když jsou palce v čele vsazeny, das Stirn-
rad. Sedl. — Čelník, u, m. = střed oboru nade
mnou, Zenith. Jg.

Čelo, čílko, čelíčko, a, n. Vz Čelisko.
Místy ku př. na Plašte čalo. Prk. Die Stirne.
Č. široké, úzké, vysoké. Šp. Č. úzké svinské
jest, vysedlé (vypustlé) oslovské, široké
dobré povahy, svrasklé ducha starostlivého,
nabíravé hněvivého znamení;, vyvraštěné
a vypuklé nestydatého ukazuje. Kom. Č.
vypustlé, hladké, vytažené, sebrané, svra-
štilé, zasmušené, jasné. Lk. Vysokého čela
= čelatý. Č. mnouti. Kom. (Jelo popelem
posypati. Jg. Rýti čelem (bradou) v blátě,
v zemi = pohříženým býti. L. Člověk oce-
lového čela = zarputilý, neústupný. Jg. Došel
čelem místa. Vz Svéhlavý, Odvážlivý, Trest.
Č. Čemu čelo protiv skále vzprieci? Rkk.
Čelem zdi neprorazíš (kde nemůžeš pod-
s kočiti, podlez). Čelem, dvéře proraziti. Reš.
Čelem zdi nepovalíš. Č. Div, že čelem nebe
neprovrtá. Vz Odvážlivý. Lb. Čelem místa
nedojdeš. Vz Hrdý. Lb. Čelem miesta dojíti.
Vš. III. 7. — čelo sídlo radostí neb smutku,
libosti n. nelibosti, die Stirne als Sitz der
Heiterkeit oder Betrübniss, Zufriedenheit
oder Unzufriedenheit. Jg. Č. krčiti, nabírati,
vraštiti, svraštiti, mračiti, smrštiti, supiti, za-
krniti. Reš. Čelo hladké, rozpohozené, vy-
jasněné, jasné, veselé. Sedí mračna na čele
(hněvá se). Č. Zamračil se, jakoby mu z čela
pršeti mělo. Č. — Č. = sídlo poctivosti,
studu nebo naopak, die Stirn als Sitz der
Ehrlichkeit, Sehamhafrigkeit oder des Gegen-
theiles. Jg. Neměl na čele napsáno, že je
zloděj. Jg. Člověk bez čela = bez studu.
Otřelého čela člověk. Vz Nestyda, Lb. Pro-
třel si čelo = odvrhl stud. Protřelého čela
býti. Ros. Nevěstčí čelo (drzé, nestydaté,
všetečné). Č. Stud s čela setříti (protříti
čelo), V.; čelo zatvrditi (psu oči prodati) =
nestyděti se. Kom. Č. měděné (studu neči-
telné). Jakým čelem směls mu to prokázati?
— Č. = vrch, před rozmanitých věcí. Die
Stirne, Fronte, der vordere, höhere Theil
verschiedener Dinge. Jg. Státi v čele =
někde napřed, na oku, na ráně, na patrném
místě. Jáz pojdu vstřiecu jim v čelo. Rkk.
11. Čelo stavení, brány, lodí, kola (povrchní
okrouhlosť kola); čelo vojska. Jg., D. Hnali
na ně v čele kopinníci. Troj. S nepřítelem
čelem se potkati. Plác. Z čela do bočné
bitvy se obrátiti. Us. Učinil čelo široké, aby
se vojsko větší zdálo. Jg. Čelo postaviti
komu, čelem se staviti. Opp. Celo v čelo,
oko v oko = právě naproti. Jg. Na čele býti
vojska (vůdcem); stojí v čele, postavil se
v čelo n. v čele vojska, národu. Jg. Nepří-
teli čelem se staviti, proti nepříteli čelo po-
staviti, čelem se opírati. Zk. V čele obce
stojí starosta, lépe: v čele obce je sta-
rosta n. postaven je starosta. Šb. Na čelo
něčím vyjížděti = chlubiti se. Se svojím
na čelo, s cizím do kouta, ač dobré (každá
liška svůj ohon chválí). L. V čele, na po-
čátku knihy. Jg. Psi jdou na čelo (na pře-
dek). Šp. — Čelem bíti zemi; čelem pokorné
úklony někomu vybíjeti; čelem biti zemi

před velmožem = kořiti se komu. U Polá-
kův. L.

Čelovati, lépe: čeliti. Jg.

Čelový, Stirn-. Č.kosť; pěchota (na předu
jsoucí, Vorder-), nápis (titul). Jg.

Čema, y, f., syphilis. Die venerische
Krankheit, Lustseuche. Rostl.

Čemega, y, f., na Slov., březová voda,
Birkenwasser. Rk.

Čemer, u č. čemru, m., čemerka = uher-
ská nemoc; ošklivosť, nechuť, Ekel. Baiz.

Čemeřice, e, f. Niesewurz. Č. černá, vý-
chodní, zelená, smrdutá, vonná, křovinná,
brudná, bílá, Rostl. Č. jsouc v nose působí
kýchání.

Čemeřicolistý, niesewurzblá'tterig. Rostl.
Čemeřicovitý, k ěemeřici podobný. Rostl.
Čemeřicový prach, kořen. Niesewurz-.

Čemerka, y, t. = čemeřice. D. — Ký-
chavý prášek, Niesepulver. — 3. = čemer. Jg.

Čemerný =- jedovatý, giftig. Lilek č.
Rostl.

Čemerový, od čemru, čemrový, čemerkový,
zur ungrischen Krankheit gehörig. Ros.

Čemesnosť, i, f. Energie. Rk. Vz Čemesný.

Čemesný, v Krkonoších = čerstvý, čilý,
energisch. Kb.

Čemíhati se = míhati se, vor den Augen
schweben. — se komu kde. Něco se mi
mezi očima čemíhá. Us.

Čemový vřed, syphilitisch, vz Čema,

Čemu, dat. sg. zájmena: co. Jest dat.
příčiny (vz Dativ) = nač, k čemu, za jakým
úmyslem, za jakou příčinou. Milá matko,
čemu prosíš za ni ? Pass. Čemu jen tobě ta
péče, však bez toho býti můžeš. Svěd. Čemu
čelo protiv skále vzpřieci? Rkk. Pošvarný
synečku, čemu to? Pošvarná děvucho, to
temu, žes dala hubičky jinšemu. Mor. Pís.
Sš. 405. Čemu ty našu krev piješi? Rkk.
— Llk.

Čemurka, v, f. Bastardniesewurz. Rk.

Čenčí, činčí, n. (v děcké řeči), hezká
věc, ein schönes Ding. Jg.

Čeněk, ňka, Čeň, ě, m. Vincentius? Jg.

Čenich, u, m., rypák svinský, jezový.
Rüssel. Us.

Čenichati, čenichávati = číti, čmuchati,
čuchati, riechen, schnuffeln, stänkern; zna-
menati, wittern, Wind haben, merken, spüren;
slíditi, hledati, suchen, trachten. Jg. — abs.
Psi čenichají. Sp. Nosatí že dobře čenichají.
Kom. — co: psi čenichají zvěř, D.; víno
č., D. světské věci. Bl. — čeho n. po něčem
= bažiti, slíditi. Zemských věcí č. Ros.,
Plác., Br. Čenichá po úřadu. Sych. — (co)
čím: co smyslv, Har., nosem, Kom.; č. zem-
stvím (nach dem Irdischen riechen), Kom.,
kořalkou, pivem. Us.

Čenichavec, vce, m., slídník, der Riecher.
Aqu.

Čenichavý, der riechende, spürende, mer-
kende, trachtende. Jg.

Čeňka, y, f., vz Čeněk.

Čep, u, čípek, pku, čípeček, čku, m. V již.